„Pojedeš zase na tábor?“ „Určitě!“, říkali si mnozí kluci a holky. „Máš Tři orlí pera?“ Já ještě ne …“.

Přírodu jako prostředí ducha vystihl v 19. století americký literát Henry David Thoreau. Znám je u nás z českých překladů svých děl. Walden aneb Život v lesích z roku 1854 vyšel v prvním českém překladu v roce 1902. Ideově vše zapadalo do amerického transcendentálního hnutí. Výchova mravní, duševní a tělesná, jakož celkový vývin ducha, se měly bezprostředně odvíjet mezi přírodními silami. Aniž by ale byl zanedbán lidský rys pospolitý.

Na mysli máme bytostné síly přírody, které mají právní povahu „lidmi neovladatelných přírodních sil“. Řečeno slovy občanského zákoníku. Indiánská pojetí Velkého Ducha a Matky přírody, ale i indiánský vnitřní klid a důstojnost, měly vliv na „bledé tváře“ hledající obnovení spojení lidského ducha s přírodou, jejím moudrým řádem a jejími silami. A tím pádem hledající i cestu ke Kráse, Pravdě, Síle a Lásce neboli cestám světla podle woodcrafterského zákona.

Na počátku skautského hnutí totiž stálo americké (USA) hnutí lesní moudrosti. Pramenilo v praktické zálesácké dovednosti (woodcraft). Spjato bylo s činorodým spisovatelem, malířem a ilustrátorem Ernestem Thompsonem Setonem. Vedeným hlasem svého nitra. Setonovy knihy včetně sebraných spisů známe z českých překladů. Překlady do češtiny pramení v roce 1909. Jako kluka, čtenáře Setona, mě zaujalo, jak se uměl vcítit do života divokých zvířat. Jako by to byli lidé! Ostatně podle občanského zákoníku z roku 2012 „živé zvíře není věcí“. Má „zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor“. Vážit si života vůbec patřilo do zásad hnutí lesní moudrosti, a potažmo skautství.

Zdaleka se však nejednalo o „pouhé“ praktické dovednosti při pobytech v přírodě. Podstatnou roli sehrávala výchova mravní, prodchnutá lidskou podstatou duchovní. Nebyla vázána na společensko-náboženská vyznání ani na určité církve či náboženské společnosti. Sledováno bylo rozvinutí přirozených osobních schopností s přesahem „hrubé hmoty“, chladného rozumu a pouhého konzumu.

Nezávisle na Severní Americe vznikalo skautské hnutí v Evropě. Jeho zakladatelem se stal britský lord Robert Baden-Powell of Gilwell, generálporučík britské armády. Stalo se tak, původně chlapecky, v druhé půli nultých let dvacátého století. Od roku 1910 se rozšířil též dívčí skauting (Girl Guides Association).

Skautské hnutí je a od počátku bylo založeno na principech plnění povinností vůči Bohu, ostatním lidem a vůči sobě. „Poklesem doby“ však docházelo v některých právních případech k rozmělňování až zamlžování či snižování významu těchto povinností. Až došlo u některých skautských právnických osob k pojmovému zkomolení skautského slibu, které podstatnou měrou nedává smysl. Měli bychom u sebe rozvíjet rozlišovací schopnost. Co všechno jsou úradky lidské včetně společensko-náboženských ideologií, strnulých myšlenkových dogmat, povrchních představ nebo mocenských struktur, a co se opravdu zachvívá ve „světle věčnosti“. Sub specie aeternitatis, jak v našem politickém prostředí říkal prezident republiky Masaryk.

Skautské bratrství a sesterství vnímá nejen osobu bližního, ale sleduje též sociální cítění v lidské pospolitosti. Všichni jsme na „jedné lodi“.

