Znáte ten pocit, jdete po ulici a najednou zjistíte, že máte něco smradlavého přilepeného na botě. Obávám se, že něco podobného se stalo našemu trestnímu zákoníku.

V posledním předvánočním týdnu schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky novelu zákona Lex Ukrajina, k níž byl na poslední chvíli přilepen nový trestný čin Neoprávněná činnost pro cizí moc. Vždy jsem se obával tohoto vývoje trestního práva, ale nikdy mě nenapadlo, že jej bude nastolovat pravicová vláda.

Trestem odnětí svobody až na patnáct let má být trestána „činnost pro cizí moc“. Na otázku, o jaký konkrétní druh činnosti, o jaké konkrétní jednání v trestně právním smyslu se jedná, je odpověď jasná: o jakékoliv. Skutečně, jakákoliv činnost kohokoli bez rozdílu může být podle nově přijímané skutkové podstaty trestná, je-li prováděna „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala.“ Při posuzování trestnosti tak nebude podstatný druh činnosti, která byla vykonávána, nýbrž jen úmysl, s níž je vykonávána.

A pro koho je vykonávána. Zde narážíme na pojem „cizí moc“. Ten obsahují již skutkové podstaty několika jiných trestných činů a míní se jím jakýkoli cizí stát (kromě České republiky), nadstátní organizace sdružující více států založená za jakýmkoli účelem (např. vojenské aliance, hospodářská společenství, pakty obranné povahy, pakty zaměřené vůči jinému státu atd.). Cizí mocí jsou i státní nebo nadstátní organizace nebo sdružení, která ve své činnosti prosazují moc určitého státu. Pro pojem cizí moc je charakteristické, že se v činnosti příslušného subjektu, který ji reprezentuje, přímo promítají zájmy cizího státu (případně více států), které jsou tímto subjektem prosazovány. Trestnou má tedy být v zásadě jakákoliv činnost pro kohokoliv ze zahraničí, pokud je vedena popsaným úmyslem.

Korunu všemu nasazuje poslední odstavec nového ustanovení o třech slovech: „Příprava je trestná“. Tedy nejen jednání samotné, ale již nejranější fáze takové činnosti, kdy mnohdy ani pachatel sám neví, co a zda bude následovat. Obecně podle § 20 tr. zákoníku je příprava trestná pouze u zvlášť závažných zločinů a tam, kde to trestní zákoník výslovně stanoví. Z důvodů, které nebyly diskutovány v odborné veřejnosti, má být příprava trestná i u trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc.

Tím se dostáváme k úmyslu. Zdálo by se, že tím je věc vyřešena. Pokud se úmysl prokáže, jde o trestný čin, v opačném případě nikoliv. To bychom však za sebou nesměli mít bohaté zkušenosti jak z minulosti, tak ze současné doby, jak subtilní je právě tento znak skutkové podstaty trestného činu. Že nezáleží ani tak na důkazech, ale na subjektivním přesvědčení toho, kdo je posuzuje. Je sice pravdou, že existuje vcelku bohatá judikatura soudů o tom, že úmysl nelze předpokládat, nýbrž je nutné jej na základě zjištěných okolností prokázat, ale stále se jedná jen o vědomí a chtění jednoho člověka, které zpětně posuzuje jiný člověk. Každý obhájce vám potvrdí, jak složité a takřka nemožné je přesvědčit orgány činné v trestním řízení, že obviněný nejednal v úmyslu, nýbrž maximálně v nedbalosti. Prostor k uvážení státních orgánů je natolik velký, že i riziko omylu, neřku-li vědomého zneužití, je značné.

Nechci zpochybňovat oprávněný zájem nás všech na obraně republiky, její svrchovanosti, územní celistvosti a bezpečnosti, tím spíše v současné době ovlivněné barbarským vražděním Ruska a jeho nohsledů na Ukrajině. Současně se ale nechci vracet o třicet pět a více let zpět a pouštět oknem to, co bylo dveřmi s velkým úsilím vyhozeno. Pokud by se jednalo o klasický trestný čin (násilný, majetkový), jehož skutková podstata je vzhledem ke společenskému vývoji upravována, nic bych asi nenamítal (i když gumové paragrafy mi vadily vždy). To však není tento případ. Neoprávněná činnost pro cizí moc je trestným činem výsostně politickým. Jeho úkolem je trestat, či alespoň vystrašit politické oponenty v nejširším slova smyslu. Zde bychom měli být obzvláště obezřetní.

