Vláda nás za pomoci salámové metody uvrhuje do temných dob středověku. A to za potlesku lidí, kteří nejsou schopni dohlédnout následků, které současný stav bude mít na naše hospodářství a možná i naši svobodu. Ne nadarmo se říká, že krize jsou ideální nástupní plošinou pro totalitáře všeho druhu.

Kdyby dřívější vlády nerozprodaly české podniky, mohly roušky šít třeba OP Prostějov, Tiba Tanvald nebo Perla Ústí nad Orlicí. Ano, takto jednoduše je lid popelnicových polí schopen najít viníka stavu, kdy se Česká republika už téměř dva týdny potýká s kritickým nedostatkem elementárních ochranných pomůcek, jako jsou třeba právě roušky.

Vláda maká, vláda zajišťuje, vláda nařizuje, vláda zakazuje. Spoluobčanům, jejichž společným jmenovatelem je v mnoha případech ročník narození plus minus 1950, se to zkrátka líbí. Konečně si mohou v praxi vyzkoušet nošení igelitových pytlíků na rukou a trojcípého šátku na obličeji. Tak, jak to ještě mě stihly učit soušky učitelky v rámci předmětu branná výchova.

Za nekonečným maratónem tiskovek se dobře skrylo to, že Babišův kabinet jen přihlíží, jak tuto zemi uvrhává do středověku „vrchní epidemiolog“ Roman Prymula, který se tak trochu ilegálně stal šéfem krizového štábu. Dát takovou moc člověku, který nenese žádnou politickou odpovědnost a ve svém zorném poli má pouze epidemii, bylo naprosté šílenství.

Pokud pochybujete, vyhledejte si páteční rozhovor, kde Roman Prymula vyhrožuje zavedením úplného zákazu vycházení. „Země by byla na dva týdny úplně umrtvena,“ pravil momentálně nejmocnější muž v zemi. Problém je, že země by nebyla úplně umrtvena na dva týdny, ale umrtvena úplně. Někdo říká, že je v tuto chvíli třeba nadřadit veřejné zdraví nad ekonomiku, že zkrátka teď „musí jít prachy stranou“.

Jenže tady nejde o prachy, nýbrž o fungování společnosti tak, jak ji známe. Ruku na srdce, kdo z vás má alespoň tu doporučovanou tříměsíční finanční rezervu? A myslíte, že ji mají všichni podnikatelé, živnostníci nebo velké firmy? Škoda Auto nepochybně. Několik dalších rovněž. Naprostá většina podnikatelského stavu je existenčně ohrožena a s ním i jeho zaměstnanci.

Jak ve svém komentáři správně napsal Bohuslav Pečinka, stát se nesmí chovat, jako kdyby měl život po pandemii skončit. Stát musí už nyní pečlivě zvažovat pro a proti jakéhokoli opatření, které ochromuje běžný a tím pádem i ekonomický život v zemi. Mojmír Hampl se Zdeňkem Tůmou (dva exčlenové vedení České národní banky) zase napsali, že léčba nemá být horší než choroba sama.

Pečinka, Hampl i Tůma říkají, že vše má své přínosy, ale i náklady, a že náklady nesmějí být větší než přínosy. Odborně se tomu říká cost-benefit analýza. Má vláda v ruce nějakou takovou analýzu? Nejspíše ne. Vládní představitelé zatím jen mávají miliardami, jimiž chce stát pomoci ekonomice, na tiskovkách, ale zda někdo pracuje na novodobém Marshallově plánu pro české hospodářství, nevíme. Vláda se zatím chová, respektive nechává Romana Prymulu se chovat, jako lékař, který se rozhodl virus zabít tím, že s ním zabije rovnou i pacienta. A to je špatně. To je setsakra špatně.

Petr Musil