Kauzu ERÚ pozoruji již delší dobu, koneckonců nelze si jí s ohledem na nebývalou mediální pozornost nevšimnout. Zdá se mi ovšem v marasmu dění kolem některých vysoce postavených osob významně nepodstatnou a možná i neopodstatněnou.
Policejní orgán obvinil nedávno předsedkyni Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alenu Vitáskovou ze zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329) a z porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220). Informoval o tom minulý týden mluvčí Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Jaroslav Ibehej.
Nemám bližší informace o odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, nicméně z veřejně dostupných zdrojů mě svedla kauza ERÚ ke krátkému zamyšlení nad subjektivní stránkou trestného činu. Mám za to, že aby mohla být naplněna skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329), musí být pachateli prokázán úmysl, který podle dikce příslušného ustanovení vyžaduje a charakterizuje určitou pohnutku pachatele.
K naplnění tohoto znaku je proto pohnutka důležitá jako motiv.
Skutečnost, že k naplnění tohoto zákonného znaku trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby nestačí objektivně závadný výkon pravomoci úřední osoby a její zavinění ve formě úmyslu, zdůrazňuje i judikatura. Upřímně, marně přemýšlím, jaký že to „vnitřní podnět“ vedl Alenu Vitáskovou ke spáchání tohoto trestného činu. Naopak se mi zdá, že předsedkyně ERÚ je spíše vnímána jako zarputilá bojovnice proti solární mafii a ve snaze napravit spoušť, kterou v „kvalitě“ vydaných licencí po sobě zanechalo bývalé vedení úřadu, jen zaplnila uprázdněné místo vedoucího sekce odpovědné za právní oblast úřadu. Kdo jiný by měl pak být právní oporou šéfce úřadu v legislativní oblasti než někdo, kdo se v právní oblasti pohybuje desítky let. Výklad policejního orgánu mě ve vztahu k jednání Aleny Vitáskové vede k úvaze, kolik asi nekompetentních úředníků sedí v rozporu s právními předpisy v ústředních orgánech státní správy.
Řádně odvedla práci
Určité pochyby o možném trestném jednání předsedkyně ERÚ mám i u obligatorní podmínky, kterou je způsobená škoda. Z veřejně dostupných zdrojů je možné se dočíst, že „předsedkyně ERÚ způsobila jmenováním Renaty Vesecké státu škodu“. Vznik škody je předpokladem spáchání obou trestných činů, ze kterých je Alena Vitásková obviněna. Podíváme-li se např. na trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220) a příklady, kdy se jedná o porušení zákonem uložené povinnosti, je značně obtížné dohledat mezi příklady alespoň trochu podobný tomu, z čeho je obviněna právě předsedkyně Alena Vitásková.
Není pochyb o tom, že komentář k trestnímu zákoníku neuvádí taxativní výčet všech případů, minimálně ovšem existuje pochybnost o tom, zda je možné způsobit porušením povinnosti podle § 17b odst. 4 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, vůbec nějakou škodu, jinou újmu či neoprávněný prospěch. Problém vidím v řádně odvedené práci odpovídající tabulkovému výkonu pracovní činnosti podle příslušné pracovní smlouvy. Je vůbec možné, aby pracovní činnost jiné osoby, tedy v tomto případě Renaty Vesecké, mohla být vnímána jako „jednání způsobující škodu“? Opravdu má policejní orgán za to, že Alena Vitásková, prostřednictvím Renaty Vesecké, která za několik měsíců své práce v úřadu vynaložila určitou pracovní aktivitu ve prospěch a v zájmu úřadu, mj. vyjádřitelnou i hodinami stráveného času, mohla způsobit poškozenému (v tomto případě státu) újmu v majetkové sféře?
Jen pro informaci, jak uvádí komentář k trestnímu zákoníku, porušení zákonem uložené povinnosti lze dovodit zejména v případech, kdy pachatel disponuje s cizím majetkem, při kterém neobdrží do opatrovaného nebo spravovaného majetku odpovídající protihodnotu, např. když prodá cizí majetek za nepřiměřeně nízkou cenu, nedůvodně daruje či jinak bezplatně převede majetek na jinou osobu, použije opatrovaného nebo spravovaného majetku k nepřiměřeně rizikovým investicím, pronajme tento majetek za nepřiměřeně nízké nájemné apod.
Pochybností mám více
Pochybnosti vzbuzuje podle mého názoru i samotné „porušení právního předpisu“, kterým se má patrně na mysli právě porušení § 17b odst. 4 písm. c) energetického zákona, který hovoří o tolik přemílané „sedmileté praxi v oboru energetika“. Nevím o tom, že by existoval výklad ustanovení § 17b energetického zákona a na rozdíl od policejního orgánu se spíše domnívám, že pod pojem praxe v oboru energetiky lze stejně jako v oboru gastronomie vztahovat značné množství pracovních aktivit. Není mi ani jasné, do jaké míry má policejní orgán vyjasněný dopad § 17b odst. 2 energetického zákona, který říká, že „předsedu ERÚ jmenuje prezident republiky na návrh vlády na funkční období 6 let“.
Takové ustanovení, které akcentuje nezávislost regulátora (mj. to zdůrazňuje i důvodová zpráva k energetickému zákonu) a deklaruje jednoznačnou odpovědnost předsedy úřadu přímo prezidentovi republiky, má význam pro nezávislost regulátora na jiných složkách výkonné či zákonodárné moci. Zamýšlím se také nad aplikací zásady „ultima ratio“, kterou upravuje § 12 trestního zákoníku, když hovoří o zásadě zákonnosti a zásadě subsidiarity trestní represe. Má policejní orgán skutečně za prokázané, že v daném případě neporušuje tento princip, když uplatňuje trestněprávní odpovědnost namísto odpovědnosti podle pracovněprávních předpisů?
Shrnuli-to, zůstává mi rozum stát nad tím, jak mohla Alena Vitásková úmyslně způsobit státu škodu prostým personální krokem, kterým si vybrala Renatu Veseckou s letitou právní praxí a erudicí jako šéfku sekce mající v kompetenci legislativně správní činnost. Zdá se, jakoby tandem Vitásková-Vesecká působil až příliš nezávisle. Koneckonců bývalá nejvyšší státní zástupkyně je sama o sobě „výbušným oříškem“ a v minulosti nešla nejednomu protivníkovi na ruku…. jako příklad za všechny mě napadá její předchůdkyně, dnes řadová poslankyně, Marie Benešová, nebo „politický trafikant“, mezi kolegy v kuloárech často nazývaný jako „bezpáteřník“, exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Státní moc jde zkrátka po úspěšných.
Gabriela Wagnerová, autorka pracuje jako advokátní koncipientka
