Co si myslí veřejnost o podnikatelích a živnostnících se asi nedá jednoznačně pojmenovat. Neznám na toto téma věrohodný průzkum a možná ani žádný většinový názor neexistuje. Jistě je mnoho lidí, kteří vidí v každém podnikajícím občanovi podvodníka a zloděje, jistě je i mnoho těch, kteří považují podnikatele za pracovité a zodpovědné lidi. Je celkem normální, že se v médiích a na sociálních sítích mnohem častěji rozepíše člověk rozzlobený než spokojený. Také proto asi je ve veřejném prostoru méně chvály a více kritiky podnikatelů.

Budu trochu fabulovat a předpokládat, že většinový pohled veřejnosti na podnikatele není příliš příznivý (jsem přesvědčen, že tomu tak není, jen křiklouni jsou nejvíce slyšet) a zamyslím se nad tím, co by mohlo být příčinou takového postoje.

Občané, kteří jsou kritičtí k podnikatelům, se podle mého dají rozdělit do tří skupin, a to podle příčin, které vyvolávají jejich postoje (přičemž je to velmi zjednodušené, protože jistě často jde o mix důvodů):

První skupinu tvoří lidé, kteří udělali nějakou zásadní špatnou zkušenost a jejich hodnocení podnikatelů to ovlivnilo. Jejich postoj je oprávněný, byť často iracionální, protože jde o zobecňování. Házet všechny do jednoho pytle je nerozumné, ale lidsky pochopitelné. Sklony k tomu máme mnozí, a když mne párkrát někdo ošidí nebo doběhne, budu podvědomě všechny podobné považovat za šizuňky. Je to smutné a nepříjemné, ale nedá se s tím nic dělat. Snad bych nabídl lidem, kteří udělali špatnou zkušenost s podnikateli či zaměstnavateli, aby uvážili, že špatné zkušenosti dělají naopak podnikatelé třeba s některými zákazníky a zaměstnavatelé s mnoha zaměstnanci. A většinou je nehází do jednoho pytle.

Druhou skupinou těch, kteří podnikatelům nemohou přijít na jméno, jsou lidé, které k jejich negativnímu postoji a kritice podnikatelů vedou ty nejhorší lidské vlastnosti – závist a zášť, případně komplex méněcennosti. Zloba takových lidí bývá zvlášť ošklivá a jejich projevy často až nenávistné. Takových lidí mi může být líto, protože jsou vlastně nešťastní, ale nemám pro ně pochopení. Jde často o lidi, kteří sami nic nedokázali, kteří nemají dostatek vůle, pracovitosti či invence pro to, aby mohli být úspěšní v čemkoli, třeba i v podnikání. Jsou to lidé, na kterých pak stavěly všechny totalitní režimy, protože rozdmýchat jejich nenávist je tak snadné.

Poslední skupinou jsou občané, kteří nejsou ani zlí, ani nenávistní, jen nejsou dobře informovaní a snadno přejímají, co je jim předkládáno. Domnívám se, že takových je většina. Nelze jim mít za zlé, že přejímají názory, které vyslovují lidé, kteří formálně patří k elitě společnosti. Špatní jsou ti, kdo jim předkládají účelově zkreslené informace, kdo se občany snaží manipulovat.

Síla propagandy
Všechny totalitní režimy prokázaly, jakou sílu má propaganda, především ta nenápadná, která se tváří jako věrohodné informace. Veřejnost je dlouhodobě masírována negativními informacemi o podnikání. Všimněme si však, že jde téměř vždy o malé podnikatele a živnostníky, o kterých se někteří politici, vysocí úředníci a odborářští předáci vyjadřují s despektem a kriticky. Pověst podnikatelů je tím dlouhodobě a vytrvale poškozována. Malí podnikatelé a živnostníci jsou uráženi, očerňováni a pomlouváni. Už jsme slyšeli a četli, že malí podnikatelé a živnostníci jsou paraziti, že jich není třeba, že podvádí, okrádají stát, neplatí daně, žijí si na úkor zaměstnanců, neplatí dostatečné zdravotní pojištění, … Je hrozné, když ministr financí bez jakýchkoli důkazů prohlašuje veřejně, že „hospodští kradou čtyřikrát“, že „živnostníci neplatí daně, ale služby státu by chtěli“ nebo že „všichni hospodští kradou“. Snad ani raději nepokračovat.

Z té špíny a lží se soudnému člověku udělá nevolno. Tohle když občané slyší a čtou, zákonitě to výrazně ovlivní jejich pohled na podnikání. Když to bylo v novinách (televizi, rádiu, …), tak na tom přece musí být něco pravdy, že. To je propagandistické pravidlo, které prý prosazoval nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels: Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Při dostatečném počtu opakování a dostatečně dlouhé době opakování se u občanů vytváří jakýsi podmíněný reflex, kdy jakmile zazní slovo podnikatel nebo živnostník, podvědomě se jím vybaví zloděj nebo podvodník. Tohle dokázala česká vláda a současná politická reprezentace.

A jak je to doopravdy? Ano, někteří podnikatelé kradou a podvádějí – v přibližně stejné míře a procentech z nich, jako je tomu v celé společnosti. Kradou a podvádějí někteří zaměstnanci, někteří policisté, někteří státní úředníci, někteří soudci, někteří politici, někteří …

Říkám tedy, ačkoli to bude velmi nepopulární: Dámy a pánové, občané, začněte vždy u sebe. Jak se chováte vy sami v zaměstnání, v obchodech, ve veřejné dopravě? Než odsoudíte někoho, kdo se postavil na vlastní nohy, uvažujte, jestli opravdu víte, jak pracuje, co dělá a jak plní své povinnosti. Opravdu víte, že ten či onen podvádí (neplatí daně, krátí tržby, …)? Máte věrohodné a ověřené informace nebo je to „jedna paní povídala“? A především – nevěřte politikům a ministrům, když něco vyslovují bez důkazů. Buďte ostražití a ptejte se sami sebe: Proč to říká? Co tím sleduje? Opravdu je to takový poctivec, za jakého se vydává? Pamatujte na české rčení „zloděj křičí, chyťte zloděje!“
Radomil Bábek, autor je předseda Asociace podnikatelů a manažerů