Když byl v roce 2001 přijat exekuční řád, mělo jít o nástroj rychlého a efektivního vymožení práva. Nově zavedená právnická profese exekutorů pozdvihla vymahatelnost pohledávek z tristních několika málo procent na úctyhodných 60 procent, čímž významně přispěla k ochraně dlužníků před neinstitucionalizovaným násilím věřitelů, k němuž docházelo ve druhé polovině devadesátých let, kdy státem garantované způsoby vymáhání práva prokazatelně selhaly.
Za posledních 19 let však občanský soudní řád i exekuční řád prošly více než sto padesáti novelizacemi, v důsledku nichž se exekutoři z vykonavatelů exekučních titulů stali papírujícími úředníky a z exekučního řádu vymizela nejen rychlost, ale vytrácí se i jeho efektivita. V současné době se proto běžně hovoří o poklesu úspěšnosti vymáhání soudních exekutorů někde k hranici 20 procent. Mnozí exekutoři hlásí čísla dokonce nižší. Není divu.
Na bedra soudních exekutorů byla přenesena velká část rozhodovací agendy dříve svěřené soudům. Zněkolikanásobil se objem jimi vyřizované administrativní agendy. Rozšířil se okruh prostředků procesní obstrukce. Zúžil se okruh postižitelného majetku dlužníka a u toho, který ještě postižitelným je, se rozšiřuje okruh omezení podmínek pro provedení exekuce nebo se zvyšují částky nepodléhající zabavení. Významnou část platících dlužníků navíc odčerpává insolvenční řízení, zejména to, které je řešeno formou oddlužení. K tomu se přidalo snížení minimální odměny exekutora, jakož i četné negativní výklady exekučního řádu v judikatuře. Růst agendy a nákladů spojených s jejím vyřizováním provázený s poklesem příjmů pak má za následek, že v poslední době na exekutorských úřadech dochází k výraznému úbytku zkušených právníků a jiných zaměstnanců s dlouholetou praxí. Laicizace oboru a prodlužování lhůt potřebných k vyřizování žádostí soudů si už začínají všímat i exekuční soudy a odvolací senáty na krajských soudech.
Vraťme se ale k meritu tohoto příspěvku, a to syndromu vařené žáby. Pokud žábu hodíte do horké vody, vyskočí z ní. Pokud ji hodíte do studené vody a budete teplotu vody zvyšovat pomalu, zůstane v hrnci, a uvaří se. Nejinak je tomu v případě exekuční legislativy.
Zkuste věřitelům ze dne na den zcela zakázat vymáhání pohledávek. Zakažte jim podávat žaloby, zrušte soudní exekutory nebo je zestátněte. Buďte si jisti, že se budou bránit, a to velmi hlasitě. Z takových změn jde totiž strach, a mají ho i ti, kteří o nich mají právo rozhodovat, protože tak citelný zásah je nesmyslný již na první pohled. Pokud ale budou změny jen dílčí, jejich pozornost veřejnosti ani zákonodárců až na výjimky nevzbudíte. Dílčí opatření kradmo ukrajují z vymahatelnosti práva jeden díl za druhým. Hrozba nařízením exekuce vyjádřená v poučení každého soudního rozhodnutí se pomalu stává prázdnou frází.
Jakkoli jednotlivá dílčí opatření přinášela dlužníkům tu menší, tu větší úlevy, je třeba na ně pohlížet vždy v širších souvislostech a komplexně a zamyslet se na to, kde jsme kdysi byli, kde jsme dnes, a jaké změny přinese každá navržená změna a jaké následky přinesou všechny změny ve svém souhrnu, pakliže budou zavedeny všechny.
Nejpatrnější dopad salámového kupení jedné změny za druhou můžeme nyní sledovat u exekuce srážkami ze mzdy, kde k nim dochází hned několika nástroji a ve velmi krátkém časovém sledu jednoho roku.
Od června loňského roku platí zvýšená hranice částky čistého zbytku mzdy, od které lze provádět srážky bez omezení. Dnes víme, že celkový pokles prováděných srážek ze mzdy v exekucích poklesl o 25 procent.
