S uplatňováním nové znalecké legislativy do praxe vyvstaly problémy. Nemohu zjistit a odhadnout všechny, ale některé ano. Tématu se věnují i deníky, minimálně Hospodářské noviny dne 17. 6. 2021. Postřehy uvádím dále, a na konci se snažím navrhnout řešení. I když už tady uvádím, že dobrého řešení nelze dosáhnout jednoduše, rychle a populisticky.   

Bez peněz do reformy nelez

Stát se rozhodl zreformovat znaleckou činnost, ale peníze na reformu nedal. Ministryně nás použila, že si peníze netiskne. Znalecká odměna placená státem je podhodnocena. Naposledy byla hodinová odměna znalcům zvýšena k 1. 1. 2003 a to na 350 Kč/1 hodina. Další zvýšení bylo po 18 letech k 1. 1. 2021 z 350 Kč na 450 Kč, což nepokrylo ani inflaci. Říká se tomu odměna, ale nejsou to peníze, které znalci zůstanou. Z toho znalec hradí své veškeré náklady. Měl by si dávat peníze stranou, když je na dovolené. Hradit sociální a zdravotní pojištění a daně.

Nově se znalec musí pojistit, i pojištění hradí z této částky. Navíc je to částka maximální, za některé činnosti soud znalci nepřizná 450 Kč/1 hodna, ale částku nižší. Např. doprava k soudu, čekání na soudu na výslech, atd. Dělat reformu bez peněz je politická chyba. Pokud stát dlouhodobě (nikoli jednorázově) „nepřisype“ peníze nejen do odměn pro znalce, ale i do vzdělávání znalců ze strany ministerstva, viz dále, pak se kvalita posudků nezlepší. Nebudou se hlásit noví lidé.    

Když chceš dělat reformu, musíš ji řídit

Podle zákona měla být spuštěna pro znalce velká databáze, kam měli on-line zapisovat znalecké posudky od 1. 1. 2021. Kdo četl prováděcí vyhlášky, ten pochopil, že IT odborník, který databázi programuje, musel mít informace z těchto vyhlášek. Ovšem vyhlášky vyšly až v prosinci 2020. Takže v okamžiku, kdy měla být databáze na světě, se teprve začala programovat.

Dosud databáze nebyla spuštěna. Skluz už je 6 měsíců a znalci s tím žijí. Pár dalších měsíců skluzu bude realitou. Když už má ministerstvo skluz, výsledek by měl být kvalitní. Nejen po technické stránce, ale ministerstvo by mělo před „ostrým“ spuštěním znalcům podrobně databázi vysvětlit, a naučit s ní znalce pracovat. Znalci jsou lidé spíše staršího data. Zde očekávám pomoc znalcům ze strany ministerstva.  

Věk znalců a výchova budoucích znalců      

Veřejně nejsou údaje o stáří znalců dostupné. Víme, že v roce 2018 bylo ze znalců sdružených pro dopravní nehody 11 % do 50. let; 17 % mezi 51 až 60 lety; 53 % mezi 61 až 70 lety a 19 % nad 71 let. Pochybuji, že v jiných oborech je to lepší. Znalci budou odcházet „věkem“. Dlouhodobě největším problémem je věková struktura znalců.

Znalec – fyzická osoba – si nemůže vychovávat svého nástupce tak, jak si ho mohou vychovávat například advokáti či auditoři. Institut podobný advokátnímu koncipientu nebo asistentu auditora se do zákona nepodařilo prosadit. Znalec má mlčenlivost, a proto nemůže zaučovat a „vykecávat“ důvěrné informace svému pomocníkovi. Jinak tomu je u znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů. Zde se mohou vychovávat budoucí znalci. Z tisku víme, že, lékařské znalecké ústavy (fakultní nemocnice Motol a Vinohrady) bohužel omezují činnost. To je prostě špatně. Kdo jiný by měl znalce vychovávat?  Pokud by znalecká kancelář chtěla vychovávat nástupce, a nežila by z komerčních posudků (tržní nikoli vyhláškové odměny), pak při stávající výši vyhláškových odměny (a odvodům sociálním a zdravotním) to není prostě možné. Takže možné to není mimo komerční obory znalecké – mimo oceňování, některé lékařské obory a dopravní nehody. Minoritní obory, kde jsou znalci fanatici zajdou na úbytě dříve než obory komerční.  

Když chceš dělat reformu, musíš znalce vzdělávat

Ministerstvo by rozhodně mělo znalce vzdělávat ve znalecké činnosti. Odborník se od znalce liší tím, že ví něco i o znalecké činnosti, což znamená mít povědomost o právu, a  jak psát znalecký posudek. Znalec by neměl udělat právně-procesní chybu. Ministerstvo by mělo také znalce informovat (byť v anonymizované podobě) o tom, jakých chyb se znalci dopouští a jak jsou za to trestáni. Nemělo by jen trestat, ale i vzdělávat a ukazovat, jak lépe znaleckou činnost dělat. Mělo by znalcům vysvětlovat, jaké nové nároky na ně klade zákon o znalcích a prováděcí vyhláška, jak nově postupovat při psaní znaleckých posudků, při kontaktu se stranami sporu či s obžalovanými, atd. Ministerstvo spustilo stránky, na kterých se snaží znalce vzdělávat (https://znalci.justice.cz), což je chvályhodné. Ovšem stránky by měly být kvalitnější, aktuálnější, propracovanější. Měly by reagovat na nejasnosti při výkladu zákona a vyhlášek. Výkladových nejasností i chyb je v zákoně několik. Zákon by měl být novelizován.

