Jmenovala jsem JUDr. Renatu Veseckou Ph.D, bývalou nejvyšší státní zástupkyní,
s dvaceti sedmiletou praxí na státním zastupitelství, advokátku, přednášející na
vysoké škole právo, do funkce místopředsedkyně ERÚ pro věci právní. Tato
právnička nesplňovala dle státního zástupce Kamila Špeldy a soudního senátu
Zdeňka Chalupy Okresního soudu v Jihlavě vágní podmínku praxe v energetice,
kterou teprve daleko později zákonodárci v novele energetického zákona upřesnili.
Jmenovala jsem ji v bytostném veřejném zájmu a potřeb ERÚ.

V roce 2013 zpochybnily asociace fotovoltaickcýh elektráren zákonnost vydaných licencí v roce 2010, které vydal ERÚ pod vedením Josefa Fiřta. V době, kdy se ERÚ potácel se
stovkami správních a trestních kauz vyvolaných jako dopad činností mých
předchůdců. Jmenovala jsem ji pro zajištění vysoce profesionálního zastoupení ERÚ
ve vrcholových pozicích a to špičkovými odborníky na danou oblast. Jmenovala jsem
ji ve veřejném zájmu, v ekonomickém zájmu naší vlasti.

Tento můj jediný motiv, zajištění řádného chodu úřadu, veřejného zájmu jsem
pochopitelně u soudu mnohokráte opakovala a rovněž jsem si vzpomněla, že jsem
žádala různé vysoce odborné instituce o pomoc. Byli mezi nimi např. Unie státních
zástupců (JUDr. Lenka Bradáčová) a Soudcovská unie (JUDr. Lichovník). Již zde
prokázal soudce Chalupa svůj „rovný přístup“ k souzené straně. Předmětné dopisy si
předseda senátu Chalupa vyžádal, jak od Unie státních zástupců, tak Soudcovské
unie. Odpověď z obou institucí zněla, že žádný takový dopis neevidují a nikdy nic
ze strany ERÚ (za doby mého vládnutí) neobdrželi. Neměla jsem šanci přesvědčit
soudce o opaku, protože na ERÚ již nepracuji a je tam zcela nepřátelské prostředí.
(Premiér Andrej Babiš umožnil návrat do vrcholových funkcí těm pracovníkům, kteří
nesou spoluzodpovědnost za solární boom a miliardy, které platíme navíc, což jsem
nesčetně krát kritizovala). Soudce nepožádal o stanovisko k těmto dopisům ERÚ.
Prostě suše na hlavním líčení sdělil, že de facto dopisy, o kterých jsem hovořila,
neexistují. (Pod čarou můžete číst, jsem nedůvěryhodná osoba.)

Měla jsem štěstí v neštěstí, dopisy jsem našla a do spisu při hlavním líčení, kdy byli
tito svědci vyslýchání (Bradáčová, Lichovník) doložila. Teprve poté si soudce vyžádal na ERÚ vydání těchto dopisů (vč. doručenek), které byly shodné s těmi, které jsem
založila do spisu a předtím hlasitě na hlavním líčení přečetla. Tento můj kousek mu
asi neudělal radost, což zaznělo i při vynesení rozsudku, že dokazování nepřineslo
nic nového. Dopisy naleznete na našem webu www.institut-av.eu

Při závěrečné řeči státní zástupce Špelda jen zopakoval, že dokazování a předvolání
svědků na hlavní líčení bylo zbytečné (téměř všichni svědci jednoznačně potvrzovali
to, co jsem před soudním senátem sdělila, ale i písemně doložila). Soudce Chalupa
pak zopakoval, že se nebude řídit názorem odvolacího soudu. Odvolací Krajský soud
v Brně, když vracel kauzu před necelým rokem zpět, tak jednoznačně uvedl, že státní
zástupce vůbec nedoložil motiv, proč jsem tak činila. Jako laik jsem pochopila, že
Krajský soud v Brně se domnívá, že nebyly naplněny všechny znaky trestného činu a
kauzu jako takovou neměl vůbec soud přijmout. Tudíž se má provést dokazování tak,
aby bylo na jisto postaveno, jaká pohnutka (motiv) mě k jmenování vedla.
Při dokazování mělo být na jisto postaveno, zda motiv byl zajistit řádný chod ERÚ a
veřejný zájem, tak jsem měla být zproštěna. Pokud byla moje pohnutka jiná, vytvořit
někomu prospěch, tak jsem měla být trestána v trestním řízení.

To, že státní zástupce Kamil Špelda vůbec nerozumí trestnímu zákoníku, jsem
poznala i já, jako laik. Nebyl schopen položit svědkům mnohdy žádnou otázku a to
dokonce ani těm, které si jako žalobce k soudu vyžádal. Bylo trapné, když ho soudce
musel upozorňovat, že to je jeho svědek, tak ať klade otázky. Pak ze sebe něco
vysoukal, což působilo spíš trapně, než fundovaně.
U soudu legrace určitě není, a pro obžalovaného vůbec ne. Nic méně, když se mě
novináři po jednom z hlavním líčení, kde bylo vyslýcháno několik svědků, zeptali:
„Paní Vitásková, nevíte, kdy přijdou na řadu svědci obžaloby?“ Tak jsem pozvedla
obočí a řekla: „To všechno byli svědci obžaloby“. Novináři jen hlesli: „Ale oni všichni
hovořili ve váš prospěch!“
Byla jsem nepravomocně odsouzena k podmínečnému trestu na dva roky za to, že
jsem jmenovala do funkce erudovanou právničku s vynikající praxí, že jsem
zajišťovala řádný chod ERÚ a to ve veřejném zájmu, že jsem chránila ekonomické
zájmy České republiky. Otázkou zůstává, v jakém zájmu jedná státní zástupce a
soudní senát, který mě odsoudil. Otázkou zůstává: Kdo je zločinec? Já, nebo ti co
mě soudí?

Ing. Alena Vitásková