V meziresortním připomínkovém řízení se nachází návrh novely nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí. Toto nařízení určuje, kolik reálně zůstane v kapse zaměstnancům, kteří se oddlužují v insolvenčním řízení či se nacházejí v exekučním řízení. Současná právní úprava je z mnoha stran kritizována z důvodu, že výpočet srážek ze mzdy je složitý (a tedy nákladný) a nastavení nezabavitelných částek neodpovídá reálným ekonomickým parametrům a není nastaven pro dlužníky motivačně.

Tato novela si klade za cíl shora uvedené problémy odstranit tím, že se posune hranice, od které se dlužníkům sráží příjem bez omezení. Nicméně ze strany odborné veřejnosti již nyní zaznívá, že návrh novely není schopen těchto cílů dosáhnout a ve svém důsledku paradoxně může stávající problémy prohloubit a nové problémy vytvořit.

Chybějící analýza

Podíváme-li se na široce dostupné statistiky o počtu vedených insolvenční a exekučních řízeních, je jasné, že nařízení vlády má přímý dopad na zájmy milionů fyzických a právnických osob (dlužníků, věřitelů). Je proto zarážející, že ministr spravedlnosti udělil sám sobě výjimku, že u daného návrhu nemusí být zpracováno hodnocení dopadů regulace. Z doprovodných materiálů se tedy laická ani odborná veřejnost nedozví řádné odůvodnění návrhu a analýzu toho, jak změna nařízení zasáhne životy obyčejných lidí.

Zvolené řešení cestou banální parametrické změny ze své podstaty zmíněné problémy neřeší, ale pouze některým skupinám dlužníků trochu uleví a jiným skupinám přitíží, zejména pak ale přitíží věřitelům a nepřímo tak celé společnosti, která nese nepřímé náklady. V oblasti insolvenčního a exekučního práva jsme si již bohužel zvykli na to, že problémy se řeší nesystémově a tzv. odzadu. Toto je další, ukázkový případ, který je navíc umocněn tím, že ministerstvo k návrhu nepředkládá žádné argumenty, analýzy, tvrdá data.

Nařízení vlády se dotýká vícero skupin dlužníků – v insolvenčním řízení, ve výkonu rozhodnutí, v exekuci podle exekučního řízení či exekuci podle daňového řádu. Návrh neanalyzuje dopady na tyto jednotlivé dlužnické skupiny zvlášť – zejména situace dlužníků v insolvenční řízení ale vykazuje významné odlišnosti.  Seriózně bychom se měli bavit o tom, zda má platit shodný režim pro exekuční a insolvenční řízení. Tím by se mělo začít společně – s tím, aby stát definoval jasně potřeby a statky, které by z hlediska sociálního měly být pracujícím dlužníkům zajištěny. Poté se můžeme bavit o nastavení distribučního schématu ve vztahu k hlavním ekonomickým veličinám. A až na závěr si pak můžeme sednout a napsat novelu nařízení vlády.

Naivita Ministerstva

Ministerstvo spravedlnosti v odůvodnění konstatuje, že nová částka hranice, od které se dlužníkům srazí příjem bez omezení, byla stanovena s ohledem na průměrnou mzdu dlužníků v komparaci s průměrnými mzdami v ČR i v jednotlivých krajích a pracovních odvětvích. Konkrétní údaje však pohříchu neuvádí.  Trochu vidíme problém v tom, že Ministerstvo pracuje s aritmetickým průměrem mezd, který je zkreslen lidmi s extrémně vysokými příjmy, kteří ale nejsou primárně dotčeni předmětnou právní úpravou, protože nejsou povinnými v exekučních řízeních, a už vůbec nejsou v úpadkové situaci. Bylo by na místě počítat spíše s mediánovými hodnotami příjmů.

