V souvislosti s obsazováním čtvrtého Ústavního soudu se v Respektu objevilo jméno Marka Bendy (ODS). Jakkoliv to může znít překvapivě, jeho jméno v kuloárech zaznívá v této souvislosti již několik měsíců. Jedná se o přirozeného a v mnoha ohledech dokonce ideálního kandidáta na ústavního soudce. Pokud tedy dáme přednost faktům a odhlédneme od osobních antipatií.

Proti Bendovi zaznívají tři nejčastější výhrady: je politikem, člověkem bez praxe a zmiňována je pochybnost o jeho diplomové a rigorózní práci.

Asi nejmenší relevanci má ona více než patnáct let stará věc jeho řídce sepsané diplomky a titulu JUDr. Chybu totiž přiznal a omluvil se. Dodnes titul, který mu nemohl být odebrán, nepoužívá. Kaňka v jinak příkladném životopisu.

Ano, Marek Benda je celý svůj dospělý život politikem. Což ale z pohledu jeho možného příchodu na Ústavní soud není vůbec na škodu. Navíc od roku 1993 byli mezi ústavními soudci i politici. Krátkou politickou epizodu měli Antonín Procházka či Vlastimil Ševčík, „plnotučnými“ politiky byla Ivana Janů, Dagmar Lastovecká, Miloslav Výborný či Pavel Rychetský.

Marek Benda je politikem v dobrém slova smyslu „devadesátkovým“: hodnotově jasně ukotveným, stranicky nepřelétavým, rozhodně nepopulistickým. Protivně zásadovým. To, že nepodléhá mediální poptávce a nedělá věci jen pro lepší článek, reportáž či více lajků na sociálních sítích, se o něm ví dlouhodobě. Což mu samozřejmě na popularitě nepřidává. Jeho starokatolické konzervativní názory jsou pak důvodem, proč je trnem v oku pražské i brněnské „kavárně“ a aktivistům všeho druhu. Tady mimochodem hledejme jednu z příčin všech minulých i budoucích útoků vůči němu.

Týmový hráč

Na stranu druhou ho ale ty roky v politice naučily být týmovým hráčem. Svůj názor dokáže precizně zformulovat, obhajovat, ale také přijmout pohled druhého, uzná-li jeho relevanci. A umí hledat kompromis, když ví, že je potřeba. To je vlastnost, kterou mnoho kariérních soudců, ale i lidí z akademické sféry, velmi často postrádá.

Neměli bychom také zapomínat, že politická kariéra Marka Bendy má své kořeny ještě před změnou režimu. Rodina Bendů patřila k hlavním hybatelům disidentského světa, otec Václav byl za činnost ve Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných čtyři roky ve vězení. Terčem šikany tehdejších bezpečnostních orgánů byla i celá rodina Bendů, která si užila mnoha domovních prohlídek a dalších vymožeností socialistické zákonnosti, které byli mnozí Bendovi dnešní odpůrci věrnými strážci.  

A tenhle disidentský svět nás postupně, k naší velké škodě, opouští. V době, kdy jsou vrcholné funkce ve státě obsazovány bývalými komunisty (či kandidáty na členství) je v našem zájmu, aby lidé s disidentskou minulostí měli stále své zastoupení. Zvláště v instituci, kterou je Ústavní soud. 

Expert na Ústavu i legislativu

Často na jeho adresu zaznívá také výtka, že je člověkem bez praxe, který nezná nic jiného než sněmovní lavice. No nevím, zda bude v případě soudců či akademiků někdo řešit, že celý svůj život strávili v uzavřeném světě justice a vysokých škol. Ale budiž.

Ta údajná odtrženost od reality a „nedostatek praxe“ je totiž jen argumentem pro neznalé. Protože Benda je, co se týče praxe potřebné pro výkon funkce ústavního soudce, v podstatě překvalifikovaný.

Pravda, až na krátkou epizodu v letech 2002-2004, kdy se do PS Marek Benda nedostal, je kariérním zákonodárcem. Díky tomu má ovšem naprosto unikátní znalost historických reálií, souvislostí a okolností, za nichž vznikaly snad všechny polistopadové zákony. Včetně toho nejdůležitějšího, české Ústavy. Ruku v ruce s tím jde také organická znalost fungování ústavního systému a politických stran. Kdo sleduje dlouhodobě fungování českého parlamentu, chodí na jeho výbory, pak ví, že Marek Benda je něco jako chodící encyklopedie českého novodobého parlamentarismu.

Třetí komora parlamentu

Prostě když je pochybnost o tom, jak tomu v minulosti bylo a proč, jde se za Bendou. A to včetně legislativců z ministerstev. Sám jsem často těmhle vtipným momentům byl osobně přítomen na jednání sněmovního Ústavně právního výboru. „Marek Benda je excelentní legislativec. Tvoří právní předpisy už desítky let. Pamatuji si ho jako jednadvacetiletého chlapce, který se mnou byl v ústavně-právním výboru. Marek Benda má vynikající cit pro právo a je příkladem skvělého legislativce,“ řekl o něm v rozhovoru pro časopis Právní rádce před čtyřmi lety někdejší poslanec, ministr, posléze ústavní soudce a soudce Nejvyššího správního soudu Miloslav Výborný.

Při vší úctě k ctihodným akademikům či soudcům, jejichž jména budou při nominacích na ústavní soudce zaznívat, nemohou se jejich znalosti vnitřností českého ústavního systému rovnat těm, jakými disponuje Marek Benda.

A ještě jeden důvod, pro který bychom neměli případnou nominaci Marka Bendy na Ústavní soud zavrhovat. Ústavnímu soudu se někdy říká třetí komora parlamentu, často je označován za negativního zákonodárce. Napěchován silnými a často velice ambiciózními osobnostmi by mohl podlehnout pokušení se neomezovat a začít napravovat svět. U Marka Bendy je vcelku jisté, že by tomuhle trendu dokázal účinně a zároveň nikoliv destruktivně čelit. Osobně se domnívám, že právě tohle možná jeden z důvodů, proč je nyní jeho jméno opět skrze některá média problematizováno.

Petr Dimun