Článek pojednává o nezvyklém využití znalců soudem. V článku vysvětlím, co si představuji pod pojmem „společný posudek protichůdných znalců“.
V rámci civilního řízení sporného napsal znalec posudek pro prvoinstanční soud. Jiný znalec napsal posudek pro stranu sporu, který obsahoval doložku dle § 127a OSŘ.
Oba znalci obdrželi stejnou znaleckou oceňovací otázku – oceňte majetek. Ovšem v odpovědích se řádově lišili. Jeden znalec ocenil částkou 10 Kč a druhý znalec částkou 100 Kč. Faktem je, že se neoceňovala běžná věc. Ale spíše věc neobvyklá.
Prvoinstanční soud rozhodl. Odvolací soud nebyl s rozsudkem prvoinstančního soudu spokojen. Protože případ se v rámci soudní soustavy řešil mnoho let, odvolací soud případ nevrátil prvoinstančnímu soudu, ale v rámci odvolání chtěl pravomocně rozhodnout.
Předvolal si oba znalce ve stejnou dobu do soudní síně. Konfrontace. Znalci vysvětlovali svůj postup. Argumentovali proti výsledku či postupu druhého znalce. Soud sám navrhl ještě jiné možné řešení v rámci ocenění neobvyklého majetku, které znal ze své minulé rozhodovací praxe. A v jeden okamžiku soud položil znalcům nezvyklou otázku:
„Poté, co jste vyslechli názory a podněty soudu a druhého znalce, můžete vážení znalci napsat společný znalecký posudek, když znalecká otázka zůstane stejná?“
Načež soud vyhlásil 15-minutovou pauzu. Znalci se odebrali na chodbu, a dohodli se, že mohou napsat společný znalecký posudek (jedna znalecká otázka, jeden dokument podepsaný dvěma znalci; dvě znalecké doložky).
Soud oba znalce usnesením ustanovil k sepsání společného znaleckého posudku. Ze společného znaleckého posudku bylo patrné, které části posudku byly mezi znalci bezrozporné, a na jakou problematiku měli odlišný názor. Každý znalec ocenil zvláště s jiným výsledkem, což bylo uvedeno v posudku. A pak v rámci hovoru nad výsledky se znalci velmi přiblížili. Každý znalec nakonec učinil svůj závěr s ohledem na hovor mezi znalci po jejich separátním ocenění. V rámci hovoru znalci argumentovali pro své ocenění a proti ocenění druhého znalce. Shodli se na přiblížení svých stanovisek. V závěru společného posudku byl mezi nimi rozdíl v ocenění, avšak již v rámci obvyklé odchylky.
Společný posudek zaslali v termínu soudu. A za nějakou dobu byli opět společně vyslýchání. Již jen stručně vysvětlili, jak postupovali. Protože odchylka v ocenění mezi znalci nebyla významná, soud po výslechu znalců pravomocně rozhodl.
Tak toto si představuji pod pojmem „společný posudek protichůdných znalců“.
Lukáš Křístek