V rámci projednávání vládní novely exekučních předpisů byl načten i poslanecký návrh na omezení mobiliárních exekucí. Původně se mělo jednat o změnu zakomponovanou přímo do občanského soudního řádu, která by jednak vyloučila z možnosti provedení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí starobní důchodce s nízkým důchodem, invalidní důchodce druhého a třetího stupně a osoby, jimž dluhy vznikly v dětství.

Exekuce by u nich byla možná jen pro vybrané dluhy jako škoda na zdraví nebo výživné nebo pokud by vlastnili věc zapsanou v nějakém rejstříku, například automobil. Druhé omezení mělo zavést pravidlo jeden dlužník – jeden výkon rozhodnutí. Třetí změna měla stanovit, že by se dlužník mohl vyhnout zabavení majetku v případě, že by navrhl splátky ve výši pouhých 1 500 Kč měsíčně. Jenže v případě zapracování přímo do občanského soudního řádu by se změny dotkly nejen exekutorů, ale platily by i pro soudy a zejména správce daně, tedy finanční správu, celní správu a daňové úředníky městských úřadů.

Proto došlo ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti k úpravě návrhu tak, že by nově změny byly zapracovány přímo do exekučního řádu, tudíž by dopadaly jen na činnost exekutorů. Jediné zmírnění návrhu se týká zvýhodněné skupiny osob a účinků splátkového kalendáře, u nichž by byla exekuce možná v případě věcí, jejichž hodnota nebo počet neodpovídají obvyklým majetkovým poměrům. I zde je však problematická otázka výkladu, co to znamená obvyklé majetkové poměry. Bude se počítat hodnota věcí jako celku nebo jednotlivě? Jsou to věci do částky 30 000 až 40 000 Kč[1] jako v insolvenčním řízení? Bude to méně nebo snad více?   Je to sedačka za 20 nebo za 50 tisíc? Spadají sportovní potřeby, chytrý telefon nebo šperky ze žlutého kovu do obvyklých majetkových poměrů nebo jde o nadstandard?

Zakládá se disproporce mezi okruhem věcí podléhajících výkonu rozhodnutí podle § 322 občanského soudního řádu a okruhem věcí nepodléhajícím exekuci podle § 67 exekučního řádu. Rozdílný přístup je založen toliko na otázce, kdo exekuci provádí.

Další změna, tedy zákaz vedení více než jedné exekuce prodejem movitých věcí současně zůstává nedotčen. Jako v praxi zcela neaplikovatelné a nesystémové lze označit pravidlo zakotvené v novém znění § 66 odst. 1 exekučního řádu, kdy na doručení exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí v řízení podle věty druhé povinnému se hledí jako na sepsání věci, která byla sepsána v exekučním řízení podle věty první a že do skončení exekučního řízení podle věty první jiný exekutor exekuci prodejem movitých věcí podle věty první neprovádí. Seznam sepsaných movitých věcí není, vyjma exekutorova spisu, nikde dostupný. Jde nebo nejde o oprávněného z přerušené exekuce prodejem movitých věcí, když fakticky nebyl proveden soupis a nedošlo k přerušení exekuce ve smyslu zákona o souběhu exekucí.

Nedostatečnou se proto jeví i úprava zápisu toliko exekučního příkazu prodejem movitých věcí v centrální evidenci exekucí? Navíc i soupis nedohledatelného vozidla založí na proveditelnost exekuce na zbylém movitém majetku povinného.

Co když budou sepsané věci v první exekuci vyškrtnuty? Trvá nebo netrvá exekuce prodejem movitých věcí? Proti komu bude třetí osoba podávat vylučovací žalobu? Proti jednomu oprávněnému nebo všem, v jejichž řízeních byl vydán exekuční příkaz prodejem movitých věcí?

V případě povinných splátek ve výši 1500 Kč povinnost odkladu exekuce sice nebude platit u přednostních pohledávek, těch je ale menšina. Běžný věřitel bude v nevýhodě.