Jako naivní je lze chápat přesvědčení ministerstva, že dlužník, který dnes změnil své chování tak, že svůj příjem dostává v plné výši například tím, že oficiálně je mu vyplácena pouze minimální mzda a zbytek mzdy dostává v rozporu s právními předpisy tzv. bokem,

dobrovolně změní opětovně své chování tak, že jeho příjem bude nově stižen nějakou, byť menší, srážkou. Ministerstvo ale hlavně opomíjí zájmy věřitelů a neanalyzuje, jaké důsledky bude mít v konkrétních případech výpadek vymoženého plnění na různé věřitelské skupiny.  V případě vymáhání výživného může hrát výpadek ve výši 1000 Kč zásadní roli. Z jedné strany tedy neplatičům ulevujeme, abychom na druhé straně z veřejných prostředků tuto úlevu kompenzovali ve formě připravovaného zálohového výživného. To, co se jeví jako motivace pro dlužníky je současně demotivací pro věřitele využívat legální způsoby vymáhání a naopak motivací využívat mimoprávní prostředky, kterou jsou na hranici zákonnosti či za dokonce za ní.

Problém pro věřitele

Na konkrétních případech je patrné, že výpadek vymoženého plnění pro věřitele někdy bude zásadní. Jsou jistě věřitelé, kteří tento výpadek ekonomicky unesou, nicméně pro některé bude změna likvidační. Z toho pohledu je novela do určité míry asociální, což pocítí zejména vyživované osoby, sociálně slabí věřitelé, dlužníci v druhotné platební neschopnosti, kteří musí vymoct peníze od svých dlužníků, aby mohli vyplatit své věřitele, věřitelé, kteří si svého dlužníka nemohli vybrat, protože jim např. způsobil škodu a další.

Pokud vyjdeme z toho, že hrubá mediánová mzda činí 27 719 Kč, bude to přibližně znamenat čistou mzdu na úrovni kolem 22 500 Kč. Mediánová mzda pracujících dlužníků bude o něco nižší. Vezme-li tedy jako směrodatnou hodnotu 20 000 Kč, tak změna pro typického dlužníka bude činit cca 441 Kč. V konkrétních případech bude tato změna pro dlužníka přínosem, nicméně o stejnou částku přijde i věřitel. To zejména v případech, kdy je příjem věřitele nižší než příjem dlužníka, vyvolá dílčí nespravedlnosti, které se prohlubují tam, kde věřitel bydlí v oblastech s vyššími životními náklady, zejména na nájemném, a dlužník nikoliv. Tyto geografické nerovnosti rovněž nařízení vlády nezohledňuje.

Novela navíc neproporčně ulevuje spíše dlužníkům, kteří dnes mají nadprůměrné příjmy, čímž má být zajištěna určitá motivace pro dlužníka vydělávat více. Jsme přesvědčeni, že parametrická změna nebude motivovat dlužníky k vyšším výdělkům, ale pouze motivuje určitou část dlužníků k tomu, aby zvýšili svou mzdu o určitou předem známou hodnotu, nad tuto hodnotu motivační prvek chybí.

Známe řešení

Exekutorská komora přitom již dlouhodobě apeluje na celkovou změnu zastaralého systému srážek ze mzdy. Současný systém výpočtu srážek ze mzdy je zbytečně komplikovaný, což zatěžuje plátce mzdy, a navíc opravdu není nastaven motivačním způsobem. Cílem změny by mělo být celkové zjednodušení a tím snížení nákladů plátců mzdy, kteří nebudou muset kalkulovat s mnoha proměnnými, jako je základní částka, nezabavitelná částka, třetinový systém, vyživované osoby. My navrhujeme zrušení přednostních pohledávek, resp. ponechání přednosti pouze pro výživné, zrušení paušální kategorie „vyživované osoby“ a její nahrazení možností v konkrétních případech zvýšit či snížit srážku rozhodnutím soudu. Individualizace je nezbytná  – existují rozmanité dlužnické i věřitelské příběhy, které není možné postihnout banální parametrickou změnou v nařízení vlády.

Závěrem lze dodat, že navrhovaná změna může paradoxně situaci některých dlužníku ještě zhoršit, protože nová úprava má platit pro již běžící oddlužení a exekuce, což může vést k tomu, že v některých případech dlužníci nesplní podmínky oddlužení nebo že v exekuci dojde k tomu, že exekuční orgán bude nucen z důvodu nízkých srážek ze mzdy přistoupit k více invazivnímu a také dražšímu způsobu vedení exekučního řízení.

Vladimír Plášil, prezident EK ČR

Martin Tunkl, člen prezidia EK ČR