Uprostřed léta tohoto roku jsem se během svého pobytu v moldavském Kišiněvě rozhodl navštívit tamní obvodní soud. Důvod byl ryze soukromý: jako soudní tlumočník jazyka rumunského, moldavského a ukrajinského, pracující téměř výhradně pro OČTŘ, jsem se chtěl podívat na nějaké zasedání v trestní věci a porovnat tak ze svého pohledu české a moldavské řízení a případně si zdokonalit odbornou terminologii. Vzhledem k tomu, že státní správa ve většině postsovětských zemí (kromě pobaltských států) je poměrně uzavřená a komunikace s ní bývá pro cizince komplikovaná, neměl jsem velká očekávání. Výsledek byl ale více než uspokojivý. Hned ve dvou případech se mi podařilo zúčastnit se jako veřejnost hlavního líčení a vazebního zasedání, kterým byl přítomen i tamní soudní tlumočník.
V centru Kišiněva, na ulici sv. Štěpána Velikého, se nachází vysoká budova s nápisem „Obvodní soud v Kišiněvě – hlavní sídlo.“ Tam jsem se od soudní úřednice dozvěděl, že na pořadu dne nejsou žádná trestní řízení a že nejbližší soud, který projednává trestní případy, je ve čtvrti Buiucani, vzdálené pouze dvě zastávky trolejbusem. V Kišiněvě je v zásadě jeden obvodní soud, který má ale pobočky v různých městských čtvrtích. Odebral jsem se tedy k „Obvodnímu soudu v Kišiněvě se sídlem v Buiucani.“ První, co zaujme při vstupu do budov moldavských soudů, je naprostá absence bezpečnostní kontroly. U vchodu do soudu se nachází malá recepce, za níž sedí neuniformovaný a neozbrojený muž, který kontroluje kamery rozmístěné v budově soudu, nicméně příchozí nijak neprověřuje. Během svých pozdějších rozhovorů s justičními pracovníky jsem se dozvěděl, že by si pro svůj pocit bezpečí představovali určitou kontrolu příchozích, na druhou stranu ale byli udiveni, že u českých soudů jsou kontrolováni i soudní znalci a tlumočníci. Další viditelnou odlišností od našich soudů je způsob, jakým jsou u tamních soudů zveřejňována nařízená jednání na informační tabuli. Na této desce jsou uvedena jména všech soudců daného soudu, pod něž se každý den vyvěšují listiny A4 s rozpisem jejich jednání či zasedání anebo s jinými informacemi o jejich činnosti, např. o nastoupené dovolené.
Zájemce se tedy tímto způsobem může informovat o jejich aktuální činnosti. Vybral jsem si zasedání, které mi časově a skutkově vyhovovalo. Hned mě zaujalo, že obvodní, prvoinstanční soud v Moldavsku projednává v senátu složeném ze tří profesionálních soudců trestný čin vraždy. Hlavní líčení se mělo z důvodů velkého počtu svědků konat ve velké, společné jednací místnosti. Jednodušší věci se totiž projednávají v malých jednacích místnostech označených na dveřích vizitkou příslušného soudce. Každý soudce má tedy přidělenou svoji jednací místnost, která je vzadu propojena s jeho kanceláří, jejíž hlavní vchod je umístěn z přístupné chodby vedle této jednací síně. Na dveřích kanceláře je rovněž jeho jméno a funkce a v některých případech i poučení o tom, že „se stranám zakazuje vstup do kanceláře soudce vyjma soudního zasedání a že veškeré informace je možné získat u soudního úředníka.“
Před začátkem hlavního líčení se představuji senátu, jehož předsedkyní je soudkyně Cheptea Cristina, a žádám o možnost zúčastnit se jako veřejnost soudního procesu. To je mi dovoleno. Po zahájení hlavního líčení, které se nahrává na diktafon, přednáší prokurátor obžalobu, ze které vyplývá, že obžalovaný, jenž byl předveden eskortou a nachází se v soudní síni ve vyhrazené ohrádce, v jednom případě úmyslně zavraždil osobu bez stálého domova a v dalších čtyřech případech jiné fyzicky napadl a způsobil jim různá zranění. Celkem v důsledku jeho jednání zemřelo pět osob, ale pouze v jednou případě je obžalován pro vraždu. V ostatních případech, kvalifikovaných různě, nebyla příčinou smrti poškozených zranění neslučitelná se životem, ale to, že po napadení umrzli venku anebo jim nebylo poskytnuta pomoc.
Přitěžující okolností je skutečnost, že skutky byly spáchány z mezietnické nenávisti. Obžalovaný, kterému hrozí doživotí, totiž vždy pod vlivem alkoholu napadal osoby bez stálého bydliště kvůli tomu, že spolu mluvili rusky, nikoliv moldavsky. Moldavská republika je přitom jako multietnický stát velice tolerantní země. Ačkoliv je jejím státním jazykem podle Ústavy moldavština, která se ale prakticky neliší od rumunštiny a často tak i bývá oficiálně nazývána, ruština je považována do značné míry za druhý jednací jazyk. Mnohé úřední dokumenty jsou vyhotovovány v obou jazycích.