Všeobecně se ví, že skautskou výchovnou ideu do českých zemí přenesl středoškolský profesor Antonín Svojsík, pozdější docent skautingu, pěveckým a literárním pseudonymem Antonín Benjamin Svojsík. Namísto původně zamýšleného českého překladu Baden-Powellovy příručky Scouting for Boys z roku 1908 Svojsík, vycházejíc z Baden-Powella, sepsal spolu s českými odbornými přispěvateli Základy junáctví. Vyšly roku 1912. Obálku nakreslil Mikoláš Aleš. Roku 1914 proběhla v Umělecké besedě v Praze ustavují schůze spolku Junák-český skaut.

Obor „tábornického práva“, jak mu prakticko-účelově říkáme, má u nás dlouhou tradici.

Právní a politické zákazy

Již roku 1932 Antonín Benjamin Svojsík v časopisu Skaut-Junák, č. 9, psal: „Nepřátelé skautingu použili všech prostředků, aby skauting u nás ubili. Když nepomohlo tupení, zesměšňování a záškodnictví, nastoupili novou cestu. Ze skautingu brali táboření, skautské hry a jiné, co zdálo se pro mládež nejlákavější. A kupodivu právě to nejcennější nenašlo u nich pochopení. Je to vytváření těch malých našich republik mládeže a povinnost skautské služby.“

Skautské hnutí, sledující mravní obrodu a přirozené zušlechtění, bylo u nás třikrát politicky zakázáno. Buď právním příkazem, anebo se muselo „dobrovolně“ právně rozpustit, jako právnická osoba, pod nevybíravým státním tlakem. Poprvé se tak stalo ze strany německých národních socialistů, kteří rozpustili Junák a Sdružení přátel Junáka. Došlo k tomu nařízením říšského protektora v Čechách a na Moravě v říjnu 1940. Dvakrát tak učinili českoslovenští komunisté vedeni sovětským vzorem, a to v půli roku 1950 a opět v září až říjnu 1970.

Ostatně i sokolské tělovýchovné, ovšem i kulturní, hnutí mělo nelehký právní úděl. Doznalo i více právních forem. Zejména v bědných letech 1942, 1952 a 1956. I v tomto případě se tak stalo v důsledku právních předpisů německých národních socialistů nebo československých komunistů. Kromě exilových sokolských jednot v zahraničí bylo sokolské hnutí na domácí půdě obnoveno až roku 1990. Již na podzim 1989 ale v Československu probíhaly skryté přípravy na pařížský slet zahraničního sokolstva v příštím roce. Postižen minulými režimy byl též Orel. –

Ještě za Česko-Slovenska, počátkem prosince 1938, byli skauti právně rozpuštěni v autonomní Slovenské zemi (krajině). Stalo se tak nařízením vlády Slovenské země (krajiny) o schválení stanov Hlinkovy gardy, rozpuštění tělovýchovných spolků a o majetku těchto spolků. Hlinkova mládež, sbor Hlinkovy gardy, převzala některá skautská označení. V osamostatnělé Slovenské republice sice v roce 1940 vzniklo Ústredie slovenských katolických skautek, ale nemohlo zahájit činnost. Ostatně píseň Hlinkovy gardy Rež a rúbaj do krve neměla se skautingem pranic společného. Nicméně slovensko-maďarská železničně dopravní dohoda z roku 1943 zmiňuje „skauty z obou stran“, tj. ze slovenské i maďarské, pokud jde o stejnokroj nosící členy občanských spolků a sdružení.

Nevím, jak tomu bylo se skautstvím na česko-slovenském autonomním území Podkarpatské Rusi v letech 1938 až 1939, právně tehdy zvaném Karpatská Ukrajina. A následně v časech maďarské okupace Karpatí. Tedy v době do poválečného vtělení tohoto území, roku 1945, již pod čtvrtým názvem Zakarpatská Ukrajina, do rámce Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Neboli před mezinárodněprávním „sjednocením se svou odvěkou otčinou – Ukrajinou“. Na „odvěké otčině“ skautské hnutí již léta nesmělo působit.

Okolnosti dob nesvobody

V dobách nesvobody československé skautské výchovné hnutí žilo skrytě pod právně dovolenými organizacemi, v zahraničním exilu, jakož i v odboji. Různými způsoby přispívalo k udržování pohybu ducha. Například i prostřednictvím neformálních čtenářských klubů.

