Současná pandemie koronaviru COVID-19 jako nemoc, v souvislosti s ní (v moderních dějinách České republiky) bezprecedentní opatření českého státu i mnoha států dalších, a jejich drtivý mnohostranný vliv na život každého z nás osobně i na fungování prakticky všech systémů a složek společnosti bezpochyby je a ještě nějakou dobu bude gigantickou (i právní) skutečností.
Skutečností, kterou nikdo (alespoň ne v těchto rozměrech), nemohl dostatečně předvídat a plně se na ni připravit. Tato skutečnost je zkouškou v mnoha oblastech počínaje zdravotnictvím přes ekonomiku, školství atd.; bezpochyby bude (asi s jistým zpožděním) krajně náročnou zkouškou i pro právní systém. Naše dlouholeté zkušenosti v trestněprávní oblasti nás vedou k níže uvedeným úvahám, přičemž naší ambicí není nalézt a tím spíše vyřešit všechny potenciální nové otázky trestního práva a jeho uplatňování v blízké době, ale spíše otevřít diskusi, která bude velmi potřebná. Dovolujeme si začít takto:
- Za možná největší problém považujeme značnou pravděpodobnost zahlcení orgánů činných v trestním řízení spoustou trestních oznámení zejména od
a) osob, pociťujících úkorně přijatá opatření nebo považujících je naopak za opožděná, příliš mírná apod., event. od dalších subjektů domněle či skutečně práva takových osob či jejich skupin hájících,
b) subjektů skutečně či domněle v souvislosti s přijatými poškozených, snažících si tímto způsobem vylepšit si svou pozici při vymáhání náhrady škody,
c) osob a skupin nejrůznější povahy, zneužívajících této cesty k politickému nebo jinému mocenskému či ekonomickému boji.
Předpokládáme, že policie a státní zastupitelství se na takový pravděpodobný vývoj připravují v zájmu toho, aby nebylo ohroženo prověřování a vyšetřování “běžných” věcí. V této souvislosti připomínáme doporučení předsedy České advokátní komory JUDr. Vladimír Jirouska ke zdrženlivosti a přiměřenému a relevantnímu používání právních vědomostí. Jistě by situaci také napomohlo, kdyby i politické strany, odbory, neziskové organizace, vysoké školy, umělecké svazy a další podobné subjekty vyzvaly své členy a příznivce k obdobnému chování.
- Nevylučujeme možnost, že v důsledku překotného vývoje situace včetně (společensky krajně pozitivní) solidarity veřejnosti, podnikatelské sféry, vědecké základny atd. může dojít k jednáním, které by ve standardní době představovaly porušení něčí zákonné či pracovní povinnosti (nejčastěji postupovat s péčí řádného hospodáře) včetně způsobení škody – např. nevymáhání škod, odpouštění sankcí, rozdávání některých věcí potřebným, poskytování služeb zdarma apod. Považujeme za krajně důležité, aby byla vyloučena kriminalizace takových potenciálních případů, která by mohla způsobit mimořádné morální škody, a předem k tomu nalezena patřičná právní argumentace. Po přechodu od materiálního k formálnímu pojetí trestného činu to z našeho pohledu může být obtížnější, neboť naznačené typy jednání by neměly být při nedostatku společenské škodlivosti postihovány ani podle jiného právního předpisu (§ 12 TRZ), a bude třeba hledat jinou argumentaci např. v podobě nedostatku zavinění, právním omylu či jinde; dříve by přitom byla kriminalizace zpravidla vyloučena z důvodu absence společenské nebezpečnosti naznačených typů jednání.
- Na případně vyšetřované skutky z doby koronavirové bude žádoucí nahlížet bez zatížení zažitými automatismy výkladu a do jisté míry i judikatury, neboť dosud nepředvídané situace mohou v některých případech odůvodňovat i poněkud jinou interpretaci zejména obecných ustanovení trestního zákoníku – například omylů, krajní nouze či přípustného rizika. Některé blanketní trestní normy v důsledku rychlého vzniku veřejností nepříliš zažitých nových (a možná jen přechodných a nepříliš určitých), povinností (viz např. opomenutí dle § 112 TRZ) by asi bylo vhodné aplikovat jen velmi opatrně; to se samozřejmě netýká potřebných a jasných norem jako trestnosti šíření koronaviru jakožto nakažlivé lidské choroby, jakkoliv i zde je účelem jistě především prevence.
Výše naznačené a mnohé další bude klást zcela mimořádné nároky na profesní zdatnost, lidskou vyzrálost a vrcholné vědomí vlastní odpovědnosti především státních zástupců a policistů, tvořících první linii systému trestní spravedlnosti, kteří budou své poslání vykonávat v nové situaci nejspíše pod mnoha protichůdnými tlaky. Silně pociťujeme, že i ostatní právní profese, činné (a nejen) v této oblasti by měly zvýšenou měrou brát v úvahu celospolečenskou potřebu zvládnutí dané situace a více než kdy jindy dbát zákonných a etických pravidel svých povolání. Na nás všech bude záviset kromě jiného i budoucí respekt právnických povolání; musíme si jej zasloužit podobně jako nyní třeba lékaři a další profese koronavirového bojiště.
JUDr. Petr Topinka
JUDr. Zdeněk Klouček
