Městský soud v Praze rozhodl, že vydavatel serveru ParlamentníListy má zaplatit 150 tisíc korun za rasistické příspěvky v diskuzi na adresu aktivisty Jaroslava Suchého. Rozsudek není pravomocný. Není čas přizpůsobit legislativu internetovému věku?

Městský soud v Praze uložil vydavateli internetového periodika Parlamentní listy povinnost zaplatit Jaroslavu Suchému přiměřené zadostiučinění za újmu na jeho osobnostních právech, které byly zasaženy diskuzi čtenářů pod dvěma články. V diskuzích pod těmito dvěma texty se objevily rasistické příspěvky přímo na adresu Suchého.

Omezuje mazání příspěvků svobodu slova?

Server ParlamentníListy.cz se brání tím, že se snaží být při hodnocení diskusních příspěvků už od počátku maximálně liberální k názoru uživatelů, umožnit jejich co nejširší pestrost a nijak je necenzurovat. Argumentuje tím, že zrušení nebo silné omezení diskuse je útok na svobodu.

Zároveň jeho právníci upozorňují, že vyvozovat odpovědnost vydavatele za obsah diskusí nelze. „Ve chvíli, kdy by za ně měl odpovídat, musel by je redukovat, redigovat, vybírat, ale pak už to není svobodná diskuse.

Podle mnohých se ale jedná o významný precedent, jelikož rasistické urážky a poznámky podobného rázu se pod texty pojednávajícími o Romech objevují ve čtenářských diskuzích často a nejsou nijak postihovány“.

O „významný precedent“ se jedná pouze zdánlivě, neboť výše popsaná situace je celkem detailně upravena zákonem. Na provozovatele internetových periodik je totiž nutno aplikovat stejná pravidla jako na vydavatele periodického tisku. Jedná se totiž o obsah, který je vydáván pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce.

Veřejným šířením se rozumí jeho zpřístupnění předem individuálně neurčenému okruhu osob, což je u provozovatelů internetových periodik splněno vždy. Veřejné šíření zahrnuje jeho šíření zdarma i za úplatu.

Odpovědnost má autor, ale i vydavatel

Za obsah periodika odpovídá vydavatel, v tomto případě provozovatel daného serveru. Odpovědnost za obsah je odpovědností objektivní a nevyžaduje tedy zavinění vydavatele, popř. provozovatele serveru. Provozovatel zpravodajského serveru odpovídá za obsah  nejen v  publicistickém útvaru vyjadřujícím stanovisko sdělovacího  prostředku či jeho redaktora, ale  i v  útvaru, který  stanovisko listu  ani autora nevyjadřuje.

Není rozhodné, zda je k takovému útvaru připojena věta, že názory v něm obsažené nevyjadřují stanovisko a názory provozovatele serveru či jestliže jsou tvrzení v článku uvedená označena jako přímá řeč autora těchto tvrzení.

Informování veřejnosti může být na základě článku 17 Listiny základních práv a svobod, zaručujícího svobodu projevu, prováděno jen takovým způsobem, kterým současně není porušováno ústavní právo občanů na zachování jejich lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména garantované jim článkem 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Je vždy věcí provozovatele serveru, aby před publikací údajů o fyzické osobě či jejího hodnocení posoudil, zda zveřejnění těchto údajů nebo hodnocení může zasáhnout do práva na ochranu osobnosti dotčené fyzické osoby. Jestliže tedy někdo uvede v internetové diskuzi difamující údaj o jiné fyzické osobě a provozovatel tento údaj zveřejní, nelze úspěšně tvrdit, že za tento zásah do osobnostních práv fyzické osoby nese odpovědnost jen autor výroku a nikoli provozovatel serveru, který svůj odstup od difamujícího výroku náležitě vyjádřil např. tím, že jej zařadil do diskuze pod článkem.

Čas na změnu zákona?

Je třeba vzít v úvahu, že sdělením difamujícího údaje autorem v internetové diskuzi pod článkem může dojít jen ke snížení vážnosti a důstojnosti fyzické  osoby  v  očích adresáta diskuzního příspěvku, ovšem publikací daného údaje na internetu ke stejnému následku dochází ve vztahu ke značnému množství čtenářů tisku.

Odpovědnost provozovatele zpravodajského serveru médií tedy není vyloučena v případě, že obsah serveru obsahuje citaci třetí osoby, která je difamační. Je tedy nerozhodné, že provozovatel s uveřejněním nějakých difamačních údajů nebo nepřiměřené kritiky zároveň uvede, že nevyjadřují názor redakce, popř. že použije přímé řeči autora těchto difamujících údajů či neoprávněné kritiky. Toto rozlišení však může být rozhodné pouze pro případné stanovení výše nebo míry přiměřeného zadostiučinění.

V případě, že publikovaný názor v internetové diskuzi způsobilý zasáhnout do osobnostní sféry fyzické osoby, nelze konstatovat, že jestliže provozovatel serveru přesně reprodukoval výroky dané osoby, plní tak jen svou povinnost informovat veřejnost a nemůže za ně nést odpovědnost. Nelze mít za to, že jde v takových případech pouze o reprodukci tvrzení určité osoby, ale je nutno přihlížet i k faktu publicistické součinnosti média,  resp.   jeho pracovníků  a jejich podílu na  jeho obsahu  a vyznění příspěvku, resp. vlivu na to, zda interview bude uveřejněno.

Diskuze o tom, že je tato právní úprava je pro provozovatele internetových periodik příliš přísná je samozřejmě legitimní. Stálo by za to se zamyslet, zda má odpovědnost provozovatele nastat i tehdy, pokud jde o difamující výrok v zveřejněný on-line v reálném čase a pokud provozovatel serveru nezanedbal žurnalistickou pečlivost nebo pokud  jde o  pravdivou  reprodukci  (citát) výroku  třetí osoby a pokud vznikl převažující záměr na jeho zveřejnění.

Aleš Rozehnal
(Psáno pro HlidaciPes.org.)