Státní zastupitelství vzniklo z prokuratury roku 1994. Prokurátor byl obvykle člen komunistické strany a spolupracoval s bezpečnostními složkami totalitního režimu. Po sovětském vzoru měla prokuratura rozsáhlá oprávnění. Zastiňovala soudnictví a byla brána jako hlavní kontrolní orgán všeho a všude. Ovšem nikdy režim nepřerostla. Generální prokurátor byl jmenován prezidentem na návrh vlády, nepatřil však do předsednictva komunistické strany.
Po listopadu 1989 prokurátoři zahodili legitimace komunistické strany, část odešla, většina zůstala. Jako představitelé totalitního režimu se po listopadu 1989 obávali sankcí. Ale revoluce byla sametová a přečkali. Po komunismu nesmutnili a stali se státními zástupci. V 90. letech 20. století však netoužili po moci. Věděli z období totality, jak může být prokuratura zneužita. A přece jen byli členy komunistické strany a její prokuratury, proto nechtěli vstoupit do politického boje, aby někdo na jejich minulost neupozornil. Dělali svou práci v trestním řízení, přičemž významné postavení měl Úřad vyšetřování Policie, takže se od nich nevyžadovalo ani vedení trestního stíhání. Roku 1997 získali vysoké platy navázané na platy soudců. Ale postupně se dostávali do státního zastupitelství lidé, kteří zdrženlivost s užíváním moci neměli. Zjistili, jak moc chutná.
Kauza Jiří Čunek – první projev nezákonnosti
Poprvé jsem setkal se zneužitím moci ve státním zastupitelství v roce 2007. Tehdy začalo trestní stíhání senátora, místopředsedy vlády a předsedy vládní lidové strany KDU-ČSL Jiřího Čunka jako bývalého starosty Vsetína za údajnou korupci, která měla spočívat v tom, že město Vsetín v rámci sociálně citlivého přístupu k vlastním občanům jim prodalo byty, které získalo od zkrachovalé firmy. Tyto byty byl původně podnikové, město je odkoupilo a bez úsilí o zisk je prodalo lidem, kteří v nich bydleli. Šlo o sociální politiku města v době hospodářské krize ve Vsetíně.
Ovšem bývalý starosta Jiří Čunek byl stíhán. Ve věci se projevilo několik protiprávních postupů státního zastupitelství. Do oči bijící je skutečnost, že dozorovat zákonnost trestního stíhání mělo Okresní státní zastupitelství ve Vsetíně. Tomu však byla věc odňata a přikázána Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě, ale jen pro dobu prověřování. To je úsek do zahájení trestního stíhání. Okresní státní zastupitelství v Přerově pokračovalo bez zákonné příslušnosti či i rozhodnutí nadřízeného Krajského státního zastupitelství v Ostravě v dozoru i po zahájení trestního stíhání. Návrh na odnětí nevyšel od okresního státního zástupce ve Vsetíně, který měl dle zákona posoudit svou podjatost, ale nestandardně od policie.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, které tuto nezákonnost nezavinilo, avšak krylo, použilo na její obranu lež. Ve zprávě pro Nejvyšší státní zastupitelství v roce 2007, kterou podepsala státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Jarmila Ošlejšková, bylo uvedeno, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě učinilo rozhodnutí o odnětí trestní věci Jiřího Čunka Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně a její přikázání Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově podle vzorů v pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně. Tyto pokyny byly za nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké zveřejněny na webu Nejvyššího státního zastupitelství a každý si jejich text mohl ověřit. Po nástupu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana byly z webu Nejvyššího státního zastupitelství odstraněny. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman chce své obecné pokyny do soustavy státního zastupitelství tajit v době, kdy se kladou zvýšené požadavky veřejnosti na činnost státní moci jako nástroj její kontroly.
