Navzdory aktuální novele trestního zákona patříme nadále mezi menšinu zemí, kde jsou závažné trestné činy promíjeny v porovnání s vyspělými státy po krátké době.

Tak tomu bohužel je i přesto, že článek na serveru Česká justice s titulkem Ondráček k nové nepromlčitelnosti zločinů: To se toho tak bojíte? Nechte to na orgánech (6. 9. 2020) se snaží tuto neblahou skutečnost rozptýlit (zřejmě politikum, aby si příslušná politická strana připsala body).

Článek se týká v úvodu zmíněné novely, která začne platit od 1. října 2020. Sděluje nám, citujeme, že „u plánu prodloužit nepromlčitelnost některých zločinů na třicet let nešlo jen o zločiny z doby privatizace, ale zejména o závažné zločiny proti životu, například vraždy“. Poslanec Zdeněk Ondráček (KSČM), autor návrhu, v souvislosti s novelou dodává: „Číslovka 20 se nahrazuje číslovkou 30.“ Ale pravda je jinde.

Jak to funguje

V rámci české legislativy funguje promlčecí lhůta, která stanovuje, za jak dlouho přestane být trestný čin trestný – čili postihnutelný. Zůstaneme-li u nejkrajnějšího případu – vraždy člověka, činí u nás promlčení patnáct, dvacet let. V praxi to tedy funguje tak, že je-li vrah dopaden po této době, žádný trest mu nehrozí.

Po Sněmovně schválil návrh zákona novelizujícího trestní zákon a trestní řád 22. července 2020 Senát. Po podpisu prezidenta vstoupila v platnost delší promlčecí doba právě u vražd či privatizačních trestných činů. U vražd se to však dle odborného vyjádření rezortu spravedlnosti týká výlučně těch, co byly spáchány obzvláště krutým, trýznivým způsobem: vražda těhotné, brutální umučení. U „klasických vražd“ zůstává promlčení jako předtím. Zdá se, že schválen byl „nedodělek“.

Srovnání

Promlčecí lhůty jsou typické pro evropské kontinentální právo, v zemích s anglosaským pojetím spravedlnosti (USA, Kanada, Anglie, Austrálie) neexistují buď vůbec, nebo alespoň ne v případě závažných zločinců. V Evropě, kde jsou na rozdíl od Česka lhůty delší, se vedou na toto téma diskuze. Třeba Švédsko je zrušilo. Promlčecí lhůta u vraždy byla v Norsku zrušena změnou zákona 1. července 2014.

Česko se pohybuje – a leckdy i hluboce – pod evropským průměrem. Jsme na tom podobně jako v Rumunsku. Příklad bychom si mohli vzít naopak z Německa, kde jsou promlčecí lhůty třicetileté. V Polsku je zase u vraždy promlčecí lhůta 40 let. V Itálii či Švýcarsku činí u vražd 30 let. Ve Španělsku byla u vraždy tato lhůta prodloužena z 18 na 30 let v roce 2018.

Jdeme tedy (na rozdíl od sousedního Slovenska) podobně jako další země bývalého východního bloku opačným směrem než zbytek Evropy. Stačí přitom uvést případy, které by zůstaly v Česku na rozdíl od německé úpravy v trestním právu bez trestu:

1) Policisté dopadli loni na podzim v Praze muže (52) podezřelého z 24 let staré dvojnásobné vraždy v německém městě Saská Kamenice. V Česku, odkud ho převzali policisté z Německa, kde mu hrozí doživotí, se skrýval pod falešnou identitou. Zadržený měl v roce 1995 zabíjet ze msty: své oběti svázal a uškrtil. 2) Po 40 letech stanul v lednu 2020 před soudem muž, který se zpovídá ze znásilnění a vraždy 15leté dívky. Činu se měl dopustit v roce 1979 v bavorském Aschaffenburgu.

Kriminalistická revoluce

Podíváme-li se za oceán, v USA u vražd promlčení neexistuje. To umožnilo v poslední době dopadnout řadu vrahů z dávné minulosti. U nás se psalo o muži jménem Joseph DeAngelo, známém jako Zabiják z Golden State, který se letos v červnu přiznal po 40 letech ke 13 vraždám, 45 znásilněním a stovkám krádeží, jež spáchal v 70. a 80. letech. Před dvěma lety ho usvědčily stopy DNA.

