Prezident republiky pravděpodobně jmenuje v pátek 4. srpna 2023 nového předsedu Ústavního soudu Ve středu 2. srpna 2023 se bude Senát projednávat žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu JUDr. Veroniky Křesťanové, Dr., JUDr. Roberta Fremra a Prof. JUDr. Kateřiny Ronovské, Ph.D.
Širší veřejnosti nejsou známy mé výhrady ke kandidatuře JUDr. Josefa Baxy na soudce Ústavního soudu a tím na předsedu Ústavního soudu, které jsem uplatnil písemně u prezidenta republiky již dne 3. dubna 2023 a následně u senátorů dne 30. dubna 2023, spočívající v tom, že JUDr. Josef Baxa jako předseda Nejvyššího správního soudu v rozporu se zájmy České republiky zavedl na Nejvyšším správním soudu účelový systém neoprávněného navyšování platů v podstatě všech stálých řadových soudců Nejvyššího soudu prostřednictvím rozvrhů práce Nejvyššího správního soudu pro jednotlivé kalendářní roky, kdy jím podepsané rozvrhy práce ustanovují všechny soudce NSS do funkce předsedy senátu a těm je pak měsíčně přiznán a vyplácen ve smyslu zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů de facto „příplatek za výkon funkce předsedy senátu Nejvyššího správního soudu“ k platu soudce Nejvyššího správního soudu, tedy plat soudce uměle navýšený o příslušný platový koeficient náležející předsedovi senátu Nejvyššího správního soudu, ačkoliv senáty Nejvyššího správního soudu by měly mít pouze jednoho předsedu senátu a i kdyby bylo zákonné, aby tříčlenné senáty Nejvyššího správního soudu tvořili tři předsedové senátu NSS, měl by být tento příplatek zkrácen u předsedy senátu NSS se třemi předsedy o dvě třetiny, neboť funkce předsedy senátu je v rámci senátu vykonávána pouze z jedné třetiny
Na základě nesprávného rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu tak dochází k navýšení platu řadových soudců NSS k tíži státního majetku a je tu tak podezření, že se část soudců Nejvyššího správního soudu se nesprávně účelově obohacuje na úkor svého zaměstnavatele za nevykonanou činnost v rámci pracovního vztahu ke státu.
Podle mého názoru pojmově funkce předsedy senátu znamená, že vícečlenný soudní senát bude mít pouze jednoho předsedu senátu. Ostatně tak tomu vždy bylo. Předsedové jednoho senátu se tedy na úrovni Nejvyššího správního soudu ve funkci střídají a předseda senátu tedy senát pak vůbec jako celek neřídí, řídí pouze sám sebe a sobě přidělené soudní kauzy z jedné třetiny a další dvě třetiny napadlých soudních případů si rozdělí mezi sebe zbylí dva předsedové jednoho senátu NSS.
Dřívější praxe, zvyklosti, hospodárnost a racionalita při zpracování rozvrhu práce tak byla JUDr. Baxou Baxou v pozici předsedy Nejvyššího správního soudu změněna. Správně však má předseda senátu řídit činnost celého tříčlenného senátu a může pověřit přípravou napadlé věci k posouzení a rozhodnutí jiného člena „svého“ senátu. Předseda senátu, který neřídí celý senát, protože část senátu řídí samostatně další předsedové, nemůže být reálně předsedou senátu, mít tento senát pod kontrolou a zejména mít navýšen plat o plnohodnotnou funkci předsedy senátu.
Relevantní není, že je někdo předsedou senátu podle názvu nebo rozvrhu práce soudu, nýbrž to, že je předsedou senátu podle obsahu své skutečné pracovní (služební) náplně. S určitou mírou analogie u kauzy podvodů s lehkými topnými oleji bylo také zneužito formálního označení příslušného ropného produktu pro příslušnou daňovou sazbu a obohacení spočívalo „pouze“ v prodeji produktu za cenu motorové nafty, ačkoliv byla zdaněn jako lehký topný olej. Není tedy podstatné, jak se, co nazve, ale co z hlediska podstaty opravdu je.
