Prováděcí opatření z dílny ministerstva spravedlnosti poněkud postrádáme poté, co Soudní dvůr EU rozhodl o neomezené působnosti výkonu notářské profese v členských zemí Evropské unie.
Podle Soudního dvora EU omezením notářské profese jen na české občany porušila Česká republika princip svobody usazování plynoucí z unijních smluv a podmínka české národnosti u notářů je podle něj diskriminační. Soud své rozhodnutí obhajoval tím, že už v roce 2011 rozhodl stejným způsobem vůči podobné praxi v několika jiných zemích unie. „Žádná z aktivit notářské praxe v České republice není spjata s výkonem veřejné moci, a tak přístup k notářské profesi v členském státě nemůže být podmíněn národností,“ uvedl soud v tiskové zprávě.
Rozsudek by neměl být pro Českou republiku překvapením, stejně tak bylo rozhodnuto v minulosti v případě usazeného advokáta, jak ostatně bylo následně v České republice řešeno v zákoně o advokacii (Zákon č. 85/1996 Sb., Hlava druhá, paragraf 35l a následné.) Leč u advokátů je vyloučené, že by mohli suplovat úkony soudu, opačně je tomu ale u notáře, když zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních v oddíle druhém, paragrafu 100 stanovuje, že úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti provádí jako soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil, není-li dále stanoveno jinak. Znamená to, že i usazený notář v ČR, který vyznává nadřazenost práva šaría nad právem evropským bude v dědickém oprávněn vykonávat úkony soudu prvního stupně ? Otázka je na místě a žel není směšná. Velká Británie v dědických sporech připouští užití muslimského práva, stejné návrhy padají zcela vážně ve Francii „Vytvořte ve Francii dvojí právní systém… jedno území, jedna vláda, ale dva národy: Francouzi s obvyklými zákony a muslimové s právním postavením podle koránu…“ hlásá Christian Moliner.
Tvrzení, že soud usazeného notáře, který by chtěl řešit dědické záležitosti podle práva šaría výkonem soud prvního stupně nepověří lze zpochybnit a to doslova obratem, neboť usazený notář nezařazený do výběru soudu takové konání napadne jako diskriminaci. Antidiskriminační zákon upravuje zásady rovného zacházení a usazený notář se svého práva bude tvrdě domáhat. Další tvrzení proti případným obavám z výkonu usazeného notáře, že jím učiněné úkony dle práva šaría lze napadnou odvoláním je sice praktická připomínka, ale poněkud se zapomíná na existující praxi. Dědická řízení, která díky notářům měla odbřemenit přetížené soudy, probíhají velmi dlouho, a odvolací řízení bude jen slabou útěchou pro ty, kteří před nábožensky aktivním usazeným notářem budou muset řešit své oprávněné nároky odvoláním.
Argument, že v případě dědického řízení podle koránu by se jednalo o neplatné úkony, je nesporně pádný. Z paragrafu 580 zákona č. 89/2012 Sb. tomuto argumentu svědčí už bod první, který stanovuje, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Leč pro pozůstalé, kteří se neplatnosti rozhodnutí usazeného notáře budou dovolávat to bude znamenat jen další ztrátu času.
Rozhodnutí Soudního dvora EU má i další dopady a to na notářskou komoru a notářky a notáře samé. Notáři mají jak známo pevný numerus clausus (tj. pevně stanovený počet) a v dědickém řízení si je ze zákona nesmíte vybírat ani měnit. Samozřejmě při výkonu notářů nejde jen o dědická řízení, ale o mnoho dalších úkonů, kde je notář často nezastupitelný.
Zveřejněné případy ukazují, že vedle řady výborných notářů tu máme také takové, kterým je lepší se zdálky vyhnout. Ale pokud soud právě této nepříliš kvalitní notářce či notáři svěří výkon soudního komisariátu, nelze proti jeho rozhodnutí brojit. Lidově řečeno, dědicové prostě mají smůlu.
Z totality převzaté myšlení, že soud musí dědicům určit notáře, je jedna z právních chyb, která přetrvává. Stát ostudně vzkazuje občanům, že si sami notáře vybrat neumějí. Tvrzení o tom, že soudem určený notář je v řízení o dědictví objektivní, oproti notáři, kterého by si určil zůstavitel, nemá žádné prokazatelné porovnání s objektivně zjištěnými důkazy.
Připomeneme si, že zmíněný numerus clausus se jeví jako anachronismus a je dobře, že rozhodnutím Soudního dvora EU padá. Je tak málo příležitostí pochválit EU, ale zde důvod je. Mají-li advokáti konkurenci, proč by ji nemohli mít notáři? Teď už ji mít budou, byť nával usazených notářů v České republice v nejbližších letech nečekejme.
Co bychom ale měli očekávat je to, že vláda předloží do Poslanecké sněmovny návrh změny zákona o zvláštních řízeních soudních a to tak, aby obavy z možného působení některých usazených notářů byly rozptýleny. Nejlepším řešením se samozřejmě jeví celý soudní komisariát notářů zrušit. Ale politici v posledních letech málo naslouchají jiným názorům a Soudcovská unie takovému návrhu bez dalšího posílení svých řad také tleskat nebude. Leč moudrý zákonodárce požárům předchází a nečeká s řešením až na dobu viditelných plamenů.
Rudolf Mládek