Tehdy platný pokyn pro trestní řízení obsahoval doporučení, že v případě odnětí a přikázání věci se má takto činit pro úkony trestního řízení pro celé trestní řízení. Krajské státní zastupitelství v Ostravě tak učinilo jen pro prověřování, což je jen část trestního řízení do zahájení trestního stíhání obviněním konkrétní osoby. Rozdíl mezi fázemi prověřování a trestního stíhání je předmětem běžných zkoušek na právnických fakultách. Každý státní zástupce musí tento rozdíl znát.
Na to, že trestní stíhání dozoruje nezákonně nepříslušné Okresní státní zastupitelství v Přerově, reagovalo Nejvyšší státní zastupitelství tím, že je odňalo z působnosti těch státních zastupitelství, která tuto nezákonnost způsobila – Okresní státní zastupitelství v Přerově a Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Přikázalo ji Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. V Přerově trestní stíhání údajného trestného činu ve Vsetíně neměli bez platného přikázání věci dozorovat.
Dalším podezřelým faktem je, že vůči Jiřímu Čunkovi byl použit nesprávný znalecký posudek a trestnímu stíhání znalce zabránilo promlčení. Toto promlčení však též zavinily příslušné orgány státního zastupitelství po nástupu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Původně jsem oponoval tvrzení, že šlo o korupci ve státním zastupitelství. Dnes již takové názory nevyvracím.
Jiří Čunek byl předsedou lidové strany, v které probíhal zápas o moc. Někteří měli zájem na jeho odstranění. Ovšem případ senátora Jiřího Čunka ukázal, že navzdory trestnímu stíhání, kterým byl porušen zákon v jeho neprospěch, což konstatoval rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 10. 2009, si lze udržet podporu voličů, kteří jej velkou většinou znovu zvolili do Senátu v říjnu 2012 a zlínská kandidátka s ním v čele byla nejúspěšnější kandidátkou KDU-ČSL v krajských volbách v říjnu 2012. Lidé, kteří jej znají, jej volí. A zneužívání moci namířené proti němu s tím nic nezmohlo.
Likvidace oponentů
Mezi nejvýznamnější kritiky protiprávního postupu některých státních zástupců v případě J. Čunka byl krajský státní zástupce v Brně Petr Coufal. Po nástupu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana učinilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pokus o jeho likvidaci z vedoucí funkce, což se mu podařilo cestou kárného řízení. Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení předsedkyně senátu JUDr. Milada Tomková, zástupce předsedkyně senátu JUDr. Jan Engelmann a přísedící JUDr. Bohuslav Vacata, JUDr. Milena Čečotková, JUDr. Zora Krejčí a JUDr. Gabriela Halířová, Ph.D. na návrh vrchního státního zástupce v Olomouci Ivo Ištvana na řízení o kárné odpovědnosti krajského státního zástupce v Brně JUDr. Petra Coufala uznal Petra Coufala vinným.
Podstatou věci bylo, že Městské státní zastupitelství v Brně obdrželo anonymní trestní oznámení (podepsáno strojem s uvedením jména zřejmě jiné osoby bez uvedení adresy) na krajského státního zástupce Petra Coufala a postoupilo jej na Krajské státní zastupitelství v Brně se žádostí o odnětí věci. Obsahem podání bylo, že krajský státní zástupce parkuje soukromým vozem, kterým jezdil do práce a také jej užíval na některé služební cesty, na parkovacích místech vyhrazených pro krajské státní zastupitelství. To je běžná praxe. Například vyhrazená místa jsou využívána pro parkování soukromých aut soudců na Nejvyšším soudě, asistentů na Ústavním soudě a obdobná praxe je i na Nejvyšším státním zastupitelství.
Krajský státní zástupce Petr Coufal vyhodnotil podání podle jeho obsahu jako stížnost na něj ve věci správy a postoupil jej k dalšímu řešení na Ministerstvo spravedlnosti, což je nadřízený orgán ve věci správy státního zastupitelství, neboť nakládání s parkovištěm je součástí hospodářské správy úřadu. Ani Ministerstvo spravedlnosti ve věci trestný čin nespatřovalo.
