Při projednávání vládní novelizace exekučních předpisů byl načten i poslanecký návrh na omezení mobiliárních exekucí v situacích hodných zřetele. Ten má tři roviny.

První se týká osobní exempce vybraných osob z provedení mobiliární exekuce, kdy nebude možné nařídit výkon rozhodnutí proti nízkopříjmovému důchodci, osobám s invaliditou druhého a třetího stupně a v případech, kdy je vymáhán dluh z doby nezletilosti.

Druhá zavádí pravidlo jeden povinný – jeden výkon rozhodnutí, podle něhož má platit, že nejde-li o vybranou pohledávku (např. škoda na zdraví nebo výživné), pak je možné proti povinnému vést současně výkon rozhodnutí jen pro jednu pohledávku.

Třetí uvádí princip vykoupení se minimální splátkou. Podle něho soud přeruší výkon rozhodnutí, pokud povinný, u něhož již probíhá výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, nebo u něhož výkon rozhodnutí srážkami není možný, písemně soudu navrhne, že bude platit splátky ve výši alespoň 1500 Kč měsíčně. Navrhovaná výše snad může být přiměřená u dlužníka spotřebitele s malými dluhy, ale bude zcela nepřiměřená u dlužníka podnikatele, pro něhož bude příliš štědrým odpustkem, jak před věřiteli ochránit majetek i zásoby.

Důvody těchto opatření jsou navíc nanejvýš iluzorní založené na údajném nátlaku vykonavatelů na povinné, čemuž vůbec neodpovídají výsledky činnosti dohledových orgánů ani statistiky kárných řízení. Excesy u exekutorů v tomto ohledu prostě nejsou zjištěny. Návrh tak reaguje na neexistující problém.

V tomto článku se budu věnovat problematice dopadů výše uvedených restrikcí na výkon práv zajištěného věřitele při uspokojení pohledávky prodejem zajištěných k movitých věcí. Mezi nejčastější zajišťovací prostředky u movitých věcí dnes patří zadržovací právo, zástavní právo a zajišťovací převod práva. Jejich úlohou je zajistit věřiteli přednostní právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení v případech, kdy splatný dluh nebude uhrazen. Poskytují mu ochranu i v případech, kdy je proti dlužníkovi zahájena exekuce a má dojít k dražbě, neboť věřitel může přihlásit pohledávku do dražby s právem na uspokojení v pořadí před pohledávkou oprávněného, v jehož prospěch je exekuce vedena.

Problémy ale nastanou v případě, že v řízení nastane některý z výše uvedených případů. Pokud je dlužníkem vybraná osoba, pro kterou platí výluka, bude pro zástavního věřitele nemožné domáhat se nařízení a prodeje zajištěných movitých věcí dlužníka v dražbě.

Stejně tak bude mít zajištěný věřitel smůlu v případě, že po vyhraném soudním sporu zahájí vlastní exekuci, jestliže vyjde najevo, že jeho dlužník už má exekuce. Je nanejvýš pravděpodobné, že minimálně jeden soudní exekutor už provedl soupis movitých věcí. Tudíž se uplatní druhá překážka výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Zajištěné věci nebude možné pojmout do soupisu movitých věcí (exekuce je přece nepřípustná), tudíž ani vydražit a budou ztrácet na hodnotě. Majitelé autoservisů budou v případě nezaplacení nákladů na opravu vozidla v bezvýchodné pozici, kdy budou opatrovat zadrženou věc povinného, kterou nebude možné prodat.

Zde si dovolím upozornit, že občanský soudní řád ani exekuční řád nařízení více výkonů rozhodnutí nebo exekucí stejným způsobem proti téže osobě dnes nezakazují. Ostatně není ani vyloučeno, že v každém výkonu mohou být sepsány zcela odlišné věci, tudíž nedojde ani k souběhu exekucí proti témuž majetku, jehož problematiku upravuje zákon č. 119/2001 Sb., o souběhu exekucí. Podle něho se věc sepsaná ve více řízeních vydraží v prvním z nich, ostatní se přerušují a věřitelé v horším pořadí mohou přihlásit pohledávky do dražby. Nově ale vícenásobný soupis téže věci nebude možný vůbec.

Mezery v pozměňovacím návrhu ale povedou k situacím, kdy nebude možný ani prvosoupis konkrétní věci. Pokud totiž orgán, který první nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, pojal do soupisu byť jen jedinou movitou věc, založil tím překážku přípustnosti zbylých výkonů rozhodnutí proti téže osobě a veškerému jejímu movitému majetku. Jestliže povinný současně navrhne, že bude měsíčně platit 1500 Kč měsíčně, pak orgán, který jako jediný provádí výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, tento jediný výkon přeruší, tudíž soupis ani dražbu dalších věcí nebude moci provést ani on.

Problémem bude i strnulá výše zákonné splátky, která vůbec nezohledňuje možnou výši dluhů a očekávanou dobu splácení. Bude-li dluh první v pořadí vysoký, pak splátky ve výši 1500 Kč budou zcela nedostatečné a zpeněžení předmětu zajištění v budoucnu se pro věřitele stane jednou pro vždy nemožným. Je třeba mít na paměti, že movité věci podléhající zajištění mohou být například zboží nebo zásoby, které se v čase znehodnocují.

Pozměňovací návrh zajištěnému věřiteli ani neumožňuje podat návrh na provedení dalšího soupisu, neboť není dalším oprávněným ve smyslu občanského soudního řádu a vzhledem k nepřípustnosti dalších výkonů (jeden povinný – jedna exekuce prodejem movitých věcí), nebude ani oprávněným z přerušené exekuce. V takovém případě je možnost dosáhnout zpeněžení věcí podléhajících zajištění v exekučním řízení nemožná.

Obávám se proto, že návrh na omezení mobiliárních exekucí bude znamenat soumrak zajišťovacích institutů k movitým věcem. Jediným nástrojem jejich zpeněžení pak bude insolvenční řízení, zejména konkurs. Ne vždy ale jde o ideální řešení pro věřitele, natož pak pro dlužníka. Často ani nemusí jít o efektivní způsob zpeněžení dlužníkova majetku.

JUDr. Antonín Blažek