Skauti, aniž přestali být svým spoluobčanům vlasteneckými vzory, pronikli v letech 1942 až 1945 do činností týkajících se ústředního úřadu, Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Stejně tak pronikli do spolků, které byly kuratoriem pověřeny praktickým prováděním, na spolky administrativně přenesené, povinné služby mládeže. „Povinná služba mládeže“ byla zavedena protektorátně vládním nařízením v roce 1942 ve veřejnoprávní podobě „tělesné, duševní a mravní výchovy“. Vedle výchovy rodinné a školní. „Povinné službě mládeže“ podléhali všichni mladiství protektorátní příslušnosti arijského původu. Po válce, v roce 1945, bylo kuratorium právně omezeně považováno za „fašistickou organisaci“. Omezeně potud, pokud se jednalo o osoby, které neměly očistný list vydaný ministerstvem vnitra.

Na dokreslení dobových okolností. Roku 1942 došlo k založení Evropského svazu mládeže (Europäischer Jugendverband). Událo se tak pod německým národně socialistickým vlivem. Členy mezinárodního svazu se staly, vždy po jedné, organizace mládeže z Německa, Itálie, Španělska, Portugalska, Dánska, Norska, Nizozemí, Vlámska, Valonska, Finska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Chorvatska a Slovenska (Hlinkova mládež). Přidala se k nim organizace z Japonska. Slovenská Hlinkova mládež měla právní status podle vojenských zásad organizovaného sboru Hlinkovy slovenské lidové strany (strany slovenské národní jednoty). Mládež Národního souručenství z okupovaných Čech a Moravy, jehož vůdcem byl státní prezident Emil Hácha, nebyla členem Evropském svazu mládeže. Jen zástupci Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které ovšem bylo správním úřadem, tvořili doprovod německé delegace.

V době kolem komunistického úředního zrušení Junáka v roce 1950 v Československu probíhala „podpůrná“ štvavě hanobící novinářská kampaň proti skautingu. Odpovídala ideově-politické linii „strany a vlády“. Plná byla zloby, vybíjeného hněvu či nového prospěchářství a ponižujících, pravdu zkreslujících „nálepek“ za účelem pošpinění jinak dobrého jména.

Koncem 50. let byla jedna studentka medicíny, skrytá skautka, odsouzena k odnětí svobody za „protistátní činnost“. Při zatčení si schválně oblékla skautský stejnokroj, ve kterém stanula při hlavním přelíčení před trestním senátem. Rozčilený předseda senátu jí započítal „drzost“ do výše trestu odnětí svobody.

Příkladem z Československa druhé půle 60. let slouží, skrytě skautské, pionýrské tábornické oddíly. Spadaly do režimní, „jednotné“, Pionýrské organizace Československého svazu mládeže podle sovětského vzoru. Rozbily však její dosavadní organizaci podle školních tříd. V Brně jich v roce 1967 působilo pět. Jeden z nich vedli s občanskou odvahou a skautskou činorodostí manželé Libuše a Jan Navrátilovi, již zesnulí. Jan Navrátil už za dřívější činy obdržel bronzový Junácký kříž Za vlast 1939 – 1945.

Po zlepšení politických poměrů v Československu na jaře 1968 pionýrské tábornické oddíly hned odhodily ochrannou „masku“. Opět v nich veřejně ožil vnitřní skautský duch. Situace se podobně, pod různým krytím, opakovala znovu od podzimu 1970 až do prosince 1989. Nemluvě o starší době tzv. protektorátu Německé a později Velkoněmecké říše.

Na konci 60. let se v rámci „branné společenské organizace“, Svazu pro spolupráci s armádou, Svazarmu, připravovalo založení složky Junák-zálesák. Nežli k tomu došlo, opět ožil právně pravý Junák a nic takového již nebylo zapotřebí.

