Při pohledu do zpětného zrcátka vidíme to, co je za námi. Při pohledu na stav
společnosti, vidíme rovněž to, co je za námi, přítomnost a s obavami se díváme do
budoucnosti. Před pár dny ukončené volby, kterých je nesčetně a občané je již
vnímají okrajově a s nedůvěrou. Nedůvěra je potvrzena účastí voličů, kterých byla
sotva polovina, a to si ještě mnozí fandí.

Proč je tak nízká účast ve volbách? Je to nedůvěra v politiky? Položme si otázku, skutečně politici ovlivňují nebo rozvrací vnitřní chod společnosti? Jsou to skutečně ti věčně se hádající a vzájemně se urážející poslanci, senátoři, ministři, politici, prostě ti, kteří si mylně myslí, nebo nemyslí, že mají v rukou veškerou moc? Domnívám se, že oni moc nemají. Tu má někdo jiný.

Jsou to soudci, kteří ve vlastní anebo cizí režii porušují nebo obcházejí zákony,
osobují si právo normotvorby, svévolně a mnohdy i účelově „doplňují“ mezery
v zákonech, ovlivňují, či dokonce doživotně určují budoucí osudy lidí, vyrábějí
z nevinných oběti justice, bezdomovce, likvidují životy normálních občanů, mohou
ovlivnit i výsledek voleb a pod svojí nezávislostí si představují i nedotknutelné platy a
navíc i beztrestnost za zcela zjevná a trestuhodná pochybení.

Na jakoukoliv kritiku pak představitelé justice popuzeně reagují argumentací, že se
jedná o neoprávněný zásah do nezávislosti soudů. Podobně neustálé navyšování
soudcovských platů opakovaně odůvodňovali tím, že jinak by byla ohrožena
soudcovská nezávislost. Tím ovšem nepokrytě naznačovali, že jinak budou soudci
brát úplatky, které někteří z nich stejně berou.

Už jen beztrestné prezentování takového neomaleného názoru svědčí o tom, jakou
až absurdní pozici si justice v tomto státě vynutila. Diktatura soudů, jejich lhostejnost k dopadům jejich nabubřelých rozhodnutí, mnohdy bez znalostí zákonů, či umění si jej vyložit, je vážné ohrožení naší budoucnosti a
spokojeného života v této zemi.

Více najdete v příloze „Diktatura soudu“.

Alena Vitásková