Vážené paní senátorky, Vážení páni senátoři,
dovolte mi se na Vás prosím obrátit tímto dopisem se svým vyjádřením ke zrušení laického prvku v českém právním prostředí.
Rád bych se vyjádřil k navrhovanému zákonu, který ruší laické přísedící u soudů, senátní tisk č. 295.
Rozhodl jsem se Vám ještě jednou napsat své argumenty přednesené na Seznam Médiu, České Justici a Ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny a Senátu.
Chtěl bych Vás tímto požádat o zvážení, zda tento institut zrušit.
Je zrušení přísedících a tím i laického prvku, který zastupuje veřejnost v justičním systému správné řešení?
Považujeme se za demokratický právním stát, který ctí práva občanů a respektuje je. Budeme je omezovat kvůli 8 milionům korun?
Jsem přísedící Krajského soudu v Brně a považuji tuto veřejnou funkci za důležitý prvek kontroly veřejnosti nad justicí a jedno z nejdůležitějších práv občana demokratického právního státu.
Zrušení či omezení práv občanů této země by měla předcházet diskuse ať už odborná a laická. Měly by být známy názory obou stran, zaznít podstatné argumenty, návrhy řešení a vést zodpovědnou diskusi nad připravovanými změnami. Nic takového se v tomto případě neděje.
Argumenty pro zrušení laického prvku v českém justičním systému považuji za přinejmenším zvláštní a přinejhorším, dovolte mi prosím to slovo za hloupé.
Hlavními argumenty jsou častá nemocnost přísedících, dovolené, potíže při obsazování senátu či jejich volbě.
A z tohoto důvodu se Ministerstvo Spravedlnosti zřejmě rozhodlo podlehnout tlaku některých soudních funkcionářů a lobbistických skupin v justici a za směšné ušetření 8 milionů korun zrušit tento důležitý institut, který spojuje justici a veřejnost.
Zároveň Ministerstvo Spravedlnosti a někteří soudní funkcionáři udělali z přísedících nemyslící důchodce, kteří na jednáních usínají a ničemu nerozumí.
Dovolte mi prosím se k jednotlivým argumentům, které jsem slyšel ve veřejné diskusi, a hlavně které jsem slyšel na obou Ústavně-právních výborech nyní vyjádřit.
Začnu nemocností přísedících. Každý může být občas nemocen. To snad nemůže být argumentem pro zrušení nějaké funkce, každý, kdo zastává veřejnou funkci bývá občas nemocen.
Dovolená je to stejné, kdo si z veřejných činitelů nevzal dovolenou či jiný druh volna? To je důvod ke zrušení jeho funkce?
Oba tyto argumenty jsou směšné a ani jedno nijak neohrožuje soudní systém v této zemi.
Problém s obsazováním přísedících, kdy do této veřejné funkce se takřka nikdo nehlásí, není problémem samotných přísedících, ale státu potažmo Ministerstva Spravedlnosti a soudních funkcionářů, kteří jsou za toto zodpovědní.
Proč například Ministerstvo Spravedlnosti tuto veřejnou a důležitou funkci více nepropaguje?
Proč soudní funkcionáři nenavštěvují ve svých krajích velké a střední zaměstnavatele či podnikatelské svazy, skupiny, spolky a nesnaží se tak nalákat nové přísedící a sdělit zaměstnavatelům či podnikatelům důležitost této funkce?
Celou diskuzi nad tímto tématem vede pouze Soudcovská unie a pár soudních funkcionářů.
Neslyšel jsem v diskuzi zaznít argumenty např. členů nejvyššího soudu, členů obou vrchních soudů, kteří by se k tak důležité změně měli veřejně vyjádřit.
Dalším častým argumentem, který zaznívá, je potíže s obsazováním senátu.
Nejčastěji je tento argument uváděn u složitých a dlouhých hlavních líčení, často u hospodářské a majetkové trestné činnosti. Předseda senátu tomu však může lehce předejít a do senátu povolat náhradníky, kteří v případě vypadnutí jedno člena senátu nahradí chybějícího člena senátu a líčení může pokračovat. Ve většině hospodářských a majetkových kauz se toto děje.
Objevil se i argument nebo spíše odůvodnění zrušení přísedících, proč se vlastně občané na tuto funkci hlásí?
Je zajímavé, že podobné názory a otázky nezaznívají například, proč někdo chce být zastupitelem, dobrovolným hasičem či členem aktivních záloh?
Zajímat se o veřejné dění a pomáhat společnosti je naprosto normální věc v demokratickém právním státě.
Přísedící je důležitou „spojkou“ mezi veřejností a justicí, která se v poslední době čím dál více zapouzdřuje a odmítá s veřejností mluvit.
V našem systému je to i kontrola justice. Občan totiž nad justicí kontrolu téměř ztratil.
Kromě toho, že si může zvolit svého poslance, který se možná může stát ministrem spravedlnosti i když jsme zažili i ministry spravedlnosti, kteří nebyli poslanci.
Může požádat svého poslance, aby interpeloval v nějaké věci ministra spravedlnosti. Žádné jiné možnosti už nemá. Nemá možnost podat kárnou žalobu ani soudce přímo nevolí.
