(Otevřený dopis oběma českým prezidentům)

Říká se, že když je někdo jediný, kdo může udělat něco dobrého a potřebného pro prospěch celku, udělat by to měl.

Vážený pane prezidente, určitě víte, že patříme k zemím s nejvyšším počtem vězňů ve vztahu k počtu obyvatel. Pravděpodobně také víte, že tento stav není důsledkem vyššího počtu trestných činů a jejich závažnosti. Způsobuje ho špatně fungující systém trestní justice v České republice. Neexistuje, a ani nemůže existovat, jiné logické vysvětlení.

Neúměrný počet vězňů, přesto, že stojí stát značné finanční prostředky, paradoxně nesnižuje, ale naopak zvyšuje recidivu, tedy vystavuje společnost nebezpečí další trestné činnosti. Lze konstatovat a snadno prokázat, že máme jeden z nejhorších a nejméně efektivních systémů trestní justice v celé Evropské unii.

Se snahami o pozitivní změny jsme se samozřejmě v minulých desetiletích mohli setkat. Ministr spravedlnosti obvykle ustavil nějakou komisi, která se léta scházela, diskutovala a vymýšlela záměry, které se většinou nikdy nerealizovaly.

Jednou ze zásadních systémových chyb je, že sankce u nás vymýšlejí „osvícení“ trestní právníci. Sankční politika by přitom měla být výsledkem práce širokého spektra odborníků a společenského konsenzu.

Náprava současného stavu přitom není nikterak složitá. Nemusíme vymýšlet vymyšlené. Stačí provést komparaci se zeměmi s nejnižším počtem vězňů a s nejnižší recidivou. A z těchto systémů si vzít ponaučení.

Prvním krokem k nápravě by se mohla stát právě Vaše amnestie. Není třeba se jí obávat. Tak jako platí stará pravda, že není víno jako víno a politik jako politik, platí i poučka, že není amnestie jako amnestie. Určité nedobré zkušenosti s diskutabilními amnestiemi Václava Havla a Václava Klause ovlivňují přístup k tomuto nesmírně užitečnému institutu a k jeho vnímání mnohými politiky i veřejností. Lze však připravit amnestii naprosto spravedlivou a bezpečnou, která nikoho nepoškodí, uvolní přeplněné věznice a ušetří značné finanční prostředky. Pokud bude takto zdůvodněna, přijme ji odborná i laická veřejnost pozitivně.

Specifickou oblast trestné činnosti tvoří hospodářské trestné činy, včetně korupce, zpronevěry a podobně. V těchto soudních procesech se setkáváme s relativně největším množstvím zprošťujících rozsudků a ani skutečnost pravomocného odsouzení zdaleka nemusí znamenat, že odsouzený jedinec trestný čin skutečně spáchal, neboť řadu pravomocných rozsudků ruší vrchní či ústavní soud.

Ale i kdyby skutek reálně spáchán byl, tito lidé jsou tvrdě potrestáni již prostřednictvím samotného trestního řízení především ostudou, ztrátou zaměstnání, prestiže, společenské pozice, často také partnerských vztahů a vážných onemocnění v důsledku dlouhodobého těžkého stresu.

Prakticky nikdo z nich by podobný trestný čin již nikdy nespáchal. Ale co se nestane. Po celém strastiplném procesu obvinění, obžaloby a posléze pravomocného odsouzení vyslechne pachatel, třeba po deseti letech od spáchání trestného činu verdikt, aby se odebral do vězení na pět, šest, sedm, osm let.

Má takový trest vůbec nějaký smysl? A jaký? Nápravu odsouzeného? Odplatu společnosti? Jeho reálný smysl mizí jak pára nad hrncem. Jedná se pouze o výsledek špatného, neefektivního a především nesmyslně formálního justičního systému. Nikoho nezajímá, kolik vykonání takového zbytečného trestu daňové poplatníky stojí.

V rámci spravedlivé amnestie doporučuji u nenásilných trestných činů propustit prvotrestané vězně, kteří si odpykali alespoň třetinu trestu, a ostatním trest adekvátně zmírnit. Zda pustit na svobodu i prvotrestané pachatele násilných trestných činů, kteří si odpykali alespoň takovou část trestu, kdy mohou žádat o podmínečné propuštění, bych ponechal na Vaší rozvaze, případně na doporučení Vašich poradců.

Vyhlášením takto pojaté spravedlivé amnestie bez jakýchkoliv rizik, se současným upozorněním na tristní stav systému trestní justice, spojený se žádostí vládě a zákonodárcům o brzkou nápravu, byste, pane prezidente, vykonal něco nesmírně důležitého a užitečného. Pozitivně byste ovlivnil životy tisíců lidí, ušetřil státu stovky milionů a také rozpohyboval proces nápravy současného tristního stavu, abychom mohli postoupit alespoň mezi průměrné, když ne mezi nejlepší země v Evropě.

Věřím, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který je schopný, pracovitý a dostatečně odhodlaný, by s Vaší podporou i s podporou vlády a zákonodárců mohl optimální koncept žádoucích změn se svým týmem vytvořit a začít konečně úspěšně realizovat.

Václav Budínský