Ministr spravedlnosti Pavel Blažek se od rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana omilostnit lánského hajného toliko stroze distancoval. A hned si vysloužil kritiku od některých novinářů, protože se nerozhořčil dostatečně a neposlal Zemana do horoucích pekel. V době, kdy se považuje za normální, že předseda Ústavního soudu vyzývá veřejně k násilnému odstranění představitele cizího státu, je holt těžké se zalíbit uměřeností.
Že někomu udělí milost je přitom čistě na osobním rozhodnutí prezidenta republiky. Přímá volba prezidenta posílila jeho roli samostatného politického hráče a bylo třeba počítat také s vyšší mírou pravděpodobnosti, že tato pravomoc může být využita i pro jeho osobní cíle a vrtochy.
Není třeba asi připomínat, že právě s argumentem vyššího principu mravního byla svého času bezhlavě přímá volba zaváděna. Dnes se k odpovědnosti za její propagaci nikdo z novinářů (světlou výjimkou je Jindřich Šídlo) nehlásí a vesele v tomhle jásavém moralizování pokračují.
Po právní stránce se tedy prezident nedopustil ničeho nekalého. Právník a ministr spravedlnosti tedy nemá co komentovat. Mimochodem, že tak činí veřejně předseda senátu nalézacího soudu či dozorující státní zástupce, přičemž naznačují, co nebylo součástí obžaloby a k čemu soud při vynášení trestu nepřihlédl, to nechť si posoudí justiční obec sama. Chápal bych to, kdyby oba zároveň s takovou veřejnou kritikou pověsili taláry na hřebík a práskli za sebou dveřmi.
Co se týče otázky politického vkusu, pak od veřejného spálení červených trenek a podobných hradních vylomenin je asi na zváženou každého politického hráče, jakou taktiku vůči Pražskému hradu zvolí.
Jsou však členové vlády, kteří nějaký vztah s prezidentem republiky k odpovědnému výkonu své funkce potřebují více než jiní.
Ondřej Kundra z Respektu soudí, že ministr spravedlnosti tu „není od toho, aby k podobným špinavostem, kdy je institut milosti zjevně zneužíván, mlčel z obavy nerozjitřovat atmosféru mezi ústavními činiteli“. Ministr spravedlnosti je podle něj placen za „hájení právního státu“ a tím, že se vůči prezidentovi v této věci nevymezil, prokazuje prý justici „medvědí službu“.
Veřejně pohanět Miloše Zemana je jednoduché, nic by to Pavla Blažka opravdu nestálo, a ještě by si připsal pěkné komentáře novinářů a plno lajků. Na stranu druhou je tu ještě rok, co Miloš Zeman bude ve funkci a ta mu skýtá vůči justici řadu pravomocí. Třeba jmenování soudců či předsedů vyšších soudů. Kdyby se prezident šprajcl, protože se ho dotkla morálně rozhořčená kritika ministra, justici jako takové by to po praktické stránce rozhodně nepomohlo.
Minimálně justiční čekatelé a pár předsedů krajských soudů si oddechlo, že Pavel Blažek volí vůči Miloši Zemanovi tuhle novináři kritizovanou střídmost. Za níž je, koneckonců, také jako ministr spravedlnosti placen.
Petr Dimun
