Řada podnikatelů i podnikatelských spolků se vymezila proti rozhodnutí ministryně Marksové utratit 400 milionů za genderová školení. Také Asociace podnikatelů a manažerů nesouhlasí s takovým plýtváním veřejnými prostředky. Myslíme si, že 400 milionů korun lze využít lépe, než na podporu neužitečné činnosti několika zbytečných partiček, které dělají z komára platové nerovnosti velblouda brutální diskriminace.

Před dvěma měsíci oznámila paní Marksová, ministryně práce a sociálních věcí, že stát finančně přispěje na vyrovnání platů žen a mužů. Jak to udělá? No přece šikovně. Pod zástěrkou narovnávání platů vytvořila ministryně Marksová bohatý zdroj peněz pro své spřízněné, genderově zaměřené organizace. Za 400 milionů korun budou džendrovky radit a vzdělávat. Navíc oznámila, že na nerovné odměňování se zaměří také kontroly z inspekce práce.

Paní Marksové jsme 2. 5. 2016 odeslali výzvu, v níž ji žádáme, aby:

ukončila své aktivity ve věci sledování a kontrolování výše platů podle pohlaví,

odvolala státní finanční podporu genderovým aktivitám,

zastavila implementaci autoritářských nástrojů do právního systému demokratické České republiky.

Naši žádost jsme zdůvodnili tím, že podle nás jde o neoprávněný zásah do práva zaměstnavatelů a zaměstnanců dohodnout se na podmínkách práce. Dále paní Marksová vnáší do právního systému ČR princip presumpce viny, neboť chce, aby zaměstnavatel prokazoval, proč jsou případně platy různé. A především, ministryně Marksová částkou 400 milionů korun zjevně podporujete genderově orientované neziskové organizace. Domníváme se, že je to neoprávněná a selektivní veřejná podpora.

Rozhodnutí ministryně Marksové podpořit genderově orientovaná školení vysokou částkou čtyř set milionů korun také může nést znaky klientelismu. Ona sama z prostředí genderových neziskových organizací pochází. Je proto možné, že tak podporuje své přátele a známé z doby, kdy s nimi úzce spolupracovala.

Zatím jsme od paní Marksové, ministryně práce a sociálních věcí, nedostali odpověď. Samozřejmě chápeme, že pro státní úřednici a její úřad jsou tři týdny příliš krátká doba. Státní instituce mají na vše nejméně třicetidenní, častěji až šedesátidenní lhůtu. Pokud vůbec nějakou lhůtu, v které musí konat, mají. Víme, že to mají těžké, zatímco podnikatelé a živnostníci mají snadný život, takže lhůty mohou mít výrazně kratší. Proto budeme trpěliví a až paní Marksová najde čas na odpověď občanům, dáme veřejnosti vědět, jak se staví k zbytečnému utrácení stovek milionů korun.

Radomil Bábek, autor je předseda Asociace podnikatelů a manažerů