Přesto na krajského státního zástupce podal vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan kárnou žalobu. Hodnotím tuto žalobu jako odvetu za to, že krajský státní zástupce Petr Coufal se nebál poukázat na nezákonnost dozoru trestního stíhání senátora Jiřího Čunka nepříslušným Okresním státním zastupitelstvím v Přerově, kteroužto nezákonnost Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pod vedením Ivo Ištvana neřešilo. Zajímavé je, že Petr Coufal odstartoval kariéru Ivo Ištvana (narozen 1965), když jej ve věku necelých 30 let navrhl na jmenování okresním státním zástupcem Brno-venkov a roku 1997 doporučil na funkci vrchního státního zástupce v Olomouci. Proto je příznačné, že tato kárná žaloba byla namířena proti Petru Coufalovi, jenž pomohl instalovat Ivo Ištvana do vysokých funkcí. Možná si někoho vzpomene, co se stalo Miloši Zemanovi v prezidentské volbě 2003 a jak se k němu zachovali lidé, kterým pomohl do významných funkcí – premiér Vladimír Špidla a ministr vnitra Stanislav Gross.
Podivné je, že kárný senát žalobě vyhověl, byť nevynesl trest, ale jen konstatoval vinu Petra Coufala. V podstatě se ztotožnil se žalobcem, že trestní oznámení nemělo být posouzeno podle obsahu – byť tak stanoví trestní řád – ale krajský státní zástupce se měl vyloučit a věc předat k rozhodnutí o odnětí a přikázání Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci jako kdyby obsahem podání bylo skutečně oznámení o trestném činu. Opravdu se vysoce placení státní zástupci vrchních státních zastupitelství mají zabývat podáním ve věci parkování auta? Podle kárného senátu Nejvyššího správního soudu ano. Předsedkyně kárného senátu Milada Tomková byla v roce 2013 jmenována na doporučení předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského místopředsedkyní Ústavního soudu.
Rok po skončení kárného řízení s Petrem Coufalem začalo u brněnské expozitury Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality probíhat přípravné trestní řízení pro podezření ze zneužití postavení úřední osoby, spočívající v onom parkování. Stalo se tak poté, kdy na Okresním státním zastupitelství v Šumperku, kam byla věc postoupena z důvodu podjatosti, ji opakovaně založili s tím, že nejde o podezření z trestného činu. Přesto si lidé z vedení státního zastupitelství prosadili postoupení do Brna, dokonce krajskému Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Vyšetřovatelkou kpt. Jílkovou byly zahájeny úkony trestního řízení, tedy se předpokládalo, že mohlo jít o trestný čin. K věci bylo vedle Petra Coufala jako sprostého podezřelého vyslechnuto několik desítek státních zástupců a zaměstnanců Krajského státního zastupitelství v Brně, řešilo se, kolikrát týdně na parkovišti stál atd.
Prokurátorka moci a mediální slávy
Na kauze Rath se ukázalo, jak Nejvyšší státní zastupitelství za Pavla Zemana umí přihrávat kauzy. Ať je vina Davida Ratha jakákoli, má právo na férový proces. V rámci férového procesu je nutné dodržovat příslušnost státního zastupitelství. Středočeský hejtman jednání, které je mu kladeno za vinu, činil ve Středočeském kraji nebo v sídle kraje v Praze. Přesto bylo dáno přípravné řízení této věci na severočeské Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, kde byla náměstkyní pro trestní řízení Lenka Bradáčová, z které chtěl nejvyšší státní zástupce učinit vrchní státní zástupkyni v Praze. Přitom bylo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem nepříslušné. Což uznalo, když věc postoupilo Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. Ovšem až poté, co se Lenka Bradáčová na případu proslavila. Mediální sláva nepříslušného státního zastupitelství a jeho zaměstnanců, je právně mrzká. Jak je tato kauza pro nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana citlivá, dokazuje, že jsem od něj jako státní zástupce dostal 5. 6. 2012 písemnou výtku za to, že novináři užili můj článek „Rath má právo na férový proces“ (Trestní právo 6/2012, s. 4-5).