Celá věc vzbuzuje podezření z neoprávněného účelového obohacování soudců Nejvyššího správního soudu. Nelze ani říct, že JUDr. Josef Baxa, který příplatek za funkci předsedy senátu nedostával, neboť měl plat navýšen z důvodu výkonu funkce předsedy NSS z toho nic neměl, neboť z takového systému mohl těžit v rámci zvýšení své oblíbenosti u kolegů na úkor státního majetku a dále z toho těžil až se opět stal řadovými soudcem Nejvyššího správního soudu po ukončení výkonu funkce předsedy soudu. Řadoví soudci, kteří jsou předsedy tříčlenných senátu mohou tvrdit, že za takový stav nemohou, avšak nepochybně musí rozpoznat, o co vlastně jde, tedy, že vědomě pobírají uměle navýšený plat. Plat soudce byl stanoven politiky, respektive zákonodárnými sbory a jeho navýšení shora vylíčeným postupem nelze tolerovat. V zavedené praxi rozvrhů práce pak pokračoval bývalý předseda NSS JUDr. Michal Mazanec a nyní současný předseda NSS JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D, LL.M. Nynější soudkyně Ústavního soudu Mgr. Daniela Zemanová jako bývalá řadová soudkyně Nejvyššího správního soudu z daného stavu těžila rovněž, neboť vykonávala funkci předsedkyně tříčlenného senátu Nejvyššího správního soudu společně s předsedou senátu Zdeňkem Kühnem a pobírala plat náležející plnohodnotnému předsedovi senátu NSS, ačkoliv předsedkyní senátu NSS byla pouze z části.
Za správný rozvrh práce lze považovat například rozvrh práce Ústavního soudu, kde má každý senát pouze jednoho předsedu senátu. Možná je to proto, že zatímco plat soudce může být navýšen o platový koeficient předsedy senátu, tak platná právní úprava nezná navýšení platu soudce Ústavního soudu z důvodu výkonu funkce předsedy senátu Ústavního soudu.
Obecná představa o kandidátovi na soudce ústavního soudu a předsedy Ústavního soudu je nejspíš taková, že by se neměl mít nic společného v pozici úřední osoby tedy předsedy Nejvyššího správního soudu se „systémem“ úmyslného, účelového, nelogického a nesprávného navyšování platu soudců tedy s porušením povinnosti při hospodaření s finančními prostředky jednat, co nejhospodárněji.
Nelze nevidět etický a trestněprávní rozměr celé věci. V úvahu přichází podezření z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu ust. § 220 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (porušení smluvně převzaté povinnosti spravovat cizí majetek a způsobení škody státu), případně trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby ve smyslu ust. § 329 trestního zákoníku (překročení pravomoci úřední osobou v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch), eventuálně trestný čin podvodu podle ust. § 209 trestního zákoníku (uvedení státu v omyl při přidělování potřebných prostředků pro provoz Nejvyššího správního soudu a za současného obohacení vybraných soudců) anebo o kárné provinění soudců pobírající vědomě uměle nesprávně navýšený plat a dále kárné provinění vedení soudu, které toto trvale umožňuje. Věc se jeví jako obyčejné rozkrádání, i kdyby o trestný čin nešlo.
Státu, a tedy lidu České republiky nepřináší systém umělého navyšování platu soudce nic než zvýšené výdaje na chod justice. Státu vzniká škoda, která představuje hodnotu, o kterou byl státní majetek účelovým navyšováním platu soudců na platy předsedy senátu Nejvyššího správního soudu zmenšen. Je otázka, jak vůbec nahlíží sami soudci mající účast na tomto „systému navyšování platů“ na politiky, kteří jim toto dovolí a případně je i kariérně povýší. Zodpovědní politikové mají státní správu justice v rámci zákonných mantinelů kontrolovat a kultivovat, nikoliv, že jí budou ve všem vycházet vstříc. Když tak činit nebudou, nemusí být příště zvoleni.
Pokud by soudní funkcionáři tvrdili, že žádný zákon nezakazuje, aby soudní senát měl pouze jednoho předsedu, tak je to jen proto, že nikoho nepadlo, že by k něčemu takovému vůbec mohlo dojít a bylo by to třeba speciálním zákonným ustanovením zakazovat. Zákonnou povinnost zbytečně nenavyšovat nezaslouženě soudci plat a využívat tak majetek státu k plnění funkcí státu lze najít v ust. § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, který stanoví: „Majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu k výkonu stanovených činností“. Vlastně nakonec ani nejde o to, zda má soudní senát více předsedů senátů, kteří se střídají kolečkem ve funkci, ale o to, zda v této souvislostí dostávají od státu nezaslouženě na platu více peněz a v tom je podstata celé věci. Přirozeně práce soudců je náročná je jim třeba umožnit nadstandardní příjem, ale stanovený výlučně podle zákona.
