Vrchní soud v Praze v březnu 2018 potvrdil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce patnácti let pro Radovana Krejčíře. Ten mu byl i udělen za trestnou činnost v mediálně známém případu přípravy a pokusu o podvod na společnost ČEPRO, který měl skončit jejím vytunelováním, a přípravu vraždy celníka. Jde o průlomové rozhodnutí, které dokládá, že již vydaná rozhodnutí soudů i celní správy, která s tímto trestním řízením více či méně souvisí, byla správná.
Rozhodnutí odvolacího soudu by pak mělo zásadně podpořit argumentaci společnosti ČEPRO ve vztahu k neoprávněnosti pohledávky ve výši přibližně 2,6 mld. Kč, o které dosud probíhá civilní řízení se společností Lancelin. Jedna z největších kauz uplynulých třiceti let je svému soudnímu rozřešení tak blízko, jako nikdy v historii.
Připomeňme si krátce, o co jde. Vrchní soud v Praze rozhodoval o Krejčířově vině v případu podvodného uplatnění fiktivních pohledávek (zejména již zmiňované pohledávky ve výši přibližně 2,6 mld. Kč) za společností ČEPRO. Fiktivních proto, že společnost BENA, která měla prodat pohledávku na vydání veškerých pohonných hmot (skladovaných v systému společnosti ČEPRO), v době údajného prodeje již téměř žádnými pohonnými hmotami nedisponovala. Již dříve je totiž prodala svým klientům, a to bez toho, aniž by z nich zaplatila clo a odvedla příslušné daně. Tím došlo k odnětí pohonných hmot celnímu dohledu. Celní správa proto doměřila celní dluh, o jehož výši vede dodnes spory mj. se společností BENA. Podvodně uplatněných pak proto, že zaměstnankyně podatelny ve společnosti ČEPRO odcizila soudní obsílky. Společnost ČEPRO tak nejenže nevěděla, že po ní někdo fiktivní pohledávku vymáhá, ale nemohla se proti takovému jednání ani žádným způsobem bránit. O vydání rozsudku pro zmeškání [v r. 2004], a tedy i fiktivní (byť přisouzené) pohledávky, se tak dozvěděla až ve chvíli, kdy došlo k vydání exekučního příkazu, jehož provedení na poslední chvíli zabránil až zásah Policie ČR.
Ačkoliv nynější obžalovaní nebyli úspěšní a na úkor společnosti ČEPRO se jim nepodařilo získat jakékoliv finanční prostředky, byla její stabilita skutečně vážně ohrožena, a to hlavně ve vztahu k bankám. Nějakou dobu totiž nebyl rozsudku pro zmeškání přiznán odklad vykonatelnosti, k němuž přivolil až Ústavní soud. Společnost ČEPRO tak proti sobě měla několik měsíců pravomocný a vykonatelný rozsudek, který jí ukládal zaplatit téměř tři miliardy korun. Důležité je si uvědomit, že v dané době se jednalo o vyšší částku, než byl základní kapitál společnosti ČEPRO.
Následný útěk Radovana Krejčíře z České republiky, jeho skrývání se před spravedlností, ale i okolnosti chystaného podvodu, které postupně vycházely veřejně najevo (jako byla plánovaná vražda celníka) nenechávaly nikoho na pochybách o tom, kdo je v tomto případě poškozený a kdo agresor. Jak to ale bývá, z pohledu soudního sporu byl celý případ složitější.
S určitou mírou zjednodušení se dá říci, že ve skutečnosti se celý případ dělil na tři větve. První se týkala daňových úniků souvisejících se společností BENA, kterou si pamětníci možná vybaví jako hlavního aktéra jedné z velkých kauz v obchodu s pohonnými hmotami z devadesátých let. Právě tam vznikly předpoklady pro podvod, o který se následně pokusila organizovaná zločinecká skupina kolem Radovana Krejčíře a Martina Pechana (bývalý obchodní ředitel společnosti ČEPRO). Spor s nimi představuje druhou větev.
Zbývá ovšem ještě třetí linie, která se týká společnosti Lancelin s níž soudní řízení stále probíhá. Původní žalobce měl totiž údajnou pohledávku postoupit nejprve společnosti se sídlem ve Spojených arabských emirátech, od níž ji získala lichtenštejnské společnosti GLOBAL LICENSE AND SERVICES ESTABLISHMENT.
