V případu soudce Zdeňka Sováka jsme opět svědky veřejného procesu, v němž již od prvního dne dochází k masivním únikům informací z trestního řízení. Ty byly během uplynulého týdne zveřejňovány nápadně stejným okruhem médií a novinářů, kteří asistují u případů, v nichž vykonává dozor Vrchní státní zastupitelství v Praze a osobně o nich referuje jeho vedoucí Lenka Bradáčová.

Paní vedoucí pak zakončila tento pro její úřad z pohledu pozitivního PR velmi plodný týden sobotním rozhovorem pro Lidové noviny. Mimochodem, na stránkách toho média, v němž se v tento adventní čas před několika lety svěřila, že zatýkat se může i o Vánocích, jsme se mj. dočetli, že „Bradáčová zatkla prominentního soudce“.

Člověk by tedy čekal, že se jindy tak na detailech lpící právnička v rozhovoru proti takové hlouposti ohradí. A především, že odsoudí i ony úniky. Pro špičkového představitele veřejné žaloby demokratického právního státu musí být přece skličující, dočítá-li se několikrát denně podrobnosti z odposlechů, jejichž zveřejnění zasahuje do osobní sféry obviněných a jejichž práva má její úřad v této fázi řízení úzkostlivě šetřit. Dozor je přece vykonáván nad zákonností procesu. O to více, týká-li si to soudce, kdy zveřejňování a jednostranné interpretování zlomků poznatků policie z trestního řízení dopadá negativně i na pověst justice jako celku. Což je hodnota, pro jejíž ochranu se u kárných senátů svléká z taláru.

Bohužel, o tomto nebyla v rozhovoru ani zmínka. Celý se nesl v duchu trofejního triumfalismu lovce.

Vycházíme-li z informací, které nám skrze novináře poskytla policie, měl pan soudce Sovák v konkrétním případu ohýbat právo pro obraz. Pro jiný obraz, totiž pro obraz na veřejnosti, se však v jeho případě ohýbá právo také, aniž by to ovšem někoho trápilo. Předpokládám, že časem budou z úniků obligátně nařčeni obhájci a Generální inspekce bezpečnostních sborů, v jejímž čele stojí bývalý člen Unie státních zástupců, uzavře své vyšetřování, jak bývá zvykem, bez výsledku. Bez ohledu na jasnou odpověď na otázku „V čí prospěch?“.

Chtít po představitelích soudců, aby se nyní proti takovým praktikám ohradili, je naivní, bohužel. Asi se vyjádří časem, v závětří, až bude jasněji. Ale mělo by to být rozhodně námětem k zamyšlení pro soudce, kteří budou v tomto případu rozhodovat o námitkách obviněných. Měli by si totiž položit otázku, zda bylo opravdu dbáno práv obviněných a jestli se tu náhodou nesnaží někdo zneužít svého postavení a s justicí manipulovat. Popřípadě mohou na Nejvyšším soudu dumat nad tím, zda je opravdu dnes rozumné rozvolňovat procesní pravidla pro využívání záznamů ze sledování osob a věcí. I tento případ ukazuje, že orgány činné nejsou schopny zajistit jejich zneužití.

Petr Dimun