Rčení, že sytý hladovému nevěří, říká, že člověk, který se má dobře, který má dostatek a daří se mu, si neumí představit, jak je člověku, který má nouzi, kterému se žije těžce. Typickým příkladem toho je dnes vztah a postoj velkých podnikatelů k podnikatelům malým a k živnostníkům.
Ve velkém podnikání jsou podle mého dvě kategorie podnikatelů. Velcí podnikatelé a velkopodnikatelé.
Ti první, velcí podnikatelé, něco vybudovali vlastním úsilím, pílí a talentem. Dokážou jít za nápadem, jsou přiměřeně tvrdí (bez toho to nejde), mají vizi a strategii. Poznáte je snadno, protože většinou z ničeho vybudovali podnik, který něco vyrábí nebo poskytuje nějaké služby. Budování jejich firmy jim trvalo mnoho let, deset, patnáct i dvacet.
Ti druzí jsou velkopodnikatelé. K svým majetkům se dostali prapodivnými cestami, spekulacemi, nejčastěji podivnými obchody se státem, které byly téměř vždy, kupodivu, pro stát nevýhodné. Jejich podnikání, pokud se to tak dá nazvat, je přímo závislé na státu. Se státem dělají největší obchody, od státu dostávají různé úlevy, investiční pobídky a dotace. K svému majetku přišli většinou rychle, během měsíců, maximálně několika málo let, a nikdo vlastně neví jak.
Těch prvních si vážím, těch druhých ne. Občas se ale stane, že se stejně vyjadřují, že zaujmou stejné postoje. Například k elektronické evidenci tržeb nebo ke kontrolním hlášením DPH.
Většina „velkých“ shodně tvrdí, že je dobře, že je zavedena EET a KH. Tvrdí, že to narovná podnikatelské prostředí a zabrání únikům peněz. Zatímco ti první, chce se mi věřit, jen zapomněli, že sami byli dříve malými podnikateli a co by to pro ně tedy znamenalo, ti druzí se chovají účelově, protože jdou ruku v ruce se státem proti malým podnikatelům a živnostníkům.
Co vlastně velcí podnikatelé i velkopodnikatelé tvrdí? Ukážu to na příkladu výroků dvou reprezentantů obou skupin – pana Frolíka a pana Babiše.
Pan Frolík vybudoval společnost Linet. On i jeho společnost jsou úspěšní a transparentní. Jeho historie je jasná a přehledná.
Pan Babiš vybudoval společnost Agrofert. Svůj majetek vybudoval netransparentně, nejasně, skrytě. Jeho historie je historií komunistických vazeb a podivných styků s politiky všech barev.
Přesto, že jsou podle mne tak rozdílní, jejich výroky k EET a KH jsou téměř shodné. Hospodští krátí tržby, neplatí se DPH a lidem se platí na černo, je třeba bojovat proti karuselovým podvodům. To jsou ve zkratce jejich argumenty. Dokonce jsou prý oficiálním stanoviskem Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Je vůbec možné, aby tak inteligentní lidé (protože o jejich inteligenci nepochybuji bez ohledu na sympatie či antipatie) mohli tvrdit něco tak triviálního až hloupého? Pojďme se podívat na jednotlivé argumenty.
Prý se krátí tržby, protože se za hotové prodává bez účtenky. To má být argument pro zavedení EET.
Ano, to se jistě děje. Ovšem ten, kdo tím okrádá stát, není živnostník – hospodský, řemeslník, kadeřnice nebo trhovec – ale zákazník. DPH přece platí konečný spotřebitel, a pokud tedy zákazník chce své peníze odevzdat státu, pak si jednoduše vyžádá účtenku. Že si zákazník raději účtenku nebere? Že nechce občan platit státu DPH? Že se občan rozhodne pořídit si zboží nebo službu levněji? To je jeho právo. A pokud se to státu nelíbí, pak musí něco dělat s občany, se zákazníky, protože s tím živnostník nemá nic společného. Ovšem, pokud se občanům zdá, že stát si ty peníze nezaslouží, mělo by se změnit něco jiného, než „evidence tržeb“.
Prý je nutno zamezit karuselovým podvodům. To je argument pro zavedení kontrolních hlášení DPH.
Ano, karuselové podvody jsou jistě velký problém a jsou to velké úniky peněz. Ovšem to slovo „velké“ je klíčové. Jsou to obrovské podvody, kdy nedoplatky na DPH, o které karuselové firmy ošití stát jdou do stamilionů až miliard. Nedoplatky na DPH, takže obraty musí být nejméně pětkrát vyšší! Navíc musíme vzít v úvahu, že „Provést karuselový podvod nebo obrovský daňový únik není úplně jednoduché. Rozhodně se nejedná o „projekt“, který by úspěšně zvládal jedinec.“ (ministr Chovanec, 26.6.2014, blog.idnes).
Tak k čemu kontrolní hlášení u statisíců malých podnikatelů a živnostníků, kteří nemohou na karusely ani pomyslet a nejsou tak žádnou hrozbou?
Prý je nutno zamezit práci na černo. To je argument líbivý, až populární, a tak se hodil i pro EET.
Ano, práce na černo je jistě špatná …, ale kde se vlastně nejvíce odehrává? Jsou to hospody, krámky, řemeslníci, kadeřnice nebo trhovci? To sotva. Podle NKÚ je největším trhem s černou prací stavebnictví.
Zasáhne EET stavebnictví? Ne, samozřejmě že ne. Jen se použila práce na černo, jako falešný argument, aby se prosadila EET.
Tak to jsou argumenty pánů ze Svazu průmyslu a z ministerstva financí. Ještě je dobré si všimnout, že rádi mluví o narovnání podnikatelského prostředí a o nutnosti začít lépe vybírat daně. To musíme podpořit. Jen zapomněli, že by měli začít především u sebe. Všimněme si, jak cudně mlčí o tom, že:
Největší daňové úniky způsobují velké firmy.
Nejvíce peněz ztrácíme odváděním prostředků velkých firem do zahraničí.
Největší podíl na mezeře ve výběru na DPH mají velké podniky.
Největší díl státních prostředků čerpá právě těch několik největších firem ve formě dotací, daňových úlev apod.
Největší část všech státních zakázek dostává několik málo velkých firem.
Takže jak to máme v České republice?
Aby se nemluvilo o podvodech velkých, vytváří se ve společnosti dojem, že to ti malí jsou hlavní viníci.
Aby nebylo vidět na obrovské úniky peněz, které by měli platit ti velcí, křičí se na malé „plaťte, jinak vám ukážeme!“.
Aby nebylo vidět, jak si stát a velkopodnikatelé hrají do karet, pomlouvají a kriminalizují malé podnikatele a živnostníky.
Rozpomenou si ještě ti první, velcí podnikatelé, že jsou pořád ještě podnikatelé, a ne dojiči státu, jako ti druzí? Nebo je to jen velkopanské chování velkopodnikatelů?
Radomil Bábek
