Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž podal kárnou žalobu na Pavla Komára. Muže, který svého času jako první náměstek Ivo Ištvana Vrchní státní zastupitelství v Olomouci fakticky řídil. A jak se zdá, na řadovou funkci si ne úplně zvykl, o čemž koneckonců svědčí i ona Střížem podaná kárná žaloba. Problém je, že hubatost Komára je pouhým projevem atmosféry a stavu, v němž se úřad nachází už roky. Část zdejších státních zástupců si totiž podle všeho odvykla na to, že jsou součástí hierarchické soustavy, která má svá pravidla. A za tento stav nese odpovědnost z velké části i Igor Stříž, který má nyní navrhnout nového šéfa úřadu.
Igor Stříž má totiž k VSZ v Olomouci specifický vztah. Začal zde svoji „polistopadovou“ kariéru státního zástupce. Mladý, schopný a také zdravě ambiciózní vojenský prokurátor měl před rokem 1989 dobře našlápnuto a ani listopadové události pro něho nemusely znamenat stopku: Stříž totiž patřil spolu Jaroslavem Fenykem, Romanem Hájkem, ale třeba i se současným soudcem Ivanem Elischerem do skupiny vyšetřovatelů okolností zásahu bezpečnostních složek 17. listopadu na Národní třídě. A díky taktice tehdejšího hlavního vojenského prokurátora Miroslava Kříženeckého se později vojenští prokurátoři vyhnuli při přechodu do soustavy státního zastupitelství i nutnosti podstoupit občanské prověrky.
Když se složitě ustavovalo VSZ v Olomouci coby nový úřad (na rozdíl od toho pražského), a hledaly se stejně obtížně osoby do jeho čela, mohl být Stříž logickou volbou. Můžeme si o tom chlapíkovi myslet cokoliv, ale zcela jistě není hloupý, a nejen svojí postavou dodnes převyšuje leckteré své mladší kolegy. A co více, vyznačuje se i vyšší mírou loajality vůči svým nadřízeným, včetně rozumně se chovajících ministrů spravedlnosti.
Motejl a prokurátoři
Přes to všechno Stříž nebyl logickou volbou pro předlistopadového advokáta a tehdejšího ministra spravedlnosti Otakara Motejla. Ten, ačkoliv je dnes špičkami státního zastupitelství nekriticky oslavován, neměl k předlistopadovým prokurátorům důvěru. A netajil se mezi svými spolupracovníky ani názorem, že být žalobcem je v podstatě diagnóza. Stříž se tak stal „pouze“ prvním náměstkem mladičkého a zcela nezkušeného Ivo Ištvana. S tím si ovšem brzy nastavil funkční systém spolupráce, na který plynule navázal Pavel Komár, který tak v Olomouci, obrazně řečeno, vplul do Střížových papučí.
Čtěte také: Stříž podal kárnou žalobu na státního zástupce Pavla Komára. Urazil Daňhela
Byl to právě Igor Stříž, který v roce 2001 prosadil u olomouckého VSZ zřízení dvou poboček, v Ostravě a v Brně. Oficiálním argumentem pro jejich existenci bylo zřízení expozitur speciálních policejních útvarů, tehdy Služby pro odhalování korupce. Nicméně tím pravým důvodem bylo, že se do Olomouce nikomu z oslovených státních zástupců prostě nechtělo dojíždět. „Systém Olomouc“, kdy úřad řídí fakticky první náměstek, tak obohatila další specialita, tedy dvě odloučená pracoviště.
A jak to tak bývá, roky zavedený výjimečný systém plný výjimek funguje, pokud jsou zde personální vazby. Problém ovšem nastává, když se změní obsazení. Ukázalo se to již po prvním nedobrovolném odchodu Ivo Ištvana a následně Igora Stříže. Z poboček se stalo centrum odporu proti novému vedení a efektivně odolaly i tehdejšímu návrhu na zrušení. Pod mediálním krytím „čunkiády“ se schovalo ledacos, včetně zabetonování systému, který se začal obhospodařovat sám. Něco podobného potkalo dnes i Radima Daňhela, který chtěl přitom zavést jen normální pravidla fungování.
Dragoun ve hře
Je proto logické, že otec zakladatel „systému Olomouc“ Stříž nechce pobočky VSZ v Olomouci rušit, ačkoliv pro jejich existenci dnes není žádný důvod. Zvláště v situaci, kdy se v budovách státního zastupitelství šetří na všem, včetně klimatizace. Někteří lidé ze soustavy jsou přesvědčeni, že Stříž se chce na VSZ v Olomouci vrátit a jako „vrchní“ zde dožít 70 let, než bude nucen odejít do povinného důchodu. Proto nechce na fungování „systému Olomouc“ nic měnit a nehledá reformátora, ale spíše údržbáře.
Tomu by nasvědčovalo i jméno, o němž se jako o nástupci Radima Daňhela aktuálně spekuluje. Jedná se o Radima Dragouna, ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů.
Dragoun již několik let jako státní zástupce působil, dokonce ve vedoucí funkci na Okresním státním zastupitelství v Lounech. Bohužel, zde se manažersky moc nevyznamenal, když pod jeho vedením a po jeho rozhodnutí se na korupci místních samospráv specializovala Radka Pavlišová. Výsledkem byl ostudný případ stíhání postoloprtských zastupitelů. Když pak před kárným senátem Dragoun vysvětloval, proč touto specifickou oblastí trestné činnosti pověřil právě zcela nezkušenou Pavlišovou uvedl, že tím důvodem byla její předchozí praxe z Transparency International.
Dragounovi podle všeho vláda „neprodlouží“ jeho působení v čele GIBS, čímž by se od září uvolnil pro případnou novou misi. Tomu by ovšem muselo předcházet jeho opětovné jmenování státním zástupcem, k čemuž by musel být svolný ministr spravedlnosti Pavel Blažek.
Otázkou je, zda by byl Dragoun tím správným mužem, který by zvládl rozbít „systém Olomouc“ a převedl ho na standardní fungování vrchního článku soustavy. Dá se o tom spíše pochybovat. Vedle již zmíněné nedobré zkušenosti z Loun je Dragoun především spíše policista než státní zástupce. A to je přesně to, co tenhle úřad potřebuje ze všeho nejmíň. Pokud by se potvrdilo, že Igor Stříž vážně uvažuje právě o Radimu Dragounovi jako o novém „vrchním“ v Olomouci, je zřejmé, že je sám součástí problému, nikoliv jeho řešení.
Petr Dimun
