Vážený pane Hůle,

já osobně, členové prezidia i celý exekutorský stav pozorně sledujeme dění nejen v Parlamentu ČR, ale také v celé společnosti. Jsme si vědomi toho, že všichni prožíváme nelehké chvíle, a uvědomujeme si, jak citlivým tématem jsou v této souvislosti exekuce, zvláště pak ty mobiliární. Právě proto rozhodlo prezidium Exekutorské komory ČR již v říjnu letošního roku, tedy dříve, než o problému začal jednat parlament a jeho orgány, oslovit členy naší profesní komory s celou řadou doporučení, která připojuji k tomuto dopisu. Ujišťuji Vás, že je mezi nimi i apel, aby s výjimkou případů zvláštního zřetele hodných nebyly prováděny soupisy a zajištění nebo převzetí movitých věcí, a to včetně vyklízení. Naše doporučení jsou dokonce nad rámec úpravy, která se aktuálně v Parlamentu ČR projednává.

Na pravou míru musím uvést Vaše tvrzení o tom, že Exekutorská komora ČR nesouhlasí s moratoriem na mobiliární exekuce. Skutečnost je taková, že Exekutorská komora ČR pouze chtěla omezení tohoto opatření na období, které jí připadá dostačující a vyvážené z hlediska práv dlužníků i věřitelů.

Ke zmíněnému „nepřiměřenému tlaku“ soudních exekutorů na povinné bych v první řadě podotkl, že mobiliární exekuce je ze své podstaty nepříjemná a téměř vždy je subjektivně vnímána jako nepřiměřená. Konkrétní případy však lze hodnotit z hlediska zákonnosti pouze na podkladu daného spisového materiálu a audiovizuálních záznamů, které vykonavatelé během mobiliárních exekucí ze zákona povinně provádějí. I Exekutorská komora ČR podněty dostává a všemi se detailně zabývá, z její dohledové činnosti (ale i ministerstva a soudů) nicméně plyne, že drtivá většina mobiliárních exekucí probíhá v souladu se zákonem a etickým kodexem. Současně ale nelze zastírat, že se v rámci dohledové činnosti setká kontrolní komise i s excesivním jednáním vykonavatelů. Pokud je skutečně zjištěno, je řešeno disciplinární cestou. A ujišťuji Vás, že tímto způsobem budeme postupovat i nadále. Enormní tlak před moratoriem Exekutorská komora ČR nezaznamenala, množství důvodných podnětů je v tomto ohledu ve standardních počtech.

Stejně tak nemůžeme souhlasit s tím, že by vykonavatelé a soudní exekutoři požadovali „nesmyslně a nepřiměřeně vysoké částky“. Zde nemá vykonavatel jinou možnost než se držet litery zákona, kdy je jeho povinností před započetím soupisu vždy vyzvat povinného k úhradě celé vymáhané částky. Výše této částky je přitom určena exekučním titulem, typicky rozhodnutím soudu.

Závěrem bych tak chtěl pouze zopakovat, že i Exekutorská komora ČR usiluje o to, aby veškeré náležitosti spojené s výkonem exekucí probíhaly v souladu se zákonem a etickým kodexem.

S přáním hezkého dne,

JUDr. Vladimír Plášil LL.M.