Jen dva měsíce stojí v čele Ústavního soudu Josef Baxa a už začíná být zřejmé, že minimálně jeden jeho veřejný slib neplatí. Totiž ten, že nebude druhým Pavlem Rychetským. Ve svých veřejných vyjádřeních v nedávné době totiž stejně, jako Rychetský v posledních letech, dává Baxa najevo své osobní preference a antipatie, a to často na úkor hájení principů.
Když byl předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy nedávno popotahován za to, že do své prezentace o etice na semináři pro budoucí soudce použil pro ilustraci pár hospodských vtipů, přispěchal Josef Baxa s hlasitou veřejnou kritikou. A tak zatímco předseda Soudcovské unie Libor Vávra a jiní oslovení představitelé justice zachovali „poker face“ s tím, že na přednášce nebyli a neznají kontext, Baxa se s tím nemazal a použil příměr o vtipech z Babovřesků.
Jasně, působí vcelku hloupě, pokud zrovna na přednášce o etice budoucím soudcům předseda nejvyšší soudní instance něco takového provede. Na stranu druhou opravdu dodnes nevíme, jak to vlastně bylo myšleno. Notabene, je-li v celé věci sporný ještě jeden moment, totiž zda náhodou nejednal neeticky i ten, kdo na prezentaci Angyalossyho upozornil na sociálních sítích.
Profesionální a korektní by totiž bylo, pokud by se onen oznamovatel přímo na místě ozval a dožadoval se vysvětlení. A až poté by to celé, i s reakcí dotčeného, zveřejnil. Jde o aspiranta na funkci, v níž bude muset odolávat tlakům a prokazovat osobní odvahu, ale zároveň také dodržovat jistou míru kolegiality, vyplývající z loajality vůči systému. Bohužel, odehrálo se to obráceně. „Já jsem pozvedával obočí a rozhlížel se, jestli jsem jediný nějak přecitlivělý. Ale byť jsem se nesmál, tak jsem proti tomu ani nijak hlasitě neprotestoval, ano,“ uvedl pan kandidát na síti X.
Vyjdeme-li z předpokladu, že Baxa si jistě jako zkušený soudce opatřil svědectví několika účastníků a prostudoval si i Angyalossyho písemnou prezentaci, než svůj odsuzující výrok vynesl, vkrádá se jedna základní otázka. Totiž proč měl Baxa potřebu se takto ostře vyjádřit a svého kolegu shodit? Slovy klasika, byl by pro mocného Habsburka takový problém popravit o šest pánů méně? V tomto konkrétním případě tedy spíše „usmát se a udělat duhu“? K jistým vysokým funkcím a úřadům prostě náleží i jistá velkorysost a nadhled, nikoliv ucho přilepené na dveřích a rákoska v ruce.
Podobná situace nastala i v případě kritiky na adresu kandidáta na ústavního soudce Pavla Simona. Ani v tomto případě Baxa nezachoval neutralitu. Respektive, abychom byli spravedliví, Baxa se o to snažil, formálně. Vyznělo to nicméně stejně, jako když Pavel Rychetský před prezidentskými volbami prohlásil, že hrozí agrofertizace země, aby obratem tvrdil, že přece nešlo v žádném případě o vyjádření jakékoliv osobní preference některého z kandidátů.
V případě Simona je to o to bolestnější, že Baxa se postavil na stranu těch, kteří na jednotlivých rozhodnutích senátu, v němž Simon jako soudce zasedal, kritizovali jeho rozhodovací činnost. Tedy z kolektivních rozhodnutí soudního senátu vyvozovali osobní odpovědnost soudce za konkrétní rozhodnutí.
Baxa tak učinil i přesto, že se proti této metodě ozvala Soudcovská unie. A navzdory tomu, že ani v jednom z případů nebyl Simon soudcem zpravodajem či předsedou senátu. Simon navíc veřejně kritizovaná rozhodnutí vysvětluje a obhajuje, přičemž zároveň dává diplomaticky najevo, že tak činí primárně vázán loajalitou vůči kolegům a instituci, jejímž je členem. V neděli v Otázkách Václava Moravce Baxa přesto zopakoval, že soudce musí nést i za tato rozhodnutí svoji osobní odpovědnost.
Oba dva tyhle případy bohužel napovídají, že tytam jsou Baxovy sliby, že nebude druhým Pavlem Rychetským. Pro neznalé kontextu: Angyalossy je pro Baxu pohrobek Zemanovy éry, Pavla Simona na Ústavním soudu nechce, prosazuje jiné favority.
V Joštově ulici si tedy podle všeho Baxa nejen sedl do Rychetského křesla, ale rovnou si nazul i jeho boty. Uvidíme, zda se tak naplní slova jednoho z komentátorů, že z Baxy se na Ústavním soudu stane „Rychetský na speedu“.
Petr Dimun
