Píšu znalecké posudky více než 20 let. A před několika lety tak píšu posudek v práci a zvoní telefon. Hovor zněl asi takto:

• Dobrý den, tady soudce Angyalossy, Vrchní soud v Olomouci
• Dobrý den, tady Lukáš Křístek
• Napsal jste před pár lety posudek ve věci XY
• No asi ano, matně si vzpomínám, to už je několik let
• Já Vás teď potřebuji v té věci vyslechnout, můžete tehdy nebo tehdy, začínáme od 8,30?
• No nevím, já se podívám a za chvíli zavolám
• Tak mohu první termín, a nejlépe od 10 hodin, protože to tak akorát přijíždí do Olomouce vlak
• Dobře, tak my začneme něčím jiným, a vy se dostavíte v 10 hodin po přestávce. Přijde Vám předvolání.

Vlak měl zpoždění. Já taky. Ze soudu telefonovali, kde jsem, já se omluvil, že dorazím za 15 minut. A když jsme všichni stáli před soudní síní, přišel ke mně člověk, a řekl: „Já jsem Angyalossy“. A podal mi ruku. Z výslechu bylo patrné, že se pomocí otázek a odpovědí snaží pochopit problém. Posudek jsem psal pro advokáta obžalovaného.

Bylo to poprvé, co mi volal soudce a dohadoval se mnou termín mého výslechu. A jedinkrát, kdy mi podal nějaký soudce ruku.

Ať se Nejvyššímu soudu a této zemi daří.

JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA