Korespondenční hlasování

Vláda podporuje návrh Senátu na zavedení korespondenčního hlasování pro voliče v zahraničí u voleb poslanců a prezidenta republiky.

1.     Změna základu demokracie

Zavedení korespondenčního hlasování není jen změnou, která má zvýšit sepětí občanů v cizině se státem. Je to zásah do filozofie volebního práva a demokracie. Dnes lze volit v prezidentských a poslaneckých volbách na našich zastupitelských úřadech. Lidé však kvůli tomu necestují a o volby je malý zájem. Hlasy ze zahraničí nemění volební výsledek.

Korespondenční hlasování zjednoduší volby zahraničním voličům a tak bude více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentovi, ale nežijí ve státě, o němž rozhodují. Neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však o tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen.

Hnací myšlenkou americké vzpoury a separace od Británie byla idea: žádné zdanění bez zastoupení. Šlo o reakci na to, že britská koruna, což byl v té době i Parlament a nejen král, určovala americkým osadám daně, ale ty neměly zastoupení ve Sněmovně obcí britského parlamentu, protože v době, kdy vznikalo původní britské volební právo, Británie kolonie ještě neměla.

Proto Američané bostonským pitím čaje, které mířilo proti nové čajové spotřební dani, tedy vyhozením nákladu čaje z anglických lodí do moře, reagovali na zdanění ze strany moci, kterou vnímali jako moc cizí. Podstatou americké revoluce bylo, že lidé mají být podřízeni moci, kterou mohou sami spoluvytvářet volbami, v které jsou reprezentováni, nikoliv rozhodnutím moci, která nepochází od nich, ale zvenčí.

Korespondenční hlasování nezbavuje občany žijící na území Čech, Moravy a Slezska podílu na moci, ale oslabuje tento podíl ve prospěch těch, kteří na území těchto zemí nežijí. Jako zastánce toho, že moc ve státě má vycházet z těch, kteří jsou této moci podrobeni, a ne z ciziny, to považuji za nešťastný směr vývoje. Je pravdou, že z ciziny budou volit naši občané, ne cizinci, ale občan žijící v cizině má oslabený a někdy vlastně jen symbolický vztah ke své vlasti. Čest výjimkám. Nedávám však na stejnou politickou váhu ty, kteří zde žijí, a ty, kteří si sem přijedou jednou za čas na dovolenou či nostalgicky hledat své kořeny.

Po hlasování o Brexitu, který prošel těsně a v kterém nebylo umožněno hlasování v zahraničí, se spekulovalo, že by mohlo dopadnout opačně, pokud by se mohli vyjádřit britští občané žijící v Bruselu, živící se přímo v bruselských úřadech Evropské unie, nebo dlouhodobě žijící na francouzském středomořském pobřeží. Pro ně je rozhodující nemít komplikaci při cestování. Ovšem stát nelze stavět na občanech-turistech v zahraničí, ale na těch, kteří na jeho území žijí, platí daně, vytváří jeho bohatství a v případě potíží se účastní jeho strastí. Proto je správné, že o brexitu rozhodli poddaní Alžběty II. podléhající vládě v Londýně a ne poddaní Alžběty II., jejichž životy fakticky ovlivňuje vláda v Bruselu či v Paříži více, než londýnská.

Ani občané pobývající na území našeho státu nemohou volit, když v den senátních, krajských či obecních voleb jsou mimo bydliště. V těchto volbách nejsou vydávány voličské průkazy. Volič nemůže volit v jiném kraji či obci, kde nebydlí, aby neovlivňoval složení zastupitelstva, jehož rozhodnutí nebude podléhat. Korespondenční hlasování je volbou mezi tím, zda je právo volit držitele moci u těch, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat, nebo se zvýší role těch, kteří nám vnutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili.

Určitě by měla být změna zásada, že zahraniční hlasy jsou započítány do jednoho vylosovaného volebního kraje. Je správné je rozložit podle kontinentů do více krajů. Zahraniční hlasy mohou v budoucnu zcela změnit vůli voličů, včetně preferenčních hlasů, v malých krajích. V poslaneckých volbách 2021 v nejmenším Karlovarském kraji bylo ve voličských seznamech zapsáno asi 230 000 voličů, což znamená při 57% účasti jen asi 131 000 voličů.