V případu Rath bylo více slyšet o nedozorující Bradáčové a méně o státních zástupcích Radku Bělorovi a Jiřím Pražákovi, kteří postupně dozorovali tento případ v Ústí nad Labem, než byl postoupen příslušnému středočeskému státnímu zastupitelství. V kauze Rath nebyla dodržena zásada, že konkrétní státní zástupce má vést případ od jeho začátku až po zastupování žaloby před soudem, aby zde sklízel důsledky kvality či nekvality přípravného řízení trestního. V rozsudku z 12. 6. 2012 Nejvyšší správní soud prohlásil, že státní zástupci nemohou být bezvládné neodpovědné loutky v rukou svých nadřízených, ale nebojácní profesionálové. Každý ať posoudí, zda tomu odpovídá, když první dozorující státní zástupce v kauze Rath Radek Bělor, který na krajském státním zastupitelství v Ústí nad Labem působil jako stážista do roku 2011, o Lence Bradáčové prohlásil: „byl jsem v podstatě pod jejími křídly“.
Další příklad je kauza soudce Ondřeje Havlína, kde byla přímo jako státní zástupkyně zastupující obžalobu u soudu činná vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, když nešlo o závažnou hospodářskou kriminalitu, což je působnost vrchních státních zastupitelství, ale o korupci při souzení řidičů. Korupce spojená s dopravními delikty však není předmětem působnosti vrchních státních zastupitelství. Můžeme si klást otázku: Je nebo není pravda, že se příslušnost státního zastupitelství mění, aby se pro Bradáčovou mediálně připravovala funkce vedoucí nového speciálního korupčního státního zastupitelství? Konečně o její hospodské schůzce s Václavem Moravcem, který ji zve do svého pořadu v České televizi, se veřejně psalo.
Svržení Nečasovy vlády 2013
Podívejme se na kauzu tří exposlanců a poradkyně premiéra Jany Nagyové, která vedla v červnu 2013 k pádu vlády Petra Nečase, a zákonnost usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 13. 6. 2013, kterým bylo zahájeno trestní stíhání, a předcházejícího procesního postupu státního zastupitelství. V zásadě šlo o obvinění, že ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová a Roman Boček se podíleli na tom, že se bývalí poslanci Petr Tluchoř, Marek Šnajdr, Ivan Fuksa vzdali mandátu údajně za pozice ve státem kontrolovaných firmách, a dále o obvinění, že Jana Nagyová a tři příslušníci Vojenského zpravodajství – generálporučík Ondřej Páleník, generálplukovník Milan Kovanda a plukovník Jan Pohůnek – organizovali sledování premiérovy manželky.
Dodržování zákonnosti v otázce příslušnosti státního zastupitelství je jednou ze záruk na spravedlivý proces, brání svévůli státních orgánů a zneužívání moci. To, aby byl v trestním řízení činný právem stanovený státní zástupce, ne libovolný státní zástupce, je podmínkou zákonnosti trestního řízení. Je pravdou, že na rozdíl od zákonného soudce, který je garantován ústavně, není na ústavní úrovni upraven pojem zákonného státního zastupitelství. Nicméně je příslušnost státního zastupitelství stanovena zákonem (zákon o státním zastupitelství, trestní řád) a vyhláškou o jednacím řádu státního zastupitelství, což jsou prameny práva, které musí být dodržovány. Příslušnost státního zastupitelství k dozoru v přípravném trestním řízení je tak odvozena od příslušnosti soudu, tj. především podle místa, kde se údajný trestný čin stal.