Protistrana se pak snažila, aby tato společnost zaujala ve sporu místo původního žalobce. ČEPRO však vstupu této neznámé lichtenštejnské společnosti do řízení oponovalo. Spor o to, kdo má v řízení vystupovat, se vlekl sedm let, od roku 2008 do roku 2015. Protistrana se mezitím snažila z fiktivní pohledávky učinit něco bonitního, s čím se obchoduje, a o co se uchází různé zahraniční společnosti. Za lichtenštejnskou společností přitom stál obžalovaný Martin Pechan.
Pokud existuje nějaký společný jmenovatel všech tří větví celé kauzy, je to patrně osoba Martina Pechana. I proto bylo po vstupu společnosti Lancelin do civilního řízení zřejmé, že jde stále o stejnou skupinu, která jen taktizuje na to, aby fiktivní pohledávku prezentovala v lepším světle a uměle jí dodávala legitimitu. Do dneška se občas v médiích objevují články, které byly zřejmě publikovány na objednávku, a v nichž se mluví o tom, že se s fiktivní pohledávkou vůči společnosti ČEPRO stále dá obchodovat a že zájemci o ni hledají způsob, jak ČEPRO výhodně privatizovat. Dalším náznakem spojitosti mezi všemi liniemi této kauzy je, že se za celou dobu nezměnil právní zástupce žalobce, který zastupuje společnost Lancelin i všechny její právní předchůdce v civilním sporu. Shodou okolností je to jeden z obhájců, který zastupuje i Martina Pechana v trestním řízení s Radovanem Krejčířem.
S ohledem na charakter a rozsah celé kauzy není překvapením, že jednotlivá soudní řízení jsou často postihována více či méně úspěšnou snahou o jejich prodlužování. To pak slouží jako křížový argument obžalovaných/ žalobců, neboť jejich optikou v civilním řízení nelze rozhodnout pokud (a dokud) trestní soud nekonstatoval, že byl spáchán trestný čin podvodu a naopak, nikoho nelze odsoudit pro trestný čin podvodu, pokud (a dokud) soud nerozhodl o tom, zda je pohledávka fiktivní.
K prodloužení historické kauzy by mohlo dojít také v důsledku případného vydání Radovana Krejčíře do České republiku z místa jeho současného výkonu trestu – Jihoafrické republiky. Můžeme se dohadovat, zda je jeho skutečnou motivací skutečnost, že v České republice mu byl vyměřen podstatně nižší trest. Nicméně je pravděpodobné, že pokud by k vydání Radovana Krejčíře opravdu došlo, mohl by se případ podvodného uplatnění fiktivních pohledávek znovu vrátit před soud. Za současné důkazní situace však není možné čekat, že Krejčířova fyzická přítomnost u soudu něco změní – jen znovu vyvolá zájem médií o jeho osobu. V průběhu odvolacího řízení totiž byly prokázány všechny podstatné skutečnosti; obhajoba Radovana Krejčíře už uvedla vše, co by mu mohlo být ku prospěchu, a stejně neuspěla. Případné vydání Krejčíře tak výsledky automaticky neovlivní, dojde tím maximálně k dalšímu prodloužení celé anabáze.
Přes všechny komplikace máme historickou šanci úspěšně uzavřít jednu z největších podvodných kauz uplynulých třiceti let. Chceme navázat na březnové rozhodnutí o vině Radovana Krejčíře. Díky němu máme v ruce důkaz, že miliardová pohledávka vznikla v důsledku organizované trestné činnosti. Již tato samotná skutečnost jednoznačně potvrzuje, že je fiktivní. Jakmile by to pravomocně potvrdil i civilní soud ve zbývajícím otevřeném sporu se společností Lancelin, bude po mnoha letech v celém případu jasno. Nedivil bych se, kdyby se „kauza ČEPRO“ časem dostala do učebnic a sloužila jako vzorový příklad rozsáhlé organizované trestné činnosti, a to jak hospodářské, tak násilné, která byla řešena trestními, civilními a správními soudy téměř 20 let. Poctivě vyřešená kauza těchto rozměrů bude nepochybně přínosem i pro celé české právní prostředí a poslouží jako další tlustá čára za velkými podvody konce 90. let.
JUDr. Jaromír Císař je společníkem advokátní kanceláře CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ, která společnost ČEPRO v soudních sporech souvisejících s kauzou Radovana Krejčíře zastupuje.
