Na jedné konferenci jsem nedávno potkal bývalého špičkového státního zástupce, který se již před několika lety stal soudcem. Popisoval, jak byl tenhle přechod osvěžením: ve státním zastupitelství totiž podle něho panuje zvláštní nevraživost, která se s kolegialitou soudců nedá vůbec srovnat. Slýchám tenhle popis nápadně často a vídám to i při kárných řízeních. Jako modelový příklad, koneckonců, může sloužit i případ Tamary Kornasové. Některá státní zastupitelství se prostě i v době míru chovají jako ta polní, válečná.
S touhle podivnou zákopovou mentalitou některých státních zástupců se střetl i Radim Daňhel.
Daňhel, člověk s mladou rodinou, který se náruživě věnuje zahradničení a včelám, se navíc stal „vrchním“ po Ivo Ištvanovi, který šéfoval olomouckým státním zástupcům od roku 1997. Navrch v situaci, kdy to Ištvanovi lidé vnímali jako nepřátelský akt ministra Blažka, který má s nimi nevyřízené účty z roku 2013.
A tak zatímco Daňhel, zvyklý na kolegiální vztahy, si hned po nástupu nezáludně se všemi potykal a věřil, že všechny spojuje stejný cíl, totiž hrát podle pravidel v zájmu instituce i celé soustavy, Ištvanovi hoši (a dámy), slovy Maria Puza, naopak zkušeně „zalehli na matrace“.
O Daňhelově nezáludnosti, až naivitě svědčí i to, že nesáhl k žádným zásadním personálním změnám: Pavel Komár rezignoval na funkci náměstka uraženě sám a šéf klíčového odboru závažné hospodářské kriminality a korupce Petr Šereda, který stojí v čele obou poboček VSZ v Olomouci, ve funkci setrval.
A to byl v podstatě začátek konce působení Daňhela v čele olomouckého VSZ. Staré a osvědčené pravidlo moci totiž zní, že nastupující král má vždy někoho popravit a jiného zase demonstrativně povýšit.
Z Šeredova odboru a jemu podléhajících poboček se tak utvořila paralelní struktura, v podstatě samostatné speciální státní zastupitelství, jehož činnost podléhala Daňhelovu dohledu jen formálně. To podstatné se Daňhel dozvídal z médií a postupně ztrácel důvěru v to, že Šeredou a jeho podřízenými předkládané informace odpovídají realitě spisového materiálu. Když se při osobních schůzkách se zástupci poboček setkal s tím, že jsou vůči němu používány operativní metody, včetně nahrávání, ztratil poslední zbytky iluzí. Z původního obhájce existence poboček VSZ (které jsou na malé Moravě hned dvě, zatímco v Čechách ani jedna) se stal jejich odpůrcem.
Bohužel, jeho věcné argumenty pro jejich zrušení narazily u přímého nadřízeného, nejvyššího státního zástupce Igora Stříže. Jak se totiž čím dál tím více ukazuje, z bývalého vojenského prokurátora s impozantním zjevem bulharského daňového poradce, od kterého by člověk očekával rázný přístup k řešení problémů, se stala zkušená kvočna v jejich vysedávání. I lidé ze soustavy používají zklamaně přirovnání k jeho předchůdci, Pavlovi Zemanovi, který v posledních letech podřizoval vše jedinému cíli: aby v médiích vypadal dobře a udržel se tak ve funkci. Za Jiřího Pospíšila se tomu říkalo princip mediální neodvolatelnosti.
Uvidíme, zda a jak Stříž vysedí problémy, které Daňhelova rezignace přinesla. Byl to koneckonců jeho kandidát, tudíž se jedná o jeho personální selhání. Otázkou je, zda je Stříž vůbec schopen navrhnout někoho, kdo uvede věci do normálu a zruší faktickou existenci samostatné složky státního zastupitelství, kterou dnes představuje olomoucký odbor závažné hospodářské kriminality a korupce.
Pokud přejde i to, že řadový státní zástupce rozesílá otevřené emaily svému nadřízenému, v němž ho nazývá slabochem, který se má stydět, měl by ze skříně vytáhnout uniformu, stoupnout si přes zrcadlo a utrhnout výložky. Notabene, pokud již v minulosti kárný senát v jiné věci shledal, že tento způsob chování státního zástupce vůči nadřízenému je kárným proviněním.
Nicméně platí, že všechno zlé je i k něčemu dobré. Zákonodárci mají na stole novelu zákona o státním zastupitelství. Mohou si tak na tomto případu názorně demonstrovat, zda by obdobná personální i manažerská impotence nejvyššího státního zástupce, který ovšem dobře vypadá v médiích, obstála jako důvod pro jeho odvolání před soudem. Respektive zda model, který mají nyní na stole, je vůbec efektivní a funkční tváří v tvář realitě, v níž se soustava státního zastupitelství nachází. Na Slovensku také svého času s velkou pompou naroubovali Nejvyšší soudní radu na kmen, který uvnitř trpěl léta neléčenými neduhy. A dodnes se z toho nevzpamatovali.
Petr Dimun
