V posledních dnech se hodně hovoří o usnesení Ústavního soudu III.ÚS 650/14, kterým potvrdil střídavou péči o malé, předškolní dítě, přestože s ní matka nesouhlasila. Dlužno podotknout, že matka neprotestovala proti tomu, aby sama dítě vychovávala. Nechtěla se ale o péči o společné dítě dělit s otcem, který měl zájem se o něj starat.
Toto rozhodnutí Ústavního soudu je samozřejmě chvályhodné. Tím spíše, že feministky a mnohé soudkyně dělají ze střídavé péče strašáka. Je namístě ocenit zejména tento právní názor Ústavního soudu: „Střídavou výchovu je pak třeba chápat jako snahu o co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče, pokud spolu oba rodiče nežijí, neboť tato forma výchovy umožňuje dítěti nejen zachování fungujících vztahů s oběma rodiči, ale rovněž mu umožňuje zůstat součástí běžného každodenního života obou rodičů.“
Na druhou stranu je třeba říci, že podobný právní názor vyjádřil Ústavní soud již v roce 2010, v nálezu III.ÚS 1206/09: „Zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů… Nesouhlas matky se střídavou péčí může být relevantní pouze tehdy, je-li vybudován na důvodech, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmu dítěte. “
Mezitím však Ústavní soud vydal řadu rozhodnutí (např. II.ÚS 1993/10, I.ÚS 2834/11 a mnoho dalších), v nichž tuto základní premisu zachování péče obou rodičů popírá. K tomu si vždy najde nějaké důvody. Tu je to „stabilní výchovné prostředí“ (čímž se bohužel nemyslí stabilita zachování obou rodičů, ale naopak zbavení dítěte výchovy jednoho z nich), tu jsou to přehnané požadavky na komunikaci mezi rodiči, atd.
Chce-li tedy Ústavní soud skutečně hájit právo dětí na oba rodiče, měl by tak činit ve všech svých rozhodnutích. Ne jen pouze v některých z nich a v dalších pak umožnit obecným soudům připravit dítě o jednoho z rodičů. Ostatně podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku, „péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči“. To se týká samozřejmě obou rodičů.