Minulý týden vláda oznámila záměr zvýšit i dolní hranici nezabavitelné částky při srážkách ze mzdy. K návrhu na zvýšení nezabavitelné částky byla vládě předložena analýza dopadů zvýšení nezabavitelné částky v insolvencích a exekucích. Pro insolvenční řízení se v analýze počítá se snížením plateb věřitelům od 4,63% do 47,2 6% s mediánem poklesu plateb o 32,06 %. Pro exekuční řízení se u nepřednostních pohledávek v modelových situacích počítá s propadem srážek v rozmezí od 4,24% do 32,19 % s průměrným poklesem o 24,34%. Tento záměr byl dnes schválen s účinností od 1. července. Jenomže to ještě není konec salámu.
Vláda dnes totiž současně rozhodla o zvýšení životního minima a existenčního minima. Tyto sumy byly naposledy valorizovány od 1. ledna 2012. Od té doby se spotřebitelské ceny zvýšily podle údajů Českého statistického úřadu o 13,2 procenta. O stejnou procentní výměru proto vláda navýšila i obě částky, a to s účinností od 1. dubna. Na tom by nebylo nic divného, kdyby současně s tím nebylo rozhodnuto i o novelizaci nařízení vlády o nezabavitelných částkách. Připomeňme si, že životní minimum je spolu s normativními náklady na bydlení jednou ze dvou proměnných při výpočtu nezabavitelné srážky ze mzdy.
Tím se ale dostáváme do úplně jiných hladin poklesu průměrné srážky ve prospěch věřitelů, než bylo odděleně namodelováno v úvahách o změně nařízení o nezabavitelných částkách a valorizaci životního minima. Namísto 32,19 % v insolvenčním řízení bude pokles činit 40,7 % a v exekučním řízení namísto 24,34% dojde k poklesu průměrné srážky o 31%.
A když k tomu přičteme již zmíněný loňský pokles srážek o 25 %, je salámový efekt nanejvýše alarmující. Zvýšení životního minima má vliv i na zvýšení nezabavitelné částky zajištěné v hotovosti při soupisu movitých věcí nebo exekuci přikázáním pohledávky z účtu, kde se zvedá z 6 820 Kč na 7 720 Kč, tj. o dalších 13,2%.
Následky na sebe nenechají dlouho čekat. Na exekutorských úřadech je třeba počítat s poklesy počtů zaměstnanců a zhoršením kvality a rychlosti práce, což je ke škodě účastníků řízení. U nedobrovolných věřitelů bude třeba počítat s nárůstem rizika druhotné platební neschopnosti, zvýšeným uplatňováním zákonného ručení ve společenstvích vlastníků jednotek. U smluvních ručitelů pak bude častější nástup uplatňování pohledávek za ručiteli.
Je třeba počítat s prodloužením průměrné délky exekucí, a to přibližně o čtyřicet procent, což opět povede k eskalaci problému letitých exekucí. Avšak problémům se má předcházet, ne je prohlubovat s cílem vytvořit si argumenty pro ještě radikálnější řešení. Ve hře jsou další legislativní snahy o zavedení povinných plateb exekutorům při zahájení exekuce, povinných záloh na náklady exekuce, povinného zastavování exekucí, snížení srážek ze mzdy o další 3-4 % zavedením povinných náhrad plátcům mzdy nebo vyloučení soutěže exekutorů. V souvislosti s pokračujícím trendem omezování možností exekučního postihu může po srážkách ze mzdy v brzké době dojít k ochromení exekuce přikázáním pohledávky z účtu nebo faktickému vyloučení proveditelnosti exekuce prodejem movitých věcí. Soudní exekutoři tak dříve či později již nebudou takovými, jak jsme je znali.
V insolvenčním řízení pak mnozí dlužníci nedosáhnou na dolní hranici pro schválení oddlužení. Dlužníci s již schváleným oddlužením se mohou dostat do problémů se splněním hranice 30 % uspokojení nezajištěných pohledávek.
Věřitelé by se proto měli mít na pozoru a více se aktivně zajímat i o dílčí změny a zapojit se do legislativního procesu, neboť jejich neúčast opravdu připomíná žábu vloženou do vody původně studené, která se už blíží k varu.
JUDr. Lukáš Jícha