2.     Nabídni prst a přijdeš o ruku

Schválením návrhu na korespondenční hlasování pro občany v cizině, občané, kteří v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nežijí, budou mít více práv, než občané, kteří zde žijí. Je jen otázkou času, kdy bude tlak na zavedení korespondenčního hlasování i pro voliče na území státu. A při známém aktivismu našeho Ústavního soudu nevylučuji, že i když tento nápad bude odmítnut v Parlamentu, tak jeho stoupenci si vynutí jeho zavedení cestou opakovaných návrhů Ústavnímu soudu.

Je totiž logické a obhajitelné, že s občany má být při výkonu volebního práva zacházeno stejně. Pak je zřejmé, že občané na území Čech, Moravy a Slezska budou diskriminováni ve srovnání s občany v zahraničí, kterým bude dopřáno korespondenční hlasování. V USA bylo korespondenční hlasování zavedeno kvůli vojákům mimo bydliště, aby se postupně stalo natolik významné, že může zásadně ovlivnit výsledek voleb doma, aniž by to tvůrci tohoto typu hlasování předpokládali.

Může to skončit tak, jak si stejnopohlavní manželství v USA vynutili jeho zastánci přes Nejvyšší soud, kde hlasování 9 soudců dopadlo 5:4. Realita současného úpadku demokracie je i v tom, že stále více moci si přisvojují nevolení soudci a volený Parlament o moc přichází. Nevidím důvod, proč tento nedemokratický vývoj má Parlament podporovat.

3.     Tajnost hlasování

Korespondenční hlasování nechrání tajnost voleb. Je-li člověk ve volební místnosti za plentou sám, může rozhodnout svobodně. Avšak bude-li vybírat volební lístek doma, hrozí ovlivnění z okolí. Muž pod pantoflem se bude pod dohledem manželky bát volit jinou stranu, než manželka.

Z roku 2010 je znám případ videa Přemluv bábu! Marthy Issové a Jiřího Mádla vyzývající k tlaku mladých na prarodiče kvůli jejich volebnímu rozhodnutí. Při zavedení korespondenčního hlasování část občanů bude vystavena tlaku. Jejich volební rozhodnutí nebude svobodné. A svoboda odlišuje skutečné volby od pseudovoleb v totalitních státech.

A opět se můžeme obrátit na americkou demokracii, kde byl původně spor o to, zda dodatky americké federální ústavy dávající práva občanům zavazují jen federální orgány či i členské státy. Není překvapením, že tento spor federální Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch federace.

Ovšem můžeme to aplikovat i u nás. Není ústavní požadavek na tajnost voleb i požadavkem, aby stát toto právo nezabezpečil jen vůči sobě, ale vůči všem. Tedy aby tajnost voleb přiznal voliči v rodině, v domově důchodců atd. Pakliže právo na život nemá člověk jen vůči státu, ale vůči všem, tak i právo na tajnost hlasování má mít vůči všem ve svém okolí.

Nedávno se vláda neštítila cenzury, kdy ve spojení se soukromým sdružením, vypla nepohodlné weby, aniž by byly obviněny z trestné či jiné protizákonné činnosti. Nepovede narušení tajnosti voleb k obdobnému spojení vládní moci s vybranými a nezávisle se tvářícími organizacemi s cílem v bydlištích voličů ovlivnit hlasování ve prospěch držitelů moci? Korespondenční hlasování to umožňuje.

4.     Závěr

Korespondenční hlasování oslabuje tradiční pojetí a hodnoty volebního práva. Práva, bez kterého není demokracie. Samo o sobě by demokracii neohrozilo, ale ono není samo o sobě. Je to další z kroků – pokoutné zavedení cenzury, převádění moci ze státu do Bruselu, posilování tajných bezpečnostních služeb, hon na čarodějnice, jehož objetí je nyní establishmentem prokletý básník Nohavica – kroků, které oslabují pojetí svobody a demokracie tak, jak bylo u nás zavedeno po listopadu 1989 v ostrakizovaných 90. letech, kterých si však jako demokrat a zastánce svobody vážím.

Tisíckrát nic umořilo vola. Změny, které samy o sobě neumoří demokracii, mohou ve svém součtu znedůvěryhodnit volby, tedy legitimitu držitelů moci v demokracii. Negativa korespondenčního hlasování převažují nad přínosy.

Zdeněk Koudelka