V posledních letech došlo k tomu, že vybrané krajské soudy napadlo, že si takto mohou zvyšovat platy svých soudců. Jedním z takových soudů je i Městský soud v Praze, jehož místopředsedkyní je JUDr. Veronika Křesťanová, Dr. kandidátka na soudkyni Ústavního soudu. Není známo, že by měla námitek proti uměle navyšovanému platu na Městském soudu v Praze. Obdobná situace je i na Vrchním soudu v Praze, jehož místopředseda JUDr. Robert Fremr kandiduje na funkci soudce Ústavního soudu.
Není zřejmé, proč například nově rozvrh práce pro Krajský soud v Brně pro rok 2023 pod soudním oddělením 70 Co má pro senát na ochranu osobnosti dva předsedy senátu a to JUDr. Kateřinu Čuhelovou, Ph.D. a JUDr. Michala Ryšku, když ještě podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2020 měl pouze jednu předsedkyni a to JUDr. Kateřinu Čuhelovou. Co se změnilo, že senát pro ochranu osobnosti u Krajského soudu v Brně má dva předsedy senátu?
Do podstaty účelového navyšování platu běžný člověk nemá šanci proniknout. Mně se to podařilo pouze díky tomu, že jsem jako advokát při zastupování klientů před soudy viděl, že se v jednom senátě měnili (točili) soudci jako předsedové senátů a ověřil jsem si, že to má jakoby zákonný podklad v rozvrhu práce soudu podepsaného předsedou soudu za souhlasu soudcovské rady daného soudu.
S námitkami proti rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu jsem se obrátil na nynějšího předsedu Nejvyššího správního soudu JUDr. Karla Šimku, Ph.D., LL.M, který se vyjádřil, že stávající systém je možný.
Nejeví se jako vhodné, aby se soudci Ústavního soudu stalo najednou čtyři soudci a to JUDr. Josef Baxa, Mgr. Daniela Zemanová, JUDr. Veronika Křesťanová a JUDr. Robert Fremr, kteří tady buď vybudovali, udržovali anebo ničeho nenamítali proti systému nezákonného obohacování soudců k tíži státního majetku a nevidí na něm nic neetického. Pokud by se spor z daného problému dostal někdy k Ústavnímu soudu je otázka, zda by pak jeho posouzení bylo nestranné. Lze jen doufat, že k předložené otázce zaujmou rychle právní stanovisko povolané orgány a že nebude nutné přijmout do zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů větu: „Soudní senát může mít podle rozvrhu práce pouze jednoho předsedu senátu.“
Je dobré, že řízení o jmenování nových soudců Ústavního soudu je veřejné a transparentnější, než bylo dříve, jinak tomu ani legálně být nemůže, nicméně vykazuje prvky diskriminace. Výběrové řízení probíhá totiž tak, že kandidáty mohou předkládat pouze vybrané instituce, a tak se funkci soudce vlastně nemůže ucházet nikdo jiný například na základě vlastní přihlášky do výběrového řízení na funkci soudce Ústavního soudu. Pokud například uchazeč z řad řadových soudců neobdrží podporu vedení svého soudu, nemůže se o funkci Ústavního soudu vůbec ucházet. Výběr kandidátů na soudce ústavního soudu je tak nepřiměřeně pod kontrolou státní správy soudů a možná i proto jsou mezi kandidáti právě místopředsedové soudů. Pochybnosti o výběru kandidátů na soudce Ústavního soudu budí i to, že mezi kandidáty na soudce Ústavního soudu není advokát tedy, že se zatím takový vhodný kandidát z řad advokátů asi ani vůbec nenašel a možná ani nenajde.
Jako vhodní kandidáti jsou vybráni výlučně soudci, kteří mají pevnější vztah ke státu prostřednictvím výkonu funkce ve státní správě soudů jako místopředsedové soudů a předseda Nejvyššího správního soudu. U kandidatury na soudce Ústavního soudu by se mělo zkoumat především zkoumat, jak se ve své osobním a profesním životě kandidát opravdu konkrétně hájil lidská práva, ústavnost, principy obecné spravedlnosti a obyčejné lidské slušnosti.
Václav Voříšek
