Unie státních zástupců, nátlaková skupina uvnitř státního zastupitelství, slavila nedávno odložené výročí svého založení. Při té příležitosti byla členy skupiny vyslovena potřeba „objektivního mediálního zpravodajství o činnosti státního zastupitelství“. Naprosto s tímto požadavkem souhlasím.

A pro příklad, jak je veřejnost neobjektivně informována o činnosti státního zastupitelství, nemusíme chodit nijak daleko do minulosti. Skoro v ten samý den, kdy činovníci nátlakové skupiny schůzovali, totiž vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) a čestná prezidentka skupiny, Lenka Bradáčová, zveřejnila zprávu o tom, jak její úřad pohlíží na práci státního zástupce Jaroslava Šarocha, který vykonává dozor v případu Čapí hnízdo.

Vzhledem k tomu, že již i novinářský fanklub státních zástupců vyjadřovali údiv nad Šarochovým postupem, který natahuje lhůty jednotlivých úkonů až na samu mez, nebylo překvapením, když jeho práci paní vedoucí zkritizovala. Koneckonců, nebylo to za těch neuvěřitelných šest let, co se vleče přípravné řízení, poprvé.

Státní zastupitelství je ovšem soustava hierarchická a vedle dozoru v něm má pevné místo i institut dohledu, který je hned dvojí: vnitřní, který musí vykonávat nadřízení Jaroslava Šarocha, a dohled instanční, tedy ze strany nadřízeného státního zastupitelství. V tomto případě tedy VSZ v Praze.

Vraťme se nyní do minulosti a zrekapitulujme si některé události v této trestní věci.

První zmínka o dohledu ze strany úřadu Lenky Bradáčové v případu Čapí hnízdo, kterou nalezneme ve veřejných zdrojích, se datuje k březnu 2017. Tehdy web Hlídací pes napsal, že jej inicioval sám vedoucí Městského státního zastupitelství v Praze (MSZ) Martin Erazím. Stojí za připomenutí, že Erazíma si na toto klíčové místo, k překvapení zasvěcených, prosadila sama Bradáčová. Erazím totiž nijak nevynikal, nepatřil mezi silné osobnosti a pověsti „šedé myši“ svým dosavadním působením ve funkci nijak neublížil.

Dohledová prověrka tehdy přišla krátce před rozhodnutím, zda bude v případu někdo obviněn. Žádost policie o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání pak přišla do Poslanecké sněmovny v srpnu 2017 a podle některých médií tak policejní orgán dokonce učinil za zády Jaroslava Šarocha.

Zmínku o další aktivitě VSZ v Praze nalezneme zase po roce, v říjnu 2018, kdy měl být úřadem iniciován vnitřní dohled na MSZ v Praze. V prosinci téhož roku pak vedoucí Bradáčová veřejně oznamuje, že Šaroch není „dost důrazný“.

Od MSZ v Praze se pak dozvídáme, že byla Šarochovi uložena tzv. zprávová povinnost. Tedy že o všech svých krocích, plánech a úmyslech při výkonu dozoru má informovat své nadřízené. Mimochodem, za porušení této povinnosti byla nedávno poměrně zásadním snížením platu potrestána kárným senátem Nejvyššího správního soudu plzeňská státní zástupkyně Věra Brázdová.

V srpnu 2019 v rozhovoru pro Seznam Zprávy Lenka Bradáčová prohlásila, že Jaroslav Šaroch ve věci rozhodne do konce měsíce. Šaroch se pak opozdil jen o 14 dní, když v polovině září rozhodl o zastavení trestního stíhání u všech osob.

V únoru 2020 klíčový náměstek Bradáčové, Adam Bašný, informoval o dalším výkonu dohledu ze strany VSZ v Praze. Bylo to nedlouho poté, co nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zrušil částečně Šarochovo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání všech obviněných. Lenka Bradáčová v reakci na to sdělila, že její úřad provedl v minulosti dvě dohledové prověrky a vytýkal Šarochovi úplně stejné věci, jako nyní Zeman.

„Vzhledem k těmto skutečnostem považuje VSZ v Praze za odpovědné a nutné vykonávat svoji dohledovou působnost v této věci. Pokud by byl shledán postup dozorového státního zástupce MSZ v Praze neodborným či neefektivním, bude VSZ v Praze reagovat tak jako v jiných věcech vydáním dohledového pokynu,“ sdělil ECHO24 minulý rok v únoru Bašný. S tím, že „časovému hledisku postupu v trestním řízení je věnována odpovídající pozornost“.

V květnu letošního roku pak policie opět navrhla podání obžaloby Andreje Babiše a Jany Mayerové. V červenci VSZ v Praze oznámilo, že byl Šarochovi uložen pokyn meritorně rozhodnout do konce srpna. Tedy skoro rok a půl poté, co VSZ v Praze ujišťovalo o tom, že „časovému hledisku postupu v trestním řízení“ je v Čapím hnízdě věnována „odpovídající pozornost“. V polovině srpna ovšem Lenka Bradáčová v médiích zapochybovala, že tento termín bude možné splnit a Šaroch pak rozhodl tak, že případ vrátil policii k doplnění. A následovala již v úvodu zmíněná kritika Šarocha ze strany Bradáčové.

Tato poněkud podrobnější a delší rekapitulace je důležitá pro pochopení jedné věci: VSZ v Praze jako dohledový orgán bylo o práci státního zástupce Šarocha v případu Čapí hnízdo poměrně podrobně, a podle všeho i průběžně, informováno.