Prokurátor tedy po přednesení obžaloby sděluje soudu, kteří svědkové se dostavili a kdo z nich neovládá plynně státní jazyk. Jako první je vyslechnuta pozůstalá po oběti, která žádá tlumočení do ruského jazyka. V Kišiněvě se sice po válce narodila, podle všeho je ale ruského nebo ukrajinského původu. Zapisovatelka telefonuje do trestní kanceláře a během pěti minut se dostavuje tlumočnice, která je v budově soudu neustále přítomna. V případě jiných jazyků soudy samostatně uzavírají smlouvy s jednotlivými tlumočníky. Tlumočnice přetlumočila do ruštiny poučení o možnosti nevypovídat v případě příbuzenského vztahu svědkyně s obžalovaným, otázky soudu, obžaloby a obhajoby, nicméně výpověď z ruštiny již netlumočí zpět do moldavštiny, protože většina Moldavanů je bilingvní a výpovědi svědkyně v ruštině zcela rozumí. Zapisovatelka tedy v podstatě sama převádí svědeckou výpověď zpět do moldavštiny, ve které ji zapisuje. Pouze v jednu chvíli zaváhá a zeptá se přísedící soudkyně na správný překlad odborného výrazu. Ostatní svědci předvolaní na tento den již tlumočníka nepožadují. Každá svědecká výpověď se zaznamenává do odděleného protokolu, který svědek poté podepíše. Další svědci jsou předvoláni na další dny. Předsedkyně senátu má totiž na tento den nařízena ještě další jednání. Moldavští trestní soudci jsou přetíženi, protože kromě trestní agendy projednávají i přestupky.
Jedna z přísedících soudkyň, Liliana Cușcă, jmenovaná rozhodnutím prezidenta Moldavské republiky v únoru 2022 na dobu 5 let, mě zve na další hlavní líčení, kde bude jako samosoudkyně projednávat trestný čin výroby a prodeje drog v organizované skupině. Vazebně je stíhána jedna osoba, další jsou na svobodě. Pěší cestu do nedaleké, detašované budovy téhož soudu absolvuji se soudkyní a jejím asistentem, který nese spisy. Dozvídám se, že pachatelé tohoto trestného činu jsou občané Ruské Federace. Po zahájení zasedání, jemuž je rovněž přítomen tlumočník do ruštiny, soud konstatoval, že se jeden z obžalovaných nedostavil a Ministerstvo vnitra Moldavské republiky dosud neodpovědělo na dotaz soudu k místu jeho pobytu. Hlavní líčení tedy bylo odročeno a soudkyně začala rozhodovat o trvání vazby. Prokuratura se kloní k jejímu prodloužení z důvodu možného útěku, což ale obžalovaný ve své výpovědi odmítá.
Uvádí, že s ruským pasem se do Evropské unie bez víza nedostane a v sousední Ukrajině mu jako Rusovi hrozí „kulka do čela.“ Nemá tedy kam utéct. To ale není zcela pravda. Součástí Moldavské republiky je i neuznaná Podněsterská republika, kterou kontroluje Rusko za pomoci své armády, přičemž moldavská státní správa v této části země nemůže vykonávat své pravomoci. Cesta z Kišiněva do Tiraspolu, hlavního města této separatistické republiky, trvá asi pouze hodinu. V případě útěku by se tedy obžalovaný stal pro moldavské orgány nedosažitelný. V úvahu by připadalo snad jen domácí vězení s elektronickým náramkem. V případě porušení jeho podmínek musí moldavské orgány reagovat okamžitě. Soudkyně ukončuje zasedání bez vyhlášení rozhodnutí o dalším trvání vazby. Na to má ze zákona 10 dní.
V době mého pobytu v Kišiněvě začalo Moldavsko čelit bezprecedentnímu náporu výhrůžek bombovými útoky, které měly za cíl paralyzovat státní správu a vnést nepokoj mezi obyvatelstvo. Těmto výhrůžkám se nevyhnul ani Obvodní soud v Kišiněvě se sídlem v Buiucani. Jeho zaměstnanci byli evakuováni. Bezprostředním důvodem pro hybridní útoky na Moldavskou republiku je podle jejích představitelů rozhodnutí Evropské unie udělit zemi kandidátský status pro vstup do EU a podpora sousední Ukrajiny. Prezidentka Maia Sandu jasně deklarovala prozápadní směřování Moldavska, což není po chuti jak Rusku, tak i jeho páté koloně v Podněstří a autonomní Gagauzii. O tom, že to moldavská prezidentka myslí s integrací do evropských struktur vážně, svědčí i nebývalý důraz, který klade na protikorupční opatření. Během jejího nedlouhého působení je vyšetřováno velké množství politiků, vysokých státních úředníků a představitelů samosprávy. Téměř každý den se objevují zprávy o nových domovních prohlídkách a z televize zní vysvětlení politiků, odkud vzali majetek, který neodpovídá jejich příjmům. Nedávno byla jmenována nová hlavní protikorupční prokurátorka Veronica Dragalin, přezdívaná moldavská Laura Kövesi. Mezi vyšetřované patří kromě dalších politiků i bývalý moldavský prezident Igor Dodon, toho času v domácím vězení, a přední, oblíbená politička Marina Tauber, která vykonává vazbu v nechvalně proslulém Vězení č. 13. Nutno ale dodat, že v Moldavsku je možné si připlatit za nadstandard ve vězení. Její cela vypadá spíše jako hotelový pokoj. Moldavské soudy zatím v tomto směru vycházejí protikorupční prokuratuře vstříc a jediná obava, která snad v této souvislosti může nastat, spočívá v tom, aby soudy zůstaly nezávislé a nezapojily se do politické hry.
Milan Skála
