Dnes jsem zaznamenal v médiích dvě zdánlivě nesouvisející zprávy. Ve vzájemném kontextu mohou vyvolat otázky, zda je justiční a represivní systém země stále ještě připraven chránit lidskou důstojnost.

První ze zpráv je rozhovor na serveru iDnes.cz s generálem Liborem Lochmanem,  ředitelem Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky. Dovolím si doslovnou citaci „Většinou, když děláme zákroky, tak ti lidé jsou v šoku, takže se pomočí, někdy pokálejí. I hodně tvrdí chlapi ztuhnou.“ Druhá zpráva je z dnešního vydání České justice. Dovolím si také citovat „Soud dnes pravomocně zrušil rozhodnutí, kterým Úřad pro ochranu osobních údajů uložil ministerstvu vnitra pokutu 60.000 korun za zveřejnění policejního videa ze zatýkání Jany Nečasové (dříve Nagyové). Soudci dali vnitru za pravdu v tom, že na televizním odvysílání záznamu zadržení tehdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase (ODS) byl veřejný zájem, který převážil nad právem Nečasové na soukromí.“

Jaký závěr si ten, kdo si přečetl oba články, logicky musi udělat? Jste-li osoba veřejného zájmu a dojde-li, nedej bůh, k tomu, že Vás zatýkají stateční hoši z URNY, je možné, že se hrůzou s prominutím počůráte a pokakáte, přičemž obojí bude zaznamenáno policejní kamerou. Pokud si budete stěžovat na nepřiměřenost zásahu, bude mít policie možnost tuto situaci odvysílat v televizi, protože to je, dle soudu, ve veřejném zájmu.

Je to skutečně ve veřejném zájmu? Nebo je ve veřejném zájmu ochrana soukromí a důstojnosti člověka, i když je právě zadržen? Nově zvolení poslanci, jako osoby veřejného zájmu, mají příležitost přemýšlet, zda není na místě upravit zákony tak, aby v prvé řadě chránily lidskou důstojnost a nikoliv voayerský veřejný pseudozájem.

Lukáš Trojan