Když chceš dělat reformu, musíš se znalci mluvit  

Muži jsou obvykle ješitní. Znalci jsou obvykle muži. Znalci jsou ješitní dvojnásob, jako muži a jako odborníci, kteří ví všechno nejlépe. Stávající znalci mají „po novu“ složit do 5 let zkoušku obecnou o znalectví (o novém zákonu). „No jsem znalcem 20 let, a teď mně bude zkoušet nějaký úředníček? A co když tu zkoušku neudělám. Mám zapotřebí se stresovat?“ Říkají si často znalci. Žijí v nejistotě a nepatrně zvýšená odměna nejistotu nevyvážila, proto znalci „pokládají“ razítka. A ke konci 5. roku budou pokládat také. Ministerstvo by mělo zintenzivnit komunikaci se znalci, a vysvětlovat jim, že reforma není namířena proti nim, ale naopak má jim pomoci psát kvalitněji posudky. Bohužel tomuto neodpovídá ani znění zákona. Když zákon vytvořil mnoho nových přestupků, které jsou často formalistické. A za přestupek může znalec obdržet pokutu až 500 000 Kč, a to při odměně až 450 Kč/1 hodina. Obavě znalců se zasvěcený odborník vůbec nemůže divit. Ministerstvo musí vysvětlit a vysvětlovat, jak bude zákon aplikovat, a vykládat. Aby znalci nabyli jistotu (právní jistota), jak s nimi bude nakládáno. Nejistota odrazuje.  

Pověst znalců

My znalci máme špatnou pověst. Neustále se omílá jako evergreen několik případů, ve kterých znalci dle médií nebo soudů neodvedli kvalitní práci. Nás znalců je cca 6 800. Více než 95 % znalců je poctivých. I poctiví znalci mohou napsat chybný posudek (neúmyslně). I soudci chybují. S určitou mírou chybovosti se v justici počítá, proto se rozhoduje v několika instancích.

My znalci chceme svou práci vykonávat co nejlépe. Samozřejmě je nás mnoho, i mezi námi jsou černé ovce, ale ty jsou v každé profesi.  Za špatnou pověst znalců mohou i média. Která referují jen o chybných posudcích. Je to mediálně zajímavé. Nevzpomínám si, že by byl novinový článek o tom, že znalec napsal vynikající posudek, na základě kterého byla radost rozhodovat. I takové posudky jsou. Protože máme špatnou pověst a prestiž povolání upadá, i to je jeden z důvodů, proč se do znalectví nehrne „nová krev“.    

Když chceš dělat reformu, musíš mluvit se soudci 

Není umění napsat posudek. Umění je ho obhájit před soudem. Obhajoba posudku je nejnáročnější součást znalecké činnosti. Ve znalectví platí pořekadlo „Těžce na cvičišti, lehce na bojišti“. Obhajování posudku před soudem je i fyzicky náročná činnost. Je normální, že znalec 2 až 3 hodiny odpovídá na často nepříjemné dotazy advokátů či státních zástupců. V rámci oceňování je velmi těžká obhajoba posudků, kterými se rozděluje SJM, protože zde je vždy mnoho emocí. Soudci by měli advokáty či strany sporu nebo i státní zástupce usměrňovat, pokud jsou vůči znalci velmi útoční. Advokát či státní zástupce jsou „na soudě jako doma“, znalec ne. Oproti nim je ve vystupování před soudem amatér. 

Úbytek znalců

Znalců ubývá, vracejí razítka. Je to vykládáno jako chyba. Není to přesné, protože je to generalizováno. Znalců na oceňování je cca 63 % všech znalců. Úbytek znalců na oceňování nemovitostí není pro znaleckou činnost tragický. Úbytek znalců z minoritních oborů již může být bolestivý, protože soudce se v některých případech bez znaleckého posudku prostě neobejde. Špatná je situace u znalců, kteří říkají svůj názor, jak má být upraven po rozvodu kontakt rodičů s dětmi. Zde jde i o čas. V rámci úbytků znalců musíme diferencovat a nemůžeme vynášet soudy obecně, ale v rámci jednotlivých znaleckých oborů a odvětví.      

Kulatý stůl

Výše uvedené problémy a náznaky řešení samozřejmě nejsou vyčerpávající. Začátek řešení vidím v setkání zástupců znalců, ministerských úředníků, soudců, státních zástupců a advokátů, kteří by ze svého úhlu pohledu sdělovali, jaké oni vidí problémy ve znalecké činnosti, a jaké oni navrhují řešení pro zlepšení znalecké práce.

Závěr

Jednoduchá, rychlá, líbivá řešení pro zkvalitnění znalecké práce neexistují. Bude to zdlouhavá, náročná práce hlavně ministerstva a znalců, ale i soudců a soudů. V rámci soudního řízení se mnohdy soudce bez znalce neobjede. Proto by měl stát pomoci znalcům zkvalitnit jejich práci, aby znalecká činnost nebyla nejslabším článkem soudní soustavy.   

Lukáš Křístek