S kolegy jsme napsali komentář k zákonu o znalcích. A hledali jsme někoho, kdo by napsal do knihy předmluvu. Kamarád mi zprostředkoval kontakt na soudce Šimku, který v předmluvě vysvětlil, co soudce očekává od znaleckého posudku. Významnou část cituji:

„Co v praxi soudce od znalce a jeho výstupu očekává? Především roli zprostředkovatele mezi světem inteligentního laika,[1] jímž soudce je, a odborným hájemstvím, jemuž rozumí znalec. Soudce většinou nebývá úplný hlupák; rozumí světu kolem sebe přinejmenším průměrně a obvykle je schopen přesného logického myšlení a umí porozumět popisu skutkových zjištění a analýze jejich příčin. Je „generalistou“ – obvykle je schopen, je-li mu to patřičně vysvětleno, pasivně pochopit cokoli odborného. Zdůrazňuji – za předpokladu, že se mu to srozumitelně vysvětlí! Myslím, že to, co platí ohledně znalců pro soudce, platí i pro řadu jiných uživatelů znaleckých posudků. Schopnost zprostředkovat odborné poznatky inteligentním laikům je podle mého názoru pro úspěch znalecké činnosti klíčová. I proto je třeba text posudku formulovat pokud možno za pomoci pojmů obecného jazyka a s důkladným vysvětlením těch souvislostí, jež jinak zná a chápe jen odborník v dané oblasti. Znalec musí vnímat, že jiní lidé jeho odbornosti obvykle nerozumí ani řádově v té míře detailu, jako jí rozumí on sám. Inteligentní laik, pro něhož znalec zpracovává znalecký posudek, sice obvykle má duševní schopnosti porozumět znalcovým odborným informacím, ovšem pro jejich rychlé a patřičně důkladné pochopení mu chybí znalost širších souvislostí a celé řady základních principů, které znalci jako rutinérovi v určitém oboru připadají samozřejmé.“

Nejvyššímu správním soudu i novému předsedovi přeji, ať jsou jejich rozsudky inteligentními laiky chápány a pochopeny.

Lukáš Křístek

[1] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, čj. 2 Ads 17/2017 – 15, zejm. bod 22.