Ministerstvo spravedlnosti chce na dvojnásobek zdražit podání návrhu na rozvod manželství a návrhu na vypořádání společného jmění manželů. Tento návrh odůvodňuje mimo jiné tím, že poplatky mají sloužit jako „první filtr, jehož cílem je zabránit podání žaloby, jde-li o bezúspěšné anebo zneužívající uplatňování práva.“ Ministryně spravedlnosti Marie Benešová navíc uvedla, že po zvednutí poplatku se již manželé nebudou hádat a dohodnou se, protože tak ušetří za poplatek.

Rozumím regulační funkci soudního poplatku, jenž zabraňuje tomu, aby se lidé soudili i tam, kde vědí, že nemají pravdu a nárok, či když někoho chtějí vláčet po soudech, aby mu ztížili život. Takovýmto šikanózním a zbytečným žalobám sice poplatky úplně nezabrání, ale potenciální žalobce si třeba alespoň promyslí, zda chce svůj krok realizovat.

V případě rozvodu a vypořádání SJM je však situace naprosto odlišná. Lidé se rozvést chtějí, a v mnoha případech také musí. Oběti domácího násilí utíkají od pachatelů a potřebují se rozvést, jiní lidé potřebují vyřešit rozvodem dluhy vzniklé gamblerství či alkoholu propadlého manžela. Další prostě odchází, protože s manželem či manželkou prostě není a nikdy nebude rozumná řeč. Předpokládat, že takoví lidé si spolu sednou, popovídají si a domluví se, aby se vyhnuli zdražení rozvodu o několik tisíc, je zcela lichá a v rozporu s právní praxí. V případě domácího násilí či extrémně oportunistických manželů „naschválníků“ se naopak původci rozvratu manželství brání rozvodu ze všech sil, a dohodu apriori odmítají z principu. Navýšení soudních poplatků za podání návrhů na rozvod a vypořádání SJM tak jen dále nakládá na bedra obětí, jež se již nachází ve velmi náročné a komplikované životní situaci a často finančně zcela na dně. Argumentace tím, že co je v SJM, je obou manželů, je pak zcela lichá, neboť každý, kdo pracuje dlouhodobě nejen s oběťmi domácího násilí, ale i jako rozvodový advokát obecně, vám potvrdí, že distribuce financí v manželství není a nikdy nebyla rovná. Ženy, jež jsou ve většině případů tou finančně znevýhodněnou stranou, nemají přístup ke společným účtům, mají menší příjmy, menší možnosti výdělku kvůli malým dětem či letům na rodičovské dovolené. Oběti domácího násilí pak často nedisponují svými (natožpak společnými) financemi vůbec.

Otázka mediace domácího násilníka s obětí je pak vyloučena už z povahy mediace a domácího násilí jako takových. Mediace je možná pouze mezi stranami, které jsou si rovny a mají rovnocenné postavení. Domácí násilí je ze své podstaty naprosto nerovnovážné a oběti domácího násilí se navíc pachatele bojí. Nemohou se s ním zkrátka pustit do důstojné debaty, protože jejich vztah nic takového neumožňuje.

Zvýšení soudního poplatku v rodinných věcech proto pokládám za neetické a odporující dlouhodobým zkušenostem s pomocí obětem domácího násilí.

JUDr. Lucie Hrdá
Psáno pro deník Právo