Platební instituce ve fintechové sféře zažívají svůj rozmach a tvoří dnes již nedílnou součást finančního sektoru. Avšak podívejme se na jeden praktický problém jejich fungování a jak se vyvíjel v posledních několika letech.
Spoluhráči nebo konkurenti?
Banky a platební instituce fungují jednak jako spoluhráči ve společných projektech, ale v mnohých případech jsou to konkurenti na bitevním poli. Optikou platební instituce jako nebankovního poskytovatele platebních služeb je to právě banka, která je vnímána jako silnější hráč. Předně je potřeba si uvědomit, že banka má jedinečnou výhodu, a to zřídit a vést platební účet pro platební instituci, stejně tak tento účet vypovědět.
Povinností platební instituce je mít samostatný účet u banky a tomu koresponduje povinnost banky [Pro přesnost je na místě doplnit, že kromě banky má tuto povinnost také zahraniční banka vykonávající činnost na území České republiky prostřednictvím pobočky nebo spořitelní a úvěrní družstvo (dále také jako „úvěrová instituce“)] uzavřít s platební institucí [1] smlouvu o vedení a zřízení platebního účtu dle § 255 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platebním styku“).
K dalšímu vysvětlení je nutno rozdělit právní úpravu do dvou časových úseků, jejímž mezníkem je novelizace č. 129/2022 Sb. účinná od 1. července 2022, takto:
I: Zákon o platebním styku ve znění do 30. června 2022;
II: Zákon o platebním styku ve znění účinném od 1. července 2022.
I: Podle § 255 zákona o platebním styku, ve znění do 30. června 2022, platilo, že:
1) Banka, zahraniční banka vykonávající činnost na území České republiky prostřednictvím pobočky a spořitelní a úvěrní družstvo uzavře s platební institucí, institucí elektronických peněz, poskytovatelem platebních služeb malého rozsahu nebo vydavatelem elektronických peněz malého rozsahu na jejich žádost smlouvu o platebním účtu na základě podmínek, které jsou objektivní a přiměřené povaze daného platebního účtu.
2) Odmítne-li banka, zahraniční banka vykonávající činnost na území České republiky prostřednictvím pobočky nebo spořitelní a úvěrní družstvo uzavřít smlouvu podle odstavce 1, oznámí bez zbytečného odkladu České národní bance důvody tohoto odmítnutí.
II: Zatímco od 1. července 2022 na základě provedené novelizace č. 129/2022 Sb. došlo k zásadním změnám právní úpravy a změny se kromě dalšího týkají i právě dotčeného ust. § 255 zákona o platebním styku.
Co přinesla novelizace?
Nové podmínky pro uzavření smlouvy
Úvěrové instituce uvedené v § 255 odst. 1 zákona o platebním styku musí uzavřít smlouvu o vedení platebního účtu za objektivních, nediskriminačních a přiměřených podmínek, a to tak, aby majitel účtu mohl platební služby poskytovat efektivně a bez překážek. Původně textace obsahovala jen objektivní a přiměřené podmínky bez dalšího dovětku.
Důvody pro neuzavření smlouvy
Současně platí, že úvěrová instituce nemusí tuto smlouvu uzavřít z důvodů, které jsou objektivní, nediskriminační a přiměřené, nebo jestliže by uzavřením smlouvy porušila ustanovení zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo jiného právního předpisu.
Podmínky ukončení smlouvy
Úvěrová instituce může také závazek ze smlouvy o vedení platebního účtu vypovědět nebo od této smlouvy odstoupit opět z důvodů, které jsou objektivní, nediskriminační a přiměřené, nebo jestliže by trváním závazku ze smlouvy porušila ustanovení zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo jiného právního předpisu.
Oznamovací povinnost nejen České národní bance, ale také povinnost vysvětlení platební instituci
Přičemž pokud uvěrová instituce odmítne smlouvu o platebním účtu uzavřít, vypoví-li závazek z této smlouvy nebo odstoupí-li od této smlouvy, musí tuto skutečnost spolu s odůvodněním bez zbytečného odkladu oznámit České národní bance a sdělit přiměřené vysvětlení platební instituci, a to v rozsahu, v jakém tomu nebrání jiný právní předpis. [2]
Přístup k platebním účtům tomu, komu bylo zahájeno správní řízení
Pozitivně lze hodnotit, že novelizací č. 129/2022 Sb. byl umožněn také přístup k platebním účtům u úvěrové instituce tomu , kdo podal žádost o udělení povolení k činnosti platební instituce. Účinnost smlouvy je pak odložena v návaznosti na udělení povolení.
Jaký lze učinit závěr?
Platební instituce jsou subjekty závislé na bankách, jedná se o vztah akcesorické povahy, jelikož bez platebního účtu nemají možnost nebankovní poskytovatele platebních služeb vykonávat svou činnost.
