Ministerstvo vnitra trvá na tom, že poslanec či senátor může podpořit víc prezidentských kandidátů. „Ústava ani zákon o volbě prezidenta to nezakazují,“ odůvodnil náměstek ministra vnitra JUDr. Mlsna. (1) A dodává: „..naprosto logicky vyplývá, že stejně jako občan může podepsat kandidátní listinu všem kandidátům, kteří sbírají podpisy občanů, tak i poslanec nebo senátor se může rozhodnout pro vícero kandidátních listin.“

Doktor Mlsna, aniž by to uvedl, pravděpodobně užil pro svůj výklad argumentum per analogiam nebo také agumentum a simili, tedy důkaz podobnosti a dovozuje, že platí-li něco pro určitou skutečnost, platí to jistě i pro skutečnost skutkově podobnou. Tato analogie v právu  se zdá být pro věc samu správná, je ale i jiný právní názor.

Výlet do historie

V letech normalizace se zpěvák Petr Ulrych  se skupinou přátel domluvil a  do ankety Zlatého Slavíka společně zaslali návrh na zpěváka Rudyho Kovandu. Šlo zčásti o recesi, zčásti o odpor proti státní moci a recese se v Brně rychle šířila. Rudy Kovanda ale nebyl zpěvák, byl pouze tzv. socialistickým bezdomovcem nebo jinak „obecním bláznem“. Postava v Brně údajně hodně známá. Zatímco první rok Rudyho Kovandu Zlatý Slavík evidoval za místem 200, rok následný byl už v první stovce a recese se šířila po tehdejší ČSSR. Rok další vynesl Rudymu Kovandovi příčku 57 a oficiální média se začala starat, kdo je ten lidový zpívající bard, kterého Morava tak miluje. Státní bezpečnost měla brzy jasno. V posledním recesním ročníku Zlatého Slavíka byl Rudy Kovanda už na 7(!) místě a samozřejmě byl z ankety vyřazen. Brněnští si to nechtěli nechat líbit a na jeho podporu zorganizovali demonstraci, na které volali: „Rudy Kovanda, Rudy Kovanda!“. Státní moc, která slyšela volání „Rudý Komanda“, demonstraci s pomocí pendreků „láskyplně“ rozehnala. Případ skončil.  Proč je tato událost zde připomínána bude zřejmé následně v textu samém.

50 000 podpisů

Uznaných 50 000 podpisů musí mít kandidát na prezidenta od svých petentů a je skoro na 99,9% jisté, že mnozí petenti , a bude jich i několik stovek, podepíší archy na podporu více kandidátů či kandidátek. Argument první JUDr. Mlsny zde tedy obstojí. Co by těžko ale obstálo je tvrzení, že stejných 50 000 petentů podepíše občanu dva rozdílné návrhy na dva různé kandidáty (kandidátky)  na funkci prezidenta republiky. Taková pravděpodobnost se limitně blíží nule. Proto není v Ústavě ani zákoně žádný zákaz petentům podepsat i více návrhů. Byl by takový zákaz nadbytečný.

20 poslanců a 10 senátorů

Zákonodárci jsou ale v jiném postavení, než běžný petent, a o tomto axiomu je zbytečné vést diskuzi. Otázkou spornou se zdá být výklad paragrafu 21 bodu 2) zákona č.  275/2012 Sb. ve znění pozdějších novel o volbě prezidenta republiky. Ten totiž zní:  „Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu.“ Výklad toho ustanovení za MV ČR provedl již zmiňovaný JUDr. Mlsna.

Ústavní zákon

Ústavní zákon ze dne 8. února 2012, kterým se změnil ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů má v článku 56 bodu 5) toto znění:

„Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů.“

Kandidáta! Nikoliv množné číslo, tady kandidáty.

Spor Klaus vs. Brožová

Zde je nutné připomenout spor prezidenta Klause a předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Brožové na velmi podobné téma množného čísla v zákoně. Ústavní soud totiž zrušil jmenování Jaroslava Bureše místopředsedou Nejvyššího soudu. Vyhověl žalobě předsedkyně NS Ivě Brožové. Ta s Burešem vedla dlouhodobý spor, stejně jako s prezidentem Václavem Klausem, který exministra do funkce místopředsedy Nejvyššího soudu jmenoval. JUDr. Bureš skončil okamžitě. (2)

Text znění zákona v paragrafu 15 zákona č. 6/2002 Sb. zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších novel  v bodě 1) stanovuje:

„Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců. Předseda a místopředseda jsou jmenováni prezidentem republiky.“

Jednotné číslo u funkcí předseda soudu a místopředseda. Proto také Ústavní soud rozhodl, jak rozhodl. Bureš byl totiž dalším Klausem jmenovaným místopředsedou.

Stanovuje-li ústavní zákon možnost pouze jednoho návrhu kandidáta pro poslance či senátora nebo občana, nelze přijmout, že je možné předložit více listin. Poslanec či senátor nemají postavení petenta pro občana.

Ve výletu do historie kauzy Rudyho Kovandy je samozřejmě poselství o tom, že kdyby se 20 poslanců či 10 senátorů rozhodlo učinit z volby prezidenta republiky stejnou recesi, jakou zorganizoval zpěvák Petr Ulrych v době normalizace, snadno by předložili 100 kandidátů „Kovandů“ či jiných extra ordinérních postaviček a celý proces přímé volby prezidenta by mohli takto znevážit. Nepochybně takový výklad ústavy a zákona, že takto mohou učinit, neobstojí.

Ústavnost návrhu

Rozhodnutím ze dne 30. 10. 2012 č. Org. 49/12 o atrahování působnosti, si plénum Ústavního soudu dle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhradilo rozhodovat mimo jiné o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutí správního soudu ve věcech registrace, jde-li o volby do Parlamentu nebo o volbu prezidenta republiky.

Je tedy načase, aby někdo podal návrh správnímu soudu na přezkum konání ministerstva vnitra a je dobré připomenout, že funkce poslance vzniká zvolením, tedy že i nově zvolení poslanci mohou zvážit své právní kroky k přezkumu dosavadního výkladu ministertva vnitra.

(1) Zdroj: 1url.cz/0tS3i

(2) Zdroj: 1url.cz/WtS3C

Rudolf Mládek