V článku jsem shrnut různé aspekty procesu nejmenování soudce Simona ústavním soudcem, jak mne napadly. Soudce Simon nebyl schválen senátem na ústavního soudce. Nebyl schválen výraznou většinou. 23 hlasů bylo pro z celkových 73 tajně hlasujících.
Vystoupil z řady a pak se divil
V době, kdy by pan Simon „prostým“ soudcem Nejvyššího soudu, tak nikdo neřešil jeho rozhodnutí (abych byl přesný – rozhodnutí senátu jehož byl členem). Nikdo neřešil čínské cvičení, podnikání nebo nepodnikání. Nikdo neřešil jeho výroky na „zastrčené části“ internetu. Úplně jiná situace nastala, když se stal kandidátem na ústavního soudce. To je ponaučení pro budoucí kandidáty. Sám k tomu v rozhovoru na otázku „Udělal byste něco jinak?“ Odpověděl „Prošel bych si svojí internetovou přítomnost. Potíž je v tom, že mě spousta věcí nenapadla, protože já ani moje okolí v tom neviděl zásadní problém.“ Neviděl v tom zásadní problém. A pak vystoupil z řady. A pak se divil.
Politika
Prezident navrhuje na ústavního soudce kandidáty. To je politika. Senát schvaluje (neschvaluje) kandidáty. To je politika. V politice se nemusí promítat jen kvality kandidáta. Senát například při procesu schvalování pana Simona mohl být ostražitější, protože už měl za sebou zkušenost s panem Fremrem. To všechno je politika. A je to tak dobře. Protože jak jinak než politicky vybírat kandidáty (prezident) a tyto kandidáty schvalovat (senát)? Prezidenta i senát jsme si zvolili. Bylo by chybou, kdyby se na procesu výběru podíleli nevolení lidé. Prezident jde s výběrem kandidát s kůží na trh. Senát tak moc ne, protože hlasování je tajné. I to je dobře, protože jen tajné hlasování zaručuje svobodu volby.
Rozhovory
Když se někteří senátoři začali negativně vyjadřovat k nominaci pana Simona, tak pan Simon správně začal poskytovat rozhovory mnoha médiím. A v těchto rozhovorech musel sdělovat své názory na mnoho věcí. Myslím, že žádný jiný kandidát neposkytl tolik rozhovorů. Např.
https://denikn.cz/1237055/bylo-mi-lito-ze-se-lide-vysmivaji-cchi-kung-snad-budou-mit-senatori-otevrenou-mysl-rika-soudce-simon/
https://echo24.cz/a/HdMcY/zpravy-domov-zil-jsem-bubliny-precedens-kandidat-ustavni-soudce-simon
https://www.ceska-justice.cz/2023/09/ustavni-soud-nekdy-unasi-pravo-rika-kandidat-pavel-simon/
I to je dobře, protože se více lidí začalo zajímat o právo a o ústavní soud.
Dva okruhy problému
Pan Simon řešil dva okruhy problémů. Jedním okruhem byly jeho mimosoudní aktivity. Ty tady nechci zmiňovat. O těch se už hodně napovídalo. Budoucí kandidáti nepochybně zbystřili, co může potkat i je.
Rozhodovací činnost pana Simona jako soudce je druhý okruh problému. Někteří senátoři mu vytýkali rozhodnutí, která učinil v rámci soudního senátu. Striktně vzato nikdo neví, jestli soudce Simon zrovna nehlasoval proti většinovému názoru. K tomu v rozhovoru řekl: „Třeba metodologie, jak se vybírala má soudní rozhodnutí, která se následně probírala. A jak odlišit ta, která vám o mně něco řeknou, od těch, kde jsem byl jen členem senátu. Já je samozřejmě musím z loajality vůči Nejvyššímu soudu hájit, ale vůbec to neznamená, že s nimi souhlasím. O rozhodnutích, která jsem podepsal jako soudce zpravodaj, se nedebatovalo vůbec.“
Chci věřit, že právě rozhodovací činnost pana Simona – a nikoli jeho mimosoudní aktivity – byla příčinou jeho neúspěchu. A to v kombinaci s jeho názory, které poskytoval v mnoha rozhovorech. Upozorňoval na (měl?) rozdílné názory na odpovědnost státu za nezákonný či nesprávný úřední postup oproti některým senátorům. Přiblížili jsme se – i když nepatrně – k výběru soudců Nejvyššího soudu USA, kdy se vede spor o názory potenciálních soudců nejvyššího soudu. Nikdo nezpochybňuje, že by prezident vybral nekompetentní osobu. Senátor zjišťuje, jestli soudce má obdobné názory jako on.
Poděkování bojovníkovi
Pan Simon je bojovník. Vydržel bojovat až do konce. Nevzdal to v průběhu. Sám k tomu v rozhovoru říká, že ke konci to byl boj o zachování osobní cti. Budoucí kandidáti proto ví do čeho půjdou. A to je i jeho zásluha.
Lukáš Křístek
