Ministr vnitra Vítr Rakušan dne 29.4.2024 při tiskové konferenci mimo jiné přednesl v rámci jím čtené zprávy: „Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování NCOZ dnes ukončila a uzavřela vyšetřování týkající se výbuchů muničních skladů ve Vrběticích. … Po rozsáhlém vyšetřování se podařilo prokázat propojení výbuchů ve Vrběticích s pokusem o otravu bývalého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v britském Salisbury. … Je naprosto jednoznačně a bez jakýkoliv pochybnosti policejním vyšetřováním prokázáno, že výbuchy obou skladů ve Vrběticích provedli příslušníci ruské vojenské rozvědky, Hlavní správy generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace známé pod zkratkou GRU. … Policie vyčerpala možnosti získat další důkazy a informace potřebné k zahájení trestního stíhání. Rozhodla proto o odložení věci a její rozhodnutí potvrdil dozorující státní zástupce. …. Chci ovšem zdůraznit jednu důležitou věc. Ten případ je odložen jen proto, že Rusko odmítá spolupracovat. … Máme jasné důkazy o tom, že se jednalo o agenty ruské zpravodajské služby GRU. … Dnešním dnem tak končí vyšetřování velmi složitého případu.“
Tisková zprávy Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 29.4.2024 vyhotovené plk. JUDr. Jiřím Mazánkem ředitelem Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (NCOZ SKPV) nazvané „Ukončení prověřování výbuchů muničních skladů ve Vrběticích“ konstatuje: „Policejní orgán považuje za prokázané, že výbuchy obou skladů ve Vrběticích provedli příslušníci ruské vojenské rozvědky, Hlavní správy generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace, známé pod zkratkou GRU, jejichž motivem bylo zabránit dodání zbraní a munice do oblastí, kde ruská armáda prováděla své operace. …….. Protože podezřelí se zdržují v Rusku a orgány Ruské federace odmítly splnit požadavky vznesené Českou republikou cestou mezinárodní právní pomoci, s odůvodněním, že by vyřízení české žádosti mohlo poškodit svrchovanost, veřejný pořádek a důležité zájmy Ruské federace, není možné získat potřebné informace, kterými disponuje ruská armáda a ruské tajné služby. Byly vyčerpány možnosti získat další důkazy v České republice, případně v zemích, které vyhověly českým žádostem o právní pomoci. Policejní orgán kvůli tomu nemůže získat další informace, které by umožňovaly zahájení trestního stíhání, a z tohoto důvodu rozhodl o odložení věci.“
Tisková zpráva k případům explozí muničních skladů ve Vrběticích Krajského státní zastupitelství v Brně ze dne 29.4.2024 JUDr. Hynka Olmy, tiskového mluvčího KSZ v Brně, kdy dozorujícím státní zástupcem je v této věci JUDr. Martin Malůš, jak plyne z dřívější zprávy ze dne 22.9.2021 konstatuje: „V trestní věci, ve které byly šetřeny okolnosti explozí muničních skladů v bývalém vojenském areálu Vojenského technického ústavu, s.p., ve Vrběticích, k nimž došlo ve dnech 16. 10. 2014 a 3. 12. 2014, dozorový státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně dnešního dne obdržel usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, kterým policejní orgán danou trestní věc odložil podle § 159a odst. 5 trestního řádu, tedy z důvodu, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání podle § 160 trestního řádu. Státní zástupce shledal, že rozhodnutí policejního orgánu je v souladu s právní úpravou jediným možným způsobem ukončení tohoto trestního řízení, který v daném případě přichází v úvahu. … Řadou dalších opatřených důkazů a jejich podrobným vyhodnocením se podařil dovodit dostatečně odůvodněný závěr, že zničení obou muničních skladů bylo úspěšně provedenou operací příslušníků GRU jednajících ve prospěch Ruské federace. … I přes tuto okolnost ovšem platí, že v této trestní věci nejsou dány podmínky pro zahájení trestního stíhání konkrétních osob, když zejména osoby důvodně podezřelé ze spáchání závažné trestné činnosti nejsou orgánům činným v trestním řízení v České republice dostupné, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti na ně nelze pohlížet ani jako na osoby de iure uprchlé a předání této trestní věci orgánům státu, jehož jsou občany, k vedení trestního řízení na jeho území se s ohledem na jeho postoj k této trestní věci jeví bezpředmětným.“
Citovaná vyjádření se ale zcela míjí s platnou zákonnou úpravou trestního řádu, neboť podle § 159a trestního řádu policejní orgán nebo státní zástupce je povinen věc odložit za těchto podmínek:
a) nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, pokud není na místě věc vyřídit jinak, například odevzdat věc k projednání přestupku či kázeňskému nebo kárnému projednání,
b) trestní stíhání je nepřípustné podle § 11 trestního řádu, kdy v tomto ustanovení jsou uvedeny zcela konkrétní důvody, které nelze rozšiřovat,
c) je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnosti, je-li trest, k němuž trestní stíhání může vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne, nebo bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, a toto rozhodnutí lze považovat za postačující,
d) pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání.
Dále policejní orgán nebo státní zástupce může, tedy ale také nemusí, věc odložit, jestliže z výsledků prověřování vyplývá, že vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Jedná se o tzv. fakultativní odložení.