V právní úpravě do 30. června 2022 byla mezera, který umožňovala bankám ustanovení benevolentně zneužít. Zákonné ustanovení se výslovně vyjadřovalo pouze k podmínkám uzavření závazku, nikoli k podmínkám ukončení smlouvy. Bylo však výkladem dovozováno, že: „Podmínky výpovědi závazku je však lze podřadit pod podmínky, za nichž je smlouva o platebním účtu uzavírána, a proto by i ony měly být objektivní a přiměřené.“ [3]
Novelizace přinesla posun ve prospěch větší míry jistoty platebních institucí. Bankám zákon stále jednostranně umožňuje ukončit smlouvu o zřízení a vedení platebního účtu, ale za přísnějších podmínek. Tyto důvody vycházející z revidované Směrnice o platebních službách PSD2 (Payment Services Directive)[4].
K tíži smluvní volnosti bank
Novelizovanou úpravou sice dochází k omezení smluvní volnosti jednoho ze subjektů, toto omezení je ale vyváženo zájmem na férovém konkurenčním prostředí v oblasti poskytování platebních služeb.
Objektivní, nediskriminační a přiměřené důvody jsou podmínky, které musí být splněny kumulativně. Pod objektivním důvodem výpovědi si představuji například situaci, kdyby Česká národní banka zahájila řízení o odnětí licence nebo by došlo k porušení zákona ustanovení zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Pokud by došlo k neuzavření obchodu z důvodů stanovených v § 15 zákona č. 253/2008 Sb., některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších přepisů, pak se již nebude zkoumat podmínka přiměřenosti a nediskriminace. Jedná se totiž o zákonnou povinnost úvěrové instituce obchodní vztah neuzavřít (např. při nedostatečné identifikaci klienta).
Pod nediskriminační podmínkami lze spatřovat rovné a stejné zacházení s majiteli platebních účtů v obdobných případech překrývajících se v podstatných znacích s důrazem na předvídatelnost rozhodování úvěrových institucí. Přiměřené podmínky znamenají požadavek jednat adekvátní způsobem prosto excesů ze strany úvěrové instituce.
S odstupem času samotná praxe podmínky prověří, do jaké míry jsou zneužitelné nebo zda poskytují dostatečné prostředky pro ochranu a zajištění práva platebních institucí.
Praktický náhled
Vypovězení smlouvy může mít fatální důsledky pro platební instituci, která si musí vypořádat s nároky na úhradu pohledávek vůči svým klientům a hledat alternativní způsob vedení platebních účtů. A to je často problematické, protože platební instituce potřebuje mít vedený účet u stejné banky jako jeho klienti. Jakmile totiž dojde k výpovědi závazku ze smlouvy o platebním účtu bankou, nebankovní poskytovatelé platebních služeb nejsou schopni nadále poskytovat své služby svým zákazníkům. Škoda, která tak bude platební instituci způsobena, může mít přinejmenším nepříznivý charakter (v některých případech až likvidační dle konkrétního případu). Závislým vztahem se otevírá možnost zneužití zákonného práva ke konkurenčnímu potlačení jiného hráče na trhu. Pokud by k takovému jednání docházelo často, mohlo by to mít nebezpečný dopad na fintechové prostředí (platební služby by byly poskytovány pouze úvěrovými institucemi). Ze strany úvěrových institucí by v případech zneužití ustanovení § 255 zákona o platebním styku mohlo být posouzeno pravděpodobně jako porušení hospodářské soutěže.
Je potřeba si uvědomit, že platební instituce často přinášejí inovativní řešení pro své klienty a jsou součástí rychle se vyvíjejícího finančního prostředí. Ke své činnosti musí projít regulatorně náročným licenčním procesem u České národní banky (např. nastavení řídicího a kontrolního systému, bezpečnostních pravidel aj.), čímž je prověřena jejich důvěryhodnost. Troufám si říct, že licencí a následným dohledem České národní banky je zaručeno dodržování všech zákonných požadavků, včetně AML/CFT legislativy a regulace zákona o platebním styku. Omezování jejich činností jednostranným vypovězením smlouvy při zneužití zákonného ustanovení by směřovalo k restrikci konkurence na trhu. Z mého pohledu lze však konstatovat, že provedená novelizace byla krok tím správným směrem.
Očekávání
K zamýšlení je, jak nám s právní úpravou zamíchá předložená Směrnice o platebních službách PSD3.
Martina Piecha
ZDROJ:
- BERAN, J., NÝDRLE, T. STRNADEL, D. Zákon o platebním styku. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, 1000 s, s 910.
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES.
- https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/legislativni-zakladna/stanoviska-k-regulaci-financniho-trhu/RS2023-02
[1] Platební instituce, instituce elektronických peněz, správce informací o platebním účtu, poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, vydavatel elektronických peněz malého rozsahu, zahraniční platební institucí, zahraniční instituce elektronických peněz nebo zahraniční správce informací o platebním účtu.
[2] Např. § 38 zákona č. 253/2008 Sb., některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších přepisů.
[3] BERAN, J., NÝDRLE, T. STRNADEL, D. Zákon o platebním styku. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, 1000 s, s 910.
[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES. Čl. 39 odůvodnění/preambule směrnice PSD2, dále čl. 36 Směrnice PSD2.