Po atentátu na Aloise Rašína v lednu 1923 přijal prvorepublikový parlament zákon č. 50/1923 Sb. z. a n., na ochranu republiky. Bylo třeba chránit nově vzniklý stát před těmi, kterým se více líbilo rakouské císařství než československá republika, uběhlo pouhých pět let od konce celosvětové války a byl právě zavražděn ministr financí. Politický krok vcelku pochopitelný. Nelze však přehlédnout, že i současný trestní zákoník obsahuje Hlavu IX – Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci, a tedy trestní právo není vůči těm, kteří chtějí naši republiku ohrožovat, bezzubé.

V našich dějinách máme bohužel i špatné zkušenosti. Výše zmíněný prvorepublikový zákon byl v říjnu 1948, krátce po nástupu komunistů k moci, nahrazen zákonem č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky. Ten obsahoval formulačně velmi podobné skutkové podstaty trestných činů, jaké mají být do trestního zákoníku vráceny zpět § 318a. Například trestný čin velezrady. Zatímco velezrady podle § 1 zákona na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948 se dopustil ten, kdo „se pokusí zničit samostatnost nebo ústavní jednotnost republiky“ či „vešel v přímý či nepřímý styk s cizí mocí“, trestného činu neoprávněné činností pro cizí moc podle § 318a trestního zákoníku z roku 2025 se má dopustit ten, kdo vykonává „činnost pro cizí moc v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky.“ Předkladatelé zákona se zjevně inspirovali právě tímto zákonem, a proto bychom měli být o to obezřetnější a položit si otázku, zda opravdu chceme do trestního práva vracet trestný čin, za nějž byli popraveni Milada Horáková, Heliodor Píka a další.

Ano, řekněte, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Já se však obávám, že bychom do ní vstoupit mohli. Pro příklad nemusíme chodit zase tak daleko do minulosti. V březnu 2012 zahájil Útvar pro odhalování organizovaného zločinu trestní řízení pro podezření ze sabotáže podle § 314 odst. 1 písm. a) b) a odst. 2a) trestního zákoníku a začal zcela vážně prověřovat, zda se organizovaná skupina kolem tehdejšího náměstka Vrchní státního zástupce v Praze „v úmyslu poškodit ústavní zřízení“ cíleně snaží o ovládnutí významných pozic ve státě, přičemž „tuto činnost vykonávají se záměrem způsobit v činnosti těchto orgánů poruchu, jejímž důsledkem by bylo nefungování základních principů demokratického státu.“ (sic!). Psal se rok 2012, nikoliv 1948, a přesto probíhalo několik let trestní řízení o tomto specifickém trestném činu, a to pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Pravdou je, že nikdo nakonec nebyl obviněn. Pravdou také je, že za vedení tohoto nesmyslného trestního řízení nebyl ani nikdo potrestán.

Pojďme ale ještě blíže do současnosti. Koncem minulého roku byla vyšetřována novinářka Seznam Zprávy Kristýna Ciroková ze zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení základních práv a svobod. Byla podezřelá, že svými články o sektách „ovlivňuje vědomí lidí, ze kterých by se mohl stát nový terorista.“ Později se zjistilo, že prokurátorka, která řízení vedla, sama propadla sektě, o níž Ciroková psala. Je sice pravda, že trestní řízení bylo vedeno na Slovensku, ale to není od nás zase tak daleko. Navíc ani české orgány nedokázaly zabránit nesmyslnému obtěžování české novinářky.

Bohužel žádné trestní řízení není zcela odolné proti pomatenosti těch, kteří jej vedou, a nic není nemožné. Pokud existují skutkové podstaty trestných činů, které byly v minulosti zneužity, neměly by být do trestního zákoníku vraceny. Tím spíše, pokud nejsou podrobeny odborné diskusi a nepanuje na nic všeobecná shoda.

JUDr. Petr Toman, LL.M., autor je advokát AK Chrenek, Toman, Kotrba

—————————————————————————

§ 318a – činnost pro cizí moc

…vykonává činnost pro cizí moc…   

…v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala

1948 – velezrada

… vešel v přímý či nepřímý styk s cizí mocí ….

…. se pokusí zničit samostatnost nebo ústavní jednotnost republiky…