Je také velmi pravděpodobné, že na VSZ, které vykonalo ve věci několik dohledových prověrek, měli v podstatě druhý spis. Nebyl-li zaveden permanentní dohled, což by se minimálně od rozhodnutí Pavla Zemana očekávalo, byla státnímu zástupci Šarochovi uložena nadřízenými povinnost je podrobně a dopředu informovat.

Je-li o městském státním zástupci Erazímovi známo, že rozhodnost nepatří mezi jeho přednosti, pak jeho náměstkyně Daniela Smetanová rozhodně tímto handicapem netrpí. A s ohledem na její předchozí působení na VSZ v Praze a znalost prostředí lze soudit, že informace mezi oběma institucemi musely velmi čile proudit.

Přesto postup VSZ v Praze jen na základě těchto veřejných informací musí budit přinejmenším rozpaky.

Ze zákona o státním zastupitelství a z příslušného pokynu nejvyššího státního zástupce o výkonu dohledu v soustavě totiž vyplývá, že dohledové státní zastupitelství má nejenom pravomoc, ale dokonce i povinnost zasáhnout v případě, že je výkon dozoru neodborný, anebo pokud je stižen průtahy.

Výkon dohledu ze strany VSZ může být zaměřen i na výkon vnitřního dohledu na MSZ v Praze. Nadřízené státní zastupitelství dokonce může (musí) i konkrétní věc, stiženou průtahy či nečinností nižšího státního zastupitelství, a to bez předchozího odmítnutí pokynu, tomuto státnímu zastupitelství odejmout. Nic z toho se ovšem nestalo.

Kárné senáty přitom postihují státní zástupce poměrně přísně nejen za to, když neplní pokyny svých nadřízených, ale i když je pouze neinformují o svých krocích. Stejně tak jsou trestáni za průtahy.

V případě Čapího hnízda jako kdyby ovšem byla tato vnitřní pravidla státního zastupitelství vypnuta a zavládla anarchie. Takový permanentní Šarochův šábes. Pravda, sem tam okořeněný mediálně sdělenou nespokojeností s postupem dozorového státního zástupce, je-li to zrovna z pohledu PR potřeba.

Proto by se poslanci mandátového a imunitního výboru, kteří budou projednávat žádost orgánů činných o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání, měli zabývat tím, jak v celém procesu přípravného řízení fungovaly jednotlivé články soustavy, nejen státní zástupce Šaroch.

Tedy jak konkrétně byla vykonávána řídící činnost na MSZ v Praze a jak byl prováděn dohled ze strany VSZ v Praze. Kolik pokynů dostal Šaroch od svých přímých nadřízených, zda a jak je splnil, zda mu byla uložena výtka, pokud tak neučinil, zda se vůči pokynům ohrazoval. A také jak probíhal konkrétně výkon dohledu ze strany VSZ v Praze, tedy opět kolik bylo vydáno pokynů či doporučení. A proč, pokud bylo VSZ s činností MSZ v Praze nespokojeno, nekonalo.

Připomínám, že státní zastupitelství není založeno na bezvýhradné nezávislosti státního zástupce, jak konstatoval opakovaně kárný senát Nejvyššího správního soudu. Je to naopak systém založený na přísné hiearchii, kde jednotlivé články mají svůj díl odpovědnosti. Na tomto místě stojí za připomenutí, jakou pozitivní roli sehráli poslanci mandátového a imunitního výboru při projednávání případu Postoloprty, když rozhodovali o vydání poslance Pavla Růžičky.

Skutečností je, že postup státního zastupitelství v případu Čapí hnízdo již vyvolává u veřejnosti pochybnosti a objektivně snižuje důvěru v jeho nezávislé fungování. Například nedávno u soudu, kde se projednávala žaloba o odškodnění bývalého politika za nezákonné trestní stíhání, zástupce státu vážně argumentoval tím, že přece ne každé trestní stíhání musí nutně vést ke konci stíhané osoby v politice. A jako příklad uvedl právě Andreje Babiše a Čapí hnízdo. Zástupce státu tím dovozoval, že bylo jen na odpovědnosti daného politika, že se rozhodl z politiky odejít a nekandidovat. Tedy, lidově řečeno, že neměl hroší kůži.

Ale můžeme se na to podívat také z pohledu čistého mocenského pragmatismu a machiavelismu. Tedy že některým ambiciózním lidem ve státním zastupitelství třeba náramně vyhovuje, když je případ stále v této procesní fázi a nedostane se před soud, kde by nad ním již ztratili kontrolu. Držet premiéra a předsedu permanentně nejsilnější politické strany s nemalým mediálním vlivem v šachu vám rozhodně zaručuje setrvání ve funkci a třeba vliv na to, kdo bude vaším formálním nadřízeným. Anebo minimálně to, že vás ministryně spravedlnosti nechá na pokoji, protože si to premiér přeje.

Je v podstatě jedno, zda se jedná o kombinaci nerozhodnosti a alibismu na straně jedné a chladného taktizování na straně druhé. Výsledek je tentýž: pochybnost veřejnosti, zda stále platí proklamovaná zásada „padni komu padni“.

Proto by politická příslušnost a rivalita tady měla jít stranou a všichni nově zvolení poslanci by si měli klást naprosto legitimní otázku, zda případ Čapího hnízda v rukách současného vedení státního zastupitelství nezdegeneroval a není na místě pochybnost o nestranném postupu soustavy. Pokud tato pochybnost nastane, a nedojde k personálním změnám v čele obou institucí státního zastupitelství, měli by rozhodnout o nevydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Opak by totiž byl jen projevem populismu a slabosti.

Petr Dimun