Budiš navrhovateli ke cti, že z odložení exekuce navrženým splátkovým kalendářem vyjmul věci v počtu a hodnotě přesahující obvyklé majetkové poměry. Jak ale nazvat tento zmrzačený způsob exekuce, kdy jakmile povinnému hrozí zabavení majetku, tak namísto okamžitého uspokojení dluhu, bude stačit, aby bez ohledu na výši dluhu a svých příjmů a bez ohledu na práva dalších věřitelů splácel přesně 1500 Kč? Exekuce splátkovým kalendářem?

Jenže způsob, jakým je to stanoveno, je adresátovi normy vlastně skryt a soudní exekutoři i soudy budou zavaleni zjevně neúspěšnými návrhy na odklad exekuce s povolením splátek, které budou muset soudy zamítat.

A nezvýhodňuje návrh zbytečně OSVČ, kteří žádnou mzdu nepobírají, jejich příjmy jsou navenek skryté v porovnání ze zaměstnanci, kteří k dosažení téhož mají odvádět současně srážku ze mzdy a druhou třetinu čistého zbytku mzdy nebo nejméně 1500 Kč?

Zákaz souběhu více mobiliárních exekucí předně postrádá prostředky ochrany dalších věřitelů před průtahy, nečinností a nedůsledností soupisu provedeného prvním soudním exekutorem, neboť nesepíše-li všechen majetek dlužníka, pak ho nemůže sepsat ani žádný jiný exekutor. Exekuční řád nově soudnímu exekutovi sice přikazuje sepsat veškerý movitý majetek dlužníka, ale není to v přímém rozporu se zásadou přiměřenosti? Nadále totiž současně bude platit pravidlo, že exekutor má zajistit majetek jen v rozsahu přiměřeném k výši dluhu. Naproti tomu soupis veškerého majetku dlužníka nad rámec vymáhané povinnosti dlužníka omezí v nakládání s veškerým majetkem pod sankcí neplatnosti právního jednání. Nebude tak moci ani prodat zbylý majetek, aby mohl dluh uspokojit.

Jak má postupovat věřitel v situaci, kdy má u sebe v držení věc, k níž uplatnil zadržovací právo, důsledně hájil svá práva žalobou u soudu, aby následně zjistil, že jím navržený exekutor věc nesmí sepsat a dražit? V případě, kdy povinný prvnímu exekutorovi splácí oněch 1500 Kč, tak věc nesmí sepsat a dražit ani exekutor, který jako první zapsal svůj soupis do rejstříku zahájených exekucí, protože rozhodl o odkladu exekuce.

Takto benevolentní splátkový kalendář nemá obdobu ani v sousedním Slovensku, kde jsou jeho podmínky mnohem striktnější. Předně se vztahuje jen na spotřebitele a je pevně stanovena lhůta k podání žádosti, maximální výše dluhu i maximální délka splácení.

Po všech restrikcích jednotlivých způsobů provádění exekuce, jakož i po restrikcích, které přináší vládní návrh, popravdě soudnímu exekutorovi moc prostředků k vymožení pohledávky ani nezbývá. Pokud takto zásadně omezíme mobiliární exekuce, pak věřím, že novela bude úspěšným návratem před rok 2001, kdy se dluhy neplatily jednoduše proto, že dlužníka k tomu nikdo nenutil.

Že nejde o plané obavy, ukazují výsledky vymáhání z období mezi březnem až červnem letošního roku. V té době se totiž neprováděly vůbec žádné mobiliární exekuce. Dlužníci velmi rychle zjistili, že jim od exekutorů nic nehrozí a programově přestali splácet dohodnuté splátky. Významně poklesl i počet osob, které exekutora kontaktovaly za účelem úhrady dluhu po převzetí vyrozumění o zahájení exekuce. Prakticky ze dne na den se objem splátek propadl o celou třetinu. Splátky se podařilo obnovit až v červenci, kdy se vykonavatelé mohli vrátit ke své práci.

JUDr. Lukáš Jícha

[1] V insolvenčním řízení se nezpeněžují movité věci, pokud by výtěžek nepokryl odměnu insolvenčního správce a náklady zpeněžení, což je zhruba 30-40 tisíc korun.