Údajná trestná činnost obviněných se stala v Praze. Mělo být tedy příslušné státní zastupitelství v Praze. Ve věci však bylo činné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci na základě usnesení Nejvyššího státního zastupitelství v Brně z 11. 1. 2012, 8NZN 202/2012 o odnětí a přikázání věci. To se týkalo prověřování zcela jiných osob, a to Iva Rittiga, Tomáše Hrdličky, Jiřího Tomana a Romana Janouška. Přičemž důvodem odnětí byl údajný vztah mezi některými prověřovanými osobami a bývalým náměstkem Vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka. Ale údajná trestná činnost, pro kterou skutečně bylo zahájeno VSZ Olomouc trestní stíhání vůči exposlancům a dalším osobám, se však netýkala Rittiga, Hrdličky, Tomana, Janouška ani Grygárka. V dané věci došlo k spojení věcí, aby byla založena působnost jinak nepříslušného Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Korunu všemu nasadilo to, že Ivo Rittig byl 13. 2. 2014 obviněn z legalizace výnosů z trestné činnosti, přičemž jeho trestní stíhání dozorovalo místně příslušné Vrchní státní zastupitelství v Praze. Tedy případný vztah k bývalému náměstku vrchního státního zástupce Liboru Grygárkovi najednou není důvodem pro odnětí dozoru nad trestním stíháním Ivo Rittiga pražskému Vrchnímu státnímu zastupitelství.
Právní stát znamená, že ke korektnímu výsledku v trestním řízení se musí dojít korektním postupem, pokud je postup sám o sobě nekorektní, nelze mít výsledek za korektní. Proto je nutné ocenit, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek měl snahu žádat veřejné vysvětlení nestandardních kroků Vrchního státního zastupitelství v Olomouci po nejvyšším státním zástupci, který však odmítl odpovědět. I státní zastupitelství podléhá demokratické kontrole. Náš režim vznikl v listopadu 1989 v boji za vládu volených, svobodu a právní stát. Tyto hodnoty musí být nadřazeny mediálně politickým kampaním, včetně kampaně boje proti korupci.
Prokurátorská divize Agrofertu – boj o policii
Nejnověji hodnotím jako projev zneužití moci činnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v rámci reorganizace centrálních policejních útvarů, které učinilo pokus o zastrašení demokraticky a právně legitimních představitelů státu k zabránění reorganizace policie. Přitom je dána časová i věcná souvislost činů Vrchního státního zastupitelství v Olomouci krytého nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem s aktivitami ministra financí Andreje Babiše. Možná již vedle hnutí ANO, jakožto politické divize Agrofertu, vzniká nová prokurátorská divize Agrofertu.
Za činnost policie odpovídá policejní prezident ministrovi vnitra a ten následně vládě a v rámci odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně nese za činnost policie odpovědnost vláda jako celek. Policie je podřízena Ministerstvu vnitra, což je znak demokratického právního státu, kdy policie a armáda musí podléhat kontrole a řízení civilních orgánů – vládě a v rámci vládní odpovědnosti volené Poslanecké sněmovně. Nepodřízení policie a armády civilní kontrole na volbách závislých orgánů je znakem policejních a vojenských diktatur.
Státní zastupitelství nemá žádnou pravomoc ve věci organizace policie. Pokud činí policejní prezident návrh na změnu v organizaci celostátních útvarů ministru vnitra, jde o výkon jeho zákonné působnosti. Je k tomu oprávněný a příslušný. Pokud si někdo mimo policii vynucuje určité organizační uspořádání policie, jde o činnost bez jakéhokoliv zákonného podkladu, včetně státního zastupitelství.
Povolání policejního prezidenta Tomáše Tuhého Vrchním státním zastupitelství v Olomouci k podání vysvětlení ve věci reorganizace, hodnotím jako zneužití moci. Opakuje se, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci je činné mimo svou územní působnost, neboť Policejní prezidium sídlí v Praze. Zatímco působnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci je dána pro území soudního Jihomoravského a Severomoravského kraje.
Domnívám se, že vedení státního zastupitelství nepřipustí trestní stíhání za zneužívání pravomoci státními zástupci a zamete tyto kauzy a trestní oznámení pod koberec. Je to však výzva pro Parlament, aby zasáhl proti porušování práva ve státním zastupitelství. Poslanecká sněmovna již zřídila vyšetřovací komisi, která může objasnit rozsah porušování práva Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. Trestní řád by měl zavést nové instituty, které budou bránit zneužití moci státním zastupitelstvím – vyšetřující soudce, kteří by dozorovali vyšetřování trestné činnosti spáchané státními zástupci.
Zdeněk Koudelka