Proto je institut přísedících jediný nástroj kontroly a komunikace veřejnosti s justicí.
Ministerstvo, někteří advokáti či lobbistické skupiny v justici se Vám snaží namluvit či Vás přesvědčit o báchorkách a zaručených historkách o poradě senátu a neaktivitě přísedících.
Je zajímavé, jak to mohou vědět? Porada senátu je tajná a její tajemství je neprolomitelné.
Doufám, že snad každý ústavní činitel, který by se dozvěděl o porušení tohoto tajemství by neprodleně konal příslušné kroky k projednání takovéto záležitosti.
Senát se setkává od začátku hlavního líčení přes všechny jednací dny až po konečnou poradu senátu. Není to jenom o poradě senátu, průběžná diskuze členů senátu mezi hlavními líčeními, kdy se postupně utváří názor, jak členů senátu, tak celého senátu je velmi důležitá.
Cílem není předsedu senátu přehlasovat a ukázat tak ministru spravedlnosti, že přísedící pracují, protože to je zřejmě jediné hledisko, podle kterého pan ministr posuzuje práci přísedících.
Cílem je dospět spravedlivého, zákonného rozhodnutí, které bude brát ohled na obžalovaného, který není jen spisovou značkou a listem papíru. Stejně tak bude brát ohledy na poškozené či další účastníky řízení. Za každým spisem stojí člověk.
Je nám vyčítáno, že se rozhodujeme podle emocí. Myslím si, že i profesionální soudce do svého rozhodnutí ať už chce nebo nechce, dává alespoň trochu emocí. Není to jenom stroj na rozhodnutí.
Přesto se při rozhodování o výši trestu řídíme zákonem, stejně jako předseda senátu.
Jenom možná občas máme jiný názor na délku či výši trestu. Zohledňujeme i jiné věci, než jsou v trestním zákoně, přesto opět naším cílem není nezákonné rozhodnutí.
Přísedící vnáší do senátu své zkušenosti, a to i v oblastech, ve kterých sami soudci zkušenosti mít nemohou, jelikož jim to zákon neumožňuje.
I v rozhodnutí o vině sehrávají přísedící důležitou roli. Diskuse, kladení otázek, argumentace předsedy senátu, procházení spisu je v rozhodnutí o vině velmi důležitá. Soudce tak musí svůj návrh diskutovat a přesvědčit senát o svém navrženém rozhodnutí.
Laický prvek v justici funguje v mnoha zemích, příkladem může být Rakousko, Německo nebo Polsko.
Názor, že když neumíme tento systém dostatečně nastavit a zprovoznit ho do takové míry, aby fungoval je lepší ho zrušit, je velmi nebezpečný.
Mohlo by se nám stát, že za chvíli budeme rušit další účastníky řízení v honbě za domnělou efektivitou, kterou, ale rušením účastníků řízení nezvýšíme.
A je jenom otázka času, kdy stejné lobbistické skupiny začnou hlásat, že i ten zbytek přísedících je na obtíž, spí, berou si dovolené, jsou nemocní nebo dokonce nesouhlasí se vším, co řekne předseda senátu a je na čase je zrušit.
Velmi mě v této diskuzi chybí vyjádření například Předsedy Nejvyššího soudu, Předsedy trestního kolegia Nejvyššího soudu, Předsedů obou Vrchních soudů, Nejvyššího státního zástupce, dalších odborníků na legislativu, právo, akademické obce i běžných soudců.
Stále dokola slyšíme vyjádření prezidenta soudcovské unie a dalších členů této lobbistické skupiny a v tomto tažení proti přísedícím pak často padnou i argumenty, kterým snad nikdo nevěří.
Jakože přísedící jsou ti, kteří zdržují řízení a díky nim stát vyplácí více za odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení či nezákonná rozhodnutí.
Člen senátu je důležitý i když nepoloží žádnou otázku a historky o tom jak ten či onen advokát, dnes politik zažil takovou či onakou situaci je jenom střípek.
Každý máme takové střípky, měli bychom se bavit o systému jako celku a o opravdové reformě nejenom přísedících, ale celého trestního systému a politiky v České republice.
Vážené paní senátorky, Vážení páni senátoři,
prosím Vás o velmi důkladné zvážení, zda tuto důležitou veřejnou funkci zrušit kvůli úspoře 8 milionů korun, tlaku lobbistické skupiny justice a alibismu některých soudních funkcionářů.
Nevymlouvejme se prosím na peníze a řešení důležitějších věcí.
Vždyť co může být důležitějšího než práva Občanů této země?
Zvažte prosím své hlasování.
Věřím ve Vaše zkušenosti, nadhled a celkový přehled přinesou správné rozhodnutí.
Věřím, že Senát České republiky zafunguje jako ústavní pojistka nedomyšlených a rychlých změn, které nemají žádné argumenty ani důvody.
Děkuji Vám moc za přečtení tohoto dopisu a zvážení hlasování.
V případě jakýchkoliv dotazů jsem Vám plně k dispozici.
S přáním pěkného dne
Jakub Šlégl
