„Měl jsem jen strašný živočišný strach o naši zemi, naše písničky. Vše, co jsem dělal, nebylo vedeno zlými úmysly. Chtěl jsem pomoci všem těm lidičkám. Suďte mě lidsky, nechtěl jsem nikomu ublížit.“ Tahle slova pronesl u soudu důchodce Jaromír Balda, odsouzený za teroristický útok.
Tichý sedmdesátník si jednoho dne přivstal. Ale nejel králíkům pro trávu či do obchodu pro čerstvé rohlíky k snídani, ale vzal nářadí a porazil na železniční trať stromy, aby vykolejil dva vlaky. Způsobené neštěstí chtěl svést na migranty, k čemuž měly sloužit jím vyrobené letáky. K neštěstí nakonec nedošlo jen náhodou a v obou vlacích, v nichž bylo dvacet lidí, se nikdo nezranil.
Pan Balda, který vyhrával na harmoniku na mítincích politické strany SPD Tomia Okamury, se podle soudu stal obětí manipulace a šíření extremistických názorů ve společnosti, k němuž přispívají i veřejně známé osobnosti a politici. Jinak řečeno, kombinace drzosti, ztráty soudnosti a zdrženlivosti v kombinaci s názorem, že opakování lží je matka moudrosti, to vše zasazené do prostředí lhostejnosti, může stvořit i z českého důchodce teroristu.
Minulý týden rozhodl litoměřický okresní soud v případu znásilnění, jehož se měl dopustit migrant, Afričan Abdallah Ibrahim Diallo. Tohoto odporného a zavrženíhodného činu se Diallo dopustil na bezbranné patnáctileté dívce. Rozhodoval tříčlenný senát, kde vedle profesionální soudkyně Alexandry Šetkové, zasedali i dva laičtí přísedící. S ohledem na duševní chorobu pachatele, schizofrenii, k čemuž nechal soud provést poměrně rozsáhlé znalecké zkoumání, aby vyloučil mj. simulaci, rozhodli soudci uložit Diallovi trest dva roky nepodmíněně. Soud zároveň rozhodl o jeho ústavní léčbě.
Právě duševní choroba byla hlavním důvodem, proč soud rozhodl o trestu na spodní hranici trestní sazby, která je od dvou do deseti let. Zároveň se ovšem soudci nepřiklonili k tomu, aby pachatele vyvinili zcela, což byla samozřejmě snaha obhajoby.
To, co se strhlo v „diskusních“ fórech pod články o rozhodnutí soudu na internetu, asi netřeba popisovat. Lidé vyjadřují většinou údiv a pobouření nad podle nich nízkým trestem, který dávají do kontrastu s náhodně volenými soudními případy, kde jiný pachatel dostal trest mnohem vyšší. K tomuto způsobu zpochybňování práce soudu se připojili i obvyklí „pachatelé hlouposti“ z řad politiků. Samozřejmě, opět z politického spektra, z něhož pan Balda čerpal svůj strach, frustraci a posléze i nepřímou inspiraci.
Při každodenním čtení monitoringu o tuzemské justici jsem však narazil i na silnější kafe. Jedná se o web Vlastenecké noviny, který podle projektu Manipulátoři patří mezi tzv. dezinformační a své „zpravodajství“ opírá o výstupy agentury Sputnik. Den po rozhodnutí litoměřického soudu tento web zveřejnil článek pod obvyklým redakčním pseudonymem, v němž se mimo jiné píše toto: „Stačilo by na místě vykastrovat a možná i zastřelit. Mnozí uživatelé a řada politiků vyslovili svou nespokojenost s tímto kontroverzním rozsudkem. Zaslouží soudkyně znásilnit bandou přivandrovalých negrů, aby jí ten poslední dodělal kamenem, jak to mají negři ve zvyku? Děvka, se musí zabít?“ Paní soudkyni Šetkovou pak, s opět s účelově a logicky nesmyslně přidaným otazníkem, ještě častuje přídomkem „asi lidská svině v taláru soudce“.
Na věcnou kritiku rozhodování soudu má každý právo. Dokonce jsem toho názoru, že soudci musí snést i vyšší míru její emotivnosti. Mnozí se na mne asi budou zlobit a nebudou souhlasit, ale i označení soudce za „blbce“ či „idiota“ lze v rámci demokratické diskuse velkoryse akceptovat jako přípustné. Zvláště jedná-li se o oběti trestného činu či jejich blízké.
Co však soudci snášet nemusí a nesmí je, když někdo chladnokrevně „inspiruje“ či dokonce vyzývá ostatní k fyzickému útoku na ně. A tahle mez v tomto případě podle mne překročena byla.
Takové výroky jsou totiž útokem na justici jako systém, a tedy na každého z nás, kdo ctíme právní stát a demokratické zřízení. Paní soudkyně nerozhodovala z nějakého svého plezíru, ale společně v senátu se spoluobčany těch, kdo se do ní tak zlovolně opírají, na základě zákonů. A ty schvaloval demokraticky zvolený parlament. Pokud bychom takové útoky na soudce lhostejně přecházeli, kypříme tím jen půdu pro další Baldy.
Mimochodem, když jsem u pana Baldy. I ten odešel od soudu s mimořádně nízkým trestem, na rozdíl od obviněného Dialla dokonce s trestem pod hranicí trestní sazby. I v jeho případě soud přihlédl k polehčujícím okolnostem. Takový je totiž zákon a takto mají soudy fungovat. Když se tedy soudci nebojí, že je někdo bude kamenovat.
Petr Dimun
