Politická reprezentace této země před lety rozhodla, že prezident republiky se bude volit v přímé volbě, všemi oprávněnými voliči. Bylo to hloupé rozhodnutí, v dané době ovšem podporované stejnými médií a novináři, kteří dnes kritizují to, když se různí funkcionáři veřejných institucí či zástupci justice z titulu své funkce stýkají nejen s oficiálními poradci takto zvoleného prezidenta, ale dokonce i s jeho kancléřem.

Aktuálně byl takto „vystalkován“ Deníkem N předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy, který se měl opakovaně setkat s vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Vratislavem Mynářem. A podle Deníku N je krajně podezřelé, pokud se předseda NS stýká s někým, jako je Vratislav Mynář, navíc v době, kdy na NS doputovalo dovolání v případu údajné malverzace v Lánské oboře.

Asi by bylo zdrávo si nejdříve shrnout některá fakta. Kancléř prezidenta republiky je jednak zákonem definovaná funkce a pak je také veřejným tajemstvím, jak to na Hradě funguje, když chcete, aby se něco opravdu vyřídilo. Prezident je většinou v pyžámkovém módu v Lánech a administrace výkonu jeho funkce je na jeho spolupracovnících. Když tedy chce někdo něco na Hradě „posunout“, musí akceptovat, komu prezident zrovna svěřil svoji důvěru a pověřil jej výkonem své obsluhy. Koneckonců, v minulosti to akceptovali i ti aktivisté v řadách soudců, kteří se dnes najednou tváří, že i jezdit tramvají č. 18 okolo Hradu je pomalu etický problém.

Předseda Nejvyššího soudu má ze své funkce povinnosti, které musí plnit v zájmu nejen Nejvyššího soudu, ale i justice jako celku. Stejně jako předseda Nejvyššího správního soudu. A patří mezi jejich povinnosti, aby s Kanceláří prezidenta republiky udržovali dobrý vztah. Prezident republiky totiž jmenuje jak všechny soudce, tak i některé soudní funkcionáře, včetně předsedů krajských soudů. Vyčítat Petrovi Angyalossymu, že vyjednával na Hradě, aby se neotálelo se jmenováním Milana Čečotky předsedou Krajského soudu v Brně, může jen člověk buď neznalý, anebo zaujatý.

Pochopil bych, pokud by se panu Angyalossymu vyčítalo, že lobboval za kandidáta, který ve výběrovém řízení neuspěl, popřípadě za prodlužování doby, kdy soud řídí někdo pověřený výkonem funkce. Nelze však nijak rozumně odůvodnit kritiku, že tak činil ve prospěch člověka, který výběrové řízení vyhrál a jehož pověst je bezvadná. Pro neznalé poměrů je třeba dodat, že Krajský soud v Brně je pro NS jedním z primárních zdrojů nových soudců, stážistů či administrativního personálu a bez spolupráce obou předsedů to pak docela drhne. 

Dávat do souvislostí poslední schůzku pana předsedy s tím, že na Nejvyšší soud napadlo dovolání v případu Lány, který Hrad zcela jistě zajímá, je samozřejmě možné. Vzhledem k niveau, které na Hradě panuje, se musí s venkovskou upřímností počítat. Každý soudce, natožpak vysoký soudní funkcionář, si však s touhle situací musí umět poradit. Navíc je zcela hypotetická, neboť konkrétní dovolání v případu Lány doputovalo na NS teprve tento týden, tedy až po předmětné schůzce. Pan trestní soudce Angyalossy tak mohl s panem kancléřem, podnikatelem v cestovním ruchu, klidně probírat svůj názor na případ a hodnotit možnou úspěšnost případného dovolání. Ovšem pátý senát (Říha, Roušalová, Horký) si je jistě dobře vědom upřeného „oka Mordoru“ Vrchního státního zastupitelství v Praze, tak i zájmu veřejnosti, a proto se dá očekávat argumentačně kvalitní rozhodnutí, do kterého si – s odpuštěním – asi nenechají moc kecat.

Funkční období prezidenta Miloše Zemana se skončí příští rok, zbývá tedy ještě několik měsíců, během nichž budou jistě oba předsedové nejvyšších soudů, ale možná i jiní soudní funkcionáři, voláni na Hrad. Mohou pozvání samozřejmě odmítnout, anebo se vymluvit na nakažlivé onemocnění. Neměli by tak ovšem činit jen proto, že by se mohli dostat „do řečí“. Takový soudní funkcionář by tak totiž fakticky přiznal, že na výkon svěřené funkce nemá základní předpoklady.

Petr Dimun