Jako voda a oheň působily projevy dvou kandidátů na funkci ombudsmana v Poslanecké sněmovně Parlamentu Anny Šabatové a Stanislava Křečka. Tento rozdíl vyjádřil i tisk, když oba projevy v titulku shrnul takto: „Šabatová by prohloubila spolupráci s veřejnou správou. Křeček by se věnoval lidským právům.“ Ani jeden kandidát nebyl zvolen.
Šabatové projev o právech na to či ono musel logicky vyústit v „prohloubenou spolupráci s byrokraty“, protože nároky v nárokové společnosti jiným způsobem zajistit nelze, než je vynucovat prostřednictvím byrokratů. V normální demokratické společnosti a v právním státě se totiž právo a jeho vymožení obvykle vztahuje k soudu.
Zaplevelen ve všech možných normách všemi druhy antidiskriminací, různými právy na rovné zacházení podle všemožných kritérií rovnosti – genderových, věkových, znevýhodněných, právy těch i oněch od enviromentálních po práva na všemožnou péči a různé statuty a instituty bez odpovědnosti nikoho a ve strachu z rozhodování vytvořil ve skutečnosti sám tento stát svými zákony menšiny.
V normálním státě platí obecné právo pro všechny občany stejně bez ohledu na různosti jednotlivců a speciální práva jsou udělována jen mimořádně. Takový stav činí stát respektovaný, stát všech občanů a pro všechny občany.
Jak nebezpečný a velký problém stát vytváří, si dobře uvědomuje právník Křeček. Před poslanci doslova uvedl:
„Skutečnost, kterou si málo uvědomujeme, je skutečnost, že od univerzálního pojetí lidských práv, která jsou pro všechny lidi, pomalu přecházíme k realizaci práv jenom menšin, jenom někoho. Práva, která jsou pro všechny, nikoho nezajímají a soustřeďujeme se jen na práva menšin.
To nejvlastnější lidské právo, že mají lidé žít v nějakém relativním dostatku, spokojený rodinný život, to největší lidské právo, není považováno za lidské právo, ale je to považováno za výsledek ekonomické aktivity člověka, nikoliv za lidské právo.
Zato o dvou studentkách, kterým bylo znemožněno, aby při vyučování měly na hlavě tady ve zdravotní škole na Pankráci šátek, o tom se hovořilo na mezinárodní konferenci až v Paříži. Čili obecná práva nás moc nezajímají.
A to samozřejmě vede k destabilizaci společnosti a k nárůstu extremismu v celé Evropě. Jestliže člověk, který není spokojen s tím, že se nemůže vyspat, protože soused vedle dělá bordel, a je z tohoto důvodu označen za extremistu a rasistu, jestliže si někdo myslí, že dítě kromě tatínka má mít také maminku a je z toho důvodu označen ne za nositele jednoho z názorů, ale za hlupáka, který nepochopil, kam svět kráčí, no, takovíto lidé se necítí dobře ve společnosti a jestli netleskají extremistům na ulici, tak přinejmenším jsou nositeli špatné nálady, té blbé nálady, jak tomu říkáme u nás,“ řekl ve svém projevu.
Malá oprava pana Křečka: život v relativním dostatku je opravdu výsledek ekonomické aktivity svobodných lidí. Není to právo. Každý člověk však má právo na ekonomickou aktivitu vedoucí k životu v relativním dostatku. Právo na ekonomickou činnost je součástí evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod stejně jako právo na spravedlivý proces nebo právo na svobodu slova.
Stanislav Křeček v sobě nezapřel sociálního demokrata. Je to však on, kdo podle projevu na rozdíl od Šabatové ví, co jsou ve skutečnosti lidská práva a svobody.
Šabatová za svoje prohlubování spolupráce s veřejnou správou získala 64 hlasy. Stanislav Křeček dostal za lidská práva pouze 44 hlasů. Volba se bude opakovat v pátek odpoledne a rozpad státu i společnosti bude pokračovat.
