Uplynulý 25. výroční sněm Soudcovské unie dal nezvyklý průchod emocím reprezentantů justice. Jak mi v soukromém rozhovoru řekl jeden z předsedů krajského soudu, uvnitř justice to už „bublalo dlouho“.

Poslední kapkou do natlakovaného hrnce byla neúčast ministra Roberta Pelikána na zmíněném sněmu. Podle kuloárních informací za ní navíc stál jeho ryze soukromý program, když odjel na dovolenou do Indie. Pelikán za sebe na úvodní dopolední program tentokrát, tak jak bývá jeho zvykem, ani nevyslal „náhradníka“, který by resort reprezentoval. „To víte, je to jako když jsme si hráli za mlada na písku. Kdo tam z party nebyl, toho jsme pomlouvali,“ glosoval situaci další z účastníků sněmu. Na další části programu pak ministerstvo reprezentoval náměstek ústavně právní sekce Petr Jäger.

Do Českých Budějovic si přitom našli cestu zástupcci vše institucí a organizací, které v justici něco znamenají. Předsedové obou nejvyšších soudů Josef Baxa a Pavel Šámal dali ve svých projevech nebývale otevřeně najevo nelibost nad přístupem ministra spravedlnosti ke správě justice a tvorbě legislativy. Podobně jako předseda ústavně práního výboru Poslanecké sněmovny Jeroným Tejc opakovaně zmiňovali nedostatek zkušeností a respektu ze strany Ministerstva spravedlnosti.

Úcta ke zkušenostem a respekt jsou v justici vysoce ceněnou hodnotou. Když jsem s několika účastníky zapředla hovor o tom, proč v Soudcovské unii je pouze třetina všch soudců z celkového počtu, většina účastníků odpověděla, že podle jejich názoru mladí soudci nemají zájem se příliš sdružovat a organizovat. Je na místě zdůraznit, že mladí soudci, to jsou pro současné špičky justice lidé kolem 35 až 40 let.

Shodou okolností ministr Pelikán právě v den, kdy autoka píše tento komentář (18. října 2015), slaví své 36. narozeniny. Zkušeností s justicí tedy příliš nemá. A pokora dle mínění soudců chybí. Jak opakovaně zdůraznil předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, soudcům nejde o uzurpování moci, ale o to, že ministerstvu chtějí nabídnout svou paměť a zkušenosti, které by mohly být využity při správě justice.

Místo toho ale Pelikán soudcům v televizi vzkázal, že jeho návrhy málo poslouchají a jsou příliš uzavřeni do sebe. Proto si samosprávu justice nezaslouží. Společně s mladíky z legislativního odboru, kteří dle slov Jeronýma Tejce vlastní ještě „vlhký diplom“ nebo ho nevlastní vůbec, diktují justici a jejím reprezentantům podmínky , předkládají vlastní legislativní návrhy a nehodlají s reprezentatny diskutovat o změnách. I to vyplývá z názorů, které na sněmu veřejně zazněly.

Kdy si tedy justice Nejvyšší radu soudnictví zaslouží? A jak si jí vlastně má zasloužit. A jak si své místo v resortu zasloužil ministr Robert Pelikán? Snad ministr na tyto otázky odpoví, až se vrátí z dovolené.

Eva Paseková