Pokud jiné důvody k odložení věci nejsou dány, musí být trestní stíhání vždy zahájeno.
Z projevu ministra vnitra a tiskové zprávy NCOZ SKPV plyne, že policejní orgán vyčerpal možnost získat důkazy a informace k zahájení trestního stíhání. Na straně druhé oba subjekty kostatují, že policejní orgán má jasné důkazy a bez jakýkoliv pochybností je policejním vyšetřováním jednání prokázáno. Tedy slovy zákona má policejní orgán odůvodněné skutečnosti, že byl spáchán trestný čin a rovněž je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Za této situace je policejní orgán povinen rozhodnout o zahájení trestního stíhání této osoby a to neprodleně. Jinou možnost totiž nemá za předpokladu, že se nejedná o institut dočasného odložení trestního stíhání, který zde ale uplatněn není. Navíc pro zahájení trestního stíhání postačuje závěr o jeho důvodnosti, tedy vyšší stupeň pravděpodobnosti, že určitá osoba se dopustila určitého skutku a tento skutek nese znaky trestného činu nikoliv závěr o jistotě osoby a skutku.
Další lapsus je ten, že nemůže končit vyšetřování případu, když pro skutek a pro určitou osobu nebylo zahájeno trestní stíhání, protože stádium vyšetřování započíná po zahájení trestního stíhání. Do doby zahájení trestního stíhání je věc prověřována. Nonsense par excellence č.1.
Pokud NCOZ SKPV konkretizuje odložení věci § 159a odst. 5 trestního řádu, znamená to, že se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by opravňovaly k zahájení trestního stíhání, a proto zahájení trestního stíhání nenastalo. Pak ale nemůže být postaveno najisto, že se stal trestný čin a spáchala jej určitá osoba. Přitom ale policejní orgán tvrdí, kdo trestný čin spáchal, ale přesto nezahajuje trestní stíhání. Nonsense par excellence č. 2.
Pokud je věc odložena proto, že Rusko odmítá spolupracovat, jedná se nonsense par excellence č. 3. Trestní řád totiž neuvádí, že ve stádiu prověřování, tedy před zahájením trestního stíhání, se podezřelá osoba musí se nacházet na území České republice. Pokud by tomu tak bylo, tak osoba, které se na území České republiky nenachází, by nemohla být trestně stíhána a nastal by tak ideální stav jak trestní věc odložit. Zda se podezřelý nachází na území České republiky, se řeší až ve stádiu trestního stíhání, a poté co je zjištěno, že se osoba nenachází na území České republiky, následuje žádost o vyžádání již obviněné osoby z ciziny, které v přípravném řízení vydává soudce na návrh státního soudce. Mimo jiné pokud by se obviněný trestnímu stíhání vyhýbal pobytem v cizině, nebo by se skrýval, lze vést proti němu řízení proti uprchlému.
Tvrzení, že policejní orgán prokázal vinu, zasluhuje ocenění za právní nesmysl roku, nonsense par excellence č. 4. Z článku 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestný čin. Pokud má být obviněný, po podání obžaloby obžalovaný odsouzen, vina mu musí být prokázána. Bez rozhodnutí o vině nelze dojít k odsouzení a nelze odsoudit obžalovaného, aniž je jeho vina prokázána. Existuje množství trestních věcí, u kterých státní zástupce v rámci obžaloby tvrdí, že je vina u obžalovaného prokázána a soud po provedené dokazování zjistí, že prokázána není, nebo jsou pochybností o jejím prokázání. Pak musí soud postupovat v souladu se zásadou dubio pro reo a obžalovaného zprostit. Proto je tak stěžení fáze dokazování v rámci řízení před soudem.
Tisková zpráva Krajského státního zastupitelství považuje postup policejního orgánu v trestní řízení ve věci odložení věci za správný a jediný možný. Na straně druhé ale konstatuje, že policejní orgán má dostatečně odůvodněný závěr, co se stalo, kde se stalo, jako se stalo a kým se stalo, ale přesto důvody pro zahájení trestního stíhání neshledává. Přičemž před zahájením trestního stíhání je zcela irelevantní postoj jiného státu, jehož je určitá podezřelá osoba občanem jakož i to, zda se bude či nebude konat řízení proti uprchlému. Nonsense par excellence č. 5.
Závěrem, buď tedy platí odložení věci z důvodu § 159a trestního řádu, tedy že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání a nejsou důkazy pro obvinění konkrétních osob, a tudíž nemůže být nejen, že nic prokázáno, ale nemohou ani existovat odůvodněné závěry, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba anebo zahájení trestního stíhání musí nastat, neboť jiný postup není postupem v souladu s trestním řádem. Ať tak či onak, ministr vnitra, ředitel NCOZ SKPV a Krajské státní zastupitelství v Brně postrádají elementární právní znalosti trestního řádu a Listiny základních práv a svobod, zamlčují a manipulují známá právní fakta. Zda pouze z neznalosti či z jiného účelu je otázkou. Jisté je, že těmto lidem se rozhoduje dobře, neboť jejich rozhodnutí nejsou zatíženy zbytečnými znalostmi. Nepochybně zarážející je tato skutečnost o to více, že jako složky moci výkonné by měly zajisté být vzorem právního vědomí.
Michal Ulrich
