Během ustanovení k tlumočnickým úkonům před soudy se z profesní zvědavosti zajímám, kdo z mých kolegů tlumočil v přípravném řízení na policii. Zjištění bývá překvapivé: v poslední době přibírá policejní orgán stále častěji tlumočníky, kteří nejsou zapsání do seznamu soudních tlumočníků, aniž by primárně kontaktoval tlumočníky s oprávněním. To je ale ještě ta lepší varianta. Podle mých poznatků ustanovují ad hoc tlumočníky i soudy včetně krajských, a to i k trestním řízením se složitou problematikou a vysokou trestní sazbou, kdy znalost příslušné terminologie a přesnost tlumočení má zásadní vliv na výsledek řízení. Opět, aniž by nejdříve kontaktovaly tlumočníky zapsané do seznamu, jak stanoví zákon č. 354/2019 Sb. o soudních tlumočnících a soudních překladatelích.
§ 26 odst. 1 zmíněného zákona zní: „Orgán veřejné moci může výjimečně ustanovit k provedení tlumočnického úkonu i jinou osobu, která není zapsána do seznamu tlumočníků a překladatelů pro daný jazyk, má potřebné odborné znalosti pro to, aby provedla tlumočnický úkon, a vyslovila se svým ustanovením souhlas, pokud pro daný jazyk není zapsán žádný tlumočník, nebo žádný tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků a překladatelů nemůže tlumočnický úkon provést, nebo by provedení tlumočnického úkonu tlumočníkem zapsaným do seznamu tlumočníků a překladatelů bylo spojeno s nepřiměřenými náklady nebo obtížemi.“
A z odpovědi Nejvyššího státního zastupitelství ČR ze dne 24.5.2023, adresované Komoře soudních tlumočníků a překladatelů ČR, jasně vyplývá: „Pokud by orgán činný v trestním řízení při ustanovení tlumočníka ad hoc nerespektoval podmínky stanovené § 26 zákona o tlumočnících a překladatelích, mohl by takový postup být hodnocen jako vada řízení [§ 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu].“
V praxi by to mělo znamenat, že policejní orgán obvolá tlumočníky zapsané do seznamu Ministerstva spravedlnosti ČR, a v případě, že nikdo z nich nemůže tlumočnický úkon provést, sepíše o tom úřední záznam, který přiloží ke spisu. Pouze poté může výjimečně přibrat k úkonu i jinou osobu. To se ale často neděje. Zdá se, že některé součásti OČTŘ mají nadstandardní vztahy s ad hoc tlumočníky a rovnou kontaktují je.
Např. ustanovování ad hoc tlumočníků do některých východoevropských jazyků v Praze a Středočeském kraji orgány činnými v trestím řízení se stalo spíše pravidlem než výjimkou, nehledě na jasné porušení zákona. Tito ad hoc tlumočníci většinou nemají filologické ani právnické vzdělání, neznají právní terminologii ani teorii tlumočení. Jejich jediná kvalifikace bývá východoevropský původ a schopnost domluvit se se svými krajany. Základní požadavky na jmenování soudním tlumočníkem logicky nesplňují.
Oproti tlumočníkům zapsaným do seznamu MS ČR mají minimální zodpovědnost a v zásadě nepodléhají kontrole ani sankcím. Nemusí totiž vést tlumočnický deník, nemají veřejnou elektronickou tlumočnickou kartu, do níž se zapisují případné přestupky, uložené výtky, odmítnutí úkonu či správní řízení. Adresa jejich sídla není veřejná (pokud nějaká vůbec existuje) a je otázkou, jak je přibírající orgán ztotožnil a prověřil jejich odborné znalosti. V případě provedení nekvalitního úkonu nemají co ztratit. V Praze si takto tlumočením pro OČTŘ přivydělávají někteří studenti a důchodci z bývalého SSSR. Vrcholem nekompetence a absurdity je případ ad hoc tlumočnice z jednoho středočeského města, jež často tlumočí pro tamní policejní orgán. Když se ale sama stala účastnici civilního řízení před soudem, požadovala jako cizinka přítomnost tlumočníka, aby řízení dobře rozuměla.
Je s podivem, že na tuto situaci nereagují dozorující státní zástupci a často ani obhajoba. V zásadě nejde o tlumočení přečinu kdesi na místním oddělení. Ad hoc tlumočníci jsou totiž nezřídka ustanovováni i např. orgánem KŘP hl. m. Prahy, kde tlumočí úkony spojené se závažnou obecnou či hospodářskou kriminalitou včetně sdělení obvinění a výslechu obviněného. Ustanovený ad hoc tlumočník často automaticky tlumočí i během vazebního zasedání i hlavního líčení před soudem. Soudní tlumočník by si totiž musel nastudovat policejní spis a vznikly by tím příslušnému soudu dodatečné náklady.
Za situace, kdy se v Česku tolik dbá na práva obviněných, lze konstatovat, že obvinění cizinci bývají v případě nezákonného ustanovování ad hoc tlumočníků na jednom ze svých základních práv zkráceni.
Milan Skála