DeAngelo je ale jen jedním z šedesáti zdánlivě neřešitelných případů. Mnohé z nich čekaly na průlom 40 let. Stejně jako jeho, i další podezřelé usvědčila jejich DNA nalezená na místě činu, kdy u zrodu tohoto nového úspěchu kriminalistiky stálo americké hobby – genealogie, tvorba rodokmenů.

V USA totiž funguje několik společností (FamilyTree, MyHeritage anebo 23andMe), které zvědavým Američanům pomáhají vypátrat vzdálené příbuzné; stačí setřít jen pár buněk ze stěny ústní dutiny. Tyto firmy si díky širokému zájmu populace vybudovaly slušnou databázi. A policie se rozhodla ji využít.

Přitom na příběhy brutálních sériových vrahů jsme zvyklí spíš ze zahraničí. Ovšem i naše novodobá historie zažila mordy, které nedaly spát ani těm nejzkušenějším kriminalistům: Ditu Hrabánkovou a Kamilu Fojtovou, dvě mladé dívky, potkal týž osud: před více než pětadvaceti lety je někdo brutálně zavraždil. Oběma dívkám vyňal pachatel z těla orgány, jedné uřezal obě ruce. Nikdy nebyl dopaden.

Pro a proti

Podle zastánců je institut promlčení v tuzemsku zdůvodňován třemi hlavními argumenty: Zaprvé na čin a jeho pachatele se zapomíná, společnost nepociťuje potřebu jej potrestat po takové době. Druhým argumentem je předpoklad, že viník se napravil. A třetím jsou důvody procesní. To znamená, že uplynutím dvaceti let se ztrácí a oslabují důkazy. Svědci si nic nepamatují, nebo neexistují.

S tím nesouhlasí řada kriminalistů, kteří poukazují na neustále se vylepšující forenzní techniku s odkazem na případy v USA. Odmítají i hypotézu o nápravě viníka, který podle právníků nemá být hrozbou pro společnost, pokud v uplynulých dvaceti letech nespáchal další závažný čin. A zdůrazňují, že je argumentace ve prospěch promlčení slabá, protože následky vražd jsou trvalé. Podle nich vražda zůstává nepromlčitelná i pro samotného pachatele: jednou ji spáchal, to už neodčiní.

Pozůstalí po obětech připouštějí, že jejich traumata někdy trvají i proto, že vrah nebyl nikdy dopaden. „Když si uvědomíte, že vraha možná potkáváte denně, je to hrozné,“ vyjádřil se jeden z pozůstalých po oběti vraždy Miloš Duchek.

Zbytečná práce i prostředky?

Není přitom neobvyklé, že v tuzemsku vyšetřovatelé dále pokračují v pátrání i po promlčení případů. Těch jsou po celé republice desítky. Právě kvůli nim vznikl v Moravskoslezském kraji speciální vyšetřovací tým Homicidium. Znovuotevřením neobjasněných zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména vražd, se zabývá také speciální tým Tempus Policejního prezídia. Problém se může zdát, že v případě promlčení nemůže být pachatel potrestán. Nejde tedy o zbytečné plýtvání státními prostředky a energií kriminalistů?

Jako zbytečná se tak může jevit i práce, kdy byl nedáno dopaden vrah po 33 letech. Policie zadržela muže, kterého podezírala z vraždy, ve vlaku u Brna. Dopadený se nejprve snažil kriminalisty přesvědčit, že s vraždou nemá nic společného. „Pak se ale začal do své výpovědi zaplétat, až se po chvilce k činu doznal“ popsal policejní mluvčí. Po přiznání se pachateli prý viditelně ulevilo.

Co hrozí

Pakliže se v Česku promlčecí lhůta nezmění, bude zanedlouho promlčena řada dalších případů. Mimo jiné Masakr ve Šternberku – promlčen bude v r. 2025: Do půjčovny videokazet na Hlavním náměstí vešel asi hodinu po poledni neznámý člověk a obsluhu surově ubodal. Anebo brutální vražda inspektorky – promlčena bude v roce 2026: I po letech totiž zůstává neobjasněnou vražda inspektorky životního prostředí Marie Nesetové z Bruntálska. Ráno 30. června 2006 vyjela na služební cestu, ze které se už nikdy nevrátila.

Jde o velice krátký výčet. Takovýchto případů je mnohem více. Máme-li následovat sousední země a současný trend v trestním právu, měla by tudíž proběhnout další novelizace trestního zákona a trestní řádu. Vražda totiž zůstane vraždou jednou provždy bez promlčení i s promlčením.

Marek Přibil