Vláda realizuje svůj program, povětšinou tak, že přijímá svá usnesení, kterými schvaluje návrhy zákonů či podle kompetence různých opatření. Parlament v obou komorách legislativní návrhy podle svých představ upraví a pak je schválí, nebo odmítne. A pak nastane proces aplikace. A vznikají (mnohdy) spory o výklad. Jak ten který text zákona aplikovat, realizovat? Kdo jej má realizovat? Které ministerstvo?

Znamená to mimo jiné též vyložit smysl zákona. Takový výklad může být legální (téměř výhradně soudní), nebo autoritativní, mluvnický (gramatický) vulgární a podobně. Nutno podotknout, že pouze legální výklad je závazný. Autoritativní výklad přináší odborníci, vulgární (lidový) laici.

K takovému podivnému úvodu mě nutí kroky nové ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové při výkladu zákona služebního a též při výkladu kompetencí při realizaci vládního programu ve věci sociálního bydlení. Předjímám, že obdivuji její odvahu i sebevědomí, kterým své kroky vysvětluje.

Paní ministryně zrušila dva posty náměstků s odvoláním na smysl služebního zákona. Popravdě zde příliš mnoho nenamítám, existence politického náměstka zdaleka nezaručuje kvalitní práci odborné sekce. Je otázkou, zda v jejich případě o politické náměstky šlo.

Pokud jde o její výklad služebního zákona, jde jistě jen o nezávazný výklad autoritativní (odvození od autority ministryně), nikoliv legální. Ovšem, politický náměstek je možnost vtělená do služebního zákona, nikoliv povinnost ministra. Jmenuje jej jen tehdy, když se k tomu cítí zavázána zpravidla koaliční dohodou. Avšak řízení sekce je věcí odborného vedení představeného, zpravidla (vrchního) ředitele sekce pro ten či onen obor. Tento krok ve mně pochybnost nevyvolává. Jen jsem zvědav na jednání v koalici.

Ovšem jinak je to při výkladu kompetencí ministerstva v oblasti sociálního bydlení, na které se jako na prioritu odvolává vláda, ale zatím se (téměř po roce) nic zřejmého neděje. Zde je také třeba výkladu kompetencí ministerstev k realizaci prohlášení vlády, jehož schválení sněmovnou je podmínkou, aby vláda vládla.

Mám na mysli realizaci programu sociálního bydlení.

To je složitější hodnocení. Uveďme si zcela jiný pojem, třeba motorová pila. Kdo je kompetentní o ni rozhodovat? Ministerstvo průmyslu neboť jde o stroj, motor, nebo zemědělství, neboť pila je na kácení dřeva, což je kompetence zemědělství?

Budou-li se ministerstva hádat, vznikne pila, která buď nebude použitelná pro těžbu dřeva, ale bude mít funkční pulzní motor. Výsledek je nanic.

Obdobně je to s pojmem sociální bydlení. Kdo má vůdčí roli – ministerstvo práce a sociálních věcí či ministerstvo pro místní rozvoj (kompetence v bydlení)? Nebo někdo další?

Mé doporučení je obdobné jak s motorovou pilou. V případě nejasností by měla kompetence být vyjasněna. Nikoliv gramaticky, autoritativně, ale legálně. To znamená vládou.

Ta by měla jasně říci, jak chápe pojem sociální bydlení, co obsahuje a kdo jej bude realizovat.

Obávám se, že když toto vláda neudělá, nečekají nás šťastné zítřky. Celá Evropa velice dynamicky tento problém řeší. Nejde jen o sociální ubytovny, ale o levnější bydlení pro mladé, seniory, neziskový sektor a sociální terénní práci. Jistě se zde kompetence ministerstev prolínají.

Co je v této oblasti třeba? Především je nezbytné opustit stávající vizi, že sociální bydlení v České republice vyřešíme přijetím jednoho zákona o sociálním bydlení. Takový postup nepřinese komplexní řešení a selže. Je nutné posílit odborná aspekt přípravy těchto norem.

Pokud by vláda měla rozhodnout jak dál, měla by tak učinit přijetím „Koncepce sociálního bydlení v České republice“ jako dokument s horizontem nejméně do roku 2025.

Koncepce by měla obsahovat plán legislativních a nelegislativních úkolů a opatření vlády a svěřit odpovědnost za plnění konkrétních úkolů určeným ministrům. Doporučujeme zvážit, zda jako v minulosti nesvěří vláda tento úkol zmocněnci vlády pro realizaci koncepce sociálního bydlení, který bude koordinovat postup všech prací podle obsahu koncepce.

Navrhovaná koncepce musí definovat též roli státu, krajů, měst a obcí v této oblasti, vytvořit podmínky pro podporu neziskového sektoru, zejména pro využití činnosti sociálních bytových družstev a pro výstavbu sociálních bytů obcemi.

Velice podrobně je třeba formulovat systém sociální terénní práce s cílem umožnit návrat potřebných do majoritní společností výchovou, vzděláváním, rekvalifikací a podobně. Zvážit podíl ministerstva školství v této oblasti. Bez těchto aktivit systém selže. (Viz zpráva Bezpečnostní informační služby)

V legislativní části kromě zákona o sociálním bydlení, který zůstává základním rámcem, vypracovat pravidla pro financování výstavby neziskovým sektorem, zvážit přitom zda zvolíme systém obnovení tzv. „obecně prospěšných společností bytových“ nebo funkci „sociálních bytových družstev a obecních bytových společností.“

Má opovážlivá doporučení jsou jistě autoritativním výkladem možného řešení, který je dán moji celoživotní prací v tomto sektoru. Nic víc. Ale úspěch nové odvážné ministryně bude podle mě dán především tím, zda konečně nalezne energii řešit problémy v bydlení bez předsudků a rituálních tanců. Zatím se zdá, že má k tomu odhodlání.

Ivan Přikryl