I v Osmdesátkách skautský duch přetrval a byl věrně připraven k činům. Ač v poloskrytu zahalen pláštěm některých státem dovolených „dobrovolných organizací“. A bez možnosti veřejného používání skautských symbolů a bez mezinárodních skautských styků. I tak se ale používala vlastní symbolika, blízká skautské. Výchovné metody, včetně rozvíjení rukodělnosti spojené s letním tábořením v typicky podsadových stanech, byly nezakrytě skautské. Jen názvy a vnější projevy doznaly z právně ochranných důvodů pozměnění. Podobnost však nebyla náhodná.

V prvomájovém, „dobrovolně povinném“, průvodu roku 1972 jsme kráčeli skryti pod hlavičkou turistických oddílů mládeže Tělovýchovné jednoty TESLA Brno. Jedna holčička, když nás spatřila, v davu vykřikla: „Skauti!“. Až ve mně hrklo … Měli jsme na sobě „turistický kroj“. Nikoli nepodobný kroji skautskému, potlačenému na podzim 1970.

Dnes, od roku 2000, by skautská symbolika měla známkoprávně patřit mezi „znaky vysoké symbolické hodnoty“. Podobně jako zákonem příkladmo uváděný symbol náboženský. „Znaky vysoké symbolické hodnoty“ nesmí být známkoprávně subjektivizovány jako něčí věci. Tudíž na ně nelze nikomu udělit známkoprávní výsadu, ochrannou známku, pro obchodní styk. Důvod spočívá ve veřejném zájmu na tom, aby je mohl kdokoli z řad veřejnosti používat. A to i pro obchodní účely ve spojení s jeho výrobky. Například s upomínkovými předměty nebo knihami či se službami. Zůstává dostatek volného prostoru, jak odlišit výrobky nebo služby pramenící od různých skautských původců. Rozlišovací prostor se týká i názvů na sobě nezávislých skautských právnických osob.

Skautské symboly, mající své prvky, zástupně vystihují obsah a účel skautingu po stránce duchovní a mravní, jakož i duševní a tělesné vyspělosti. Proto je jejich symbolická hodnota „vysoká“. Symbolická hodnota není nízká, jako by bylo u symbolů podsvětí, ani jinak malá. Týká se totiž „vysokých“ cílů podstatného životního významu. Navíc se jedná o léta veřejně známé a zavedené, tradiční skautské symboly i v očích veřejnosti.

Buď připraven

Kde je pevná vůle, duchovní vědomí povinnosti služby, tam je cesta.

Chtění a pracovní nasazení se přidává k nadání vést ostatní lidi. A to vše při vědomí odpovědnosti před Zdrojem bytí a před vlastním svědomím. Skautským hnutím se u nás prolínal masarykovský duch. Bylo tomu tak i poloskrytě v 70. a 80. letech. „Akceptuji plně váš program …“, napsal prezident republiky T. G. Masaryk v pozdravném poselství československým skautům při slovanském jamboree v roce 1931.

V povolání ke skautskému vůdcovství jiných lidí spočívá celoživotní služba. Zdaleka se nejedná jen o „mimoškolní práci s dětmi a mládeží“. Vždyť sem patří i dospělí! Podobně tomu bývá u všech povolání ducha. Svědomí, vědomí ducha, ani nedovolí jinak.

Roku 2007 mě skautský vůdce, již vysokého věku, ale stále zdravé mysli i těla, zavolal k sobě. Chtěl se právně poradit o uspořádání svých majetkových poměrů. „Má mise končí …“, řekl pevně a tiše, nikoli smutně …

Hledáme guruy po světě, po cizích krajích a kulturách a nevíme, že mohou bydlet hned za rohem.

– Otec, bývalý skaut, mi v červnu 1968 přinesl domů atraktivní, barevné a velké nulté číslo časopisu Skaut-Junák. Vyšlo nákladem 180 000 výtisků. V srpnu 1970 mi prodavačka v trafice řekla, že mně prodává poslední číslo tohoto časopisu. Přestane vycházet. Nitrem mi projel údiv a smutek. Podobně jako mnohem později u jiného časopisu roku 2014. V červnu 1968 mi otec také přinesl první sešit Rychlých šípů Jaroslava Foglara, ilustrovaných Janem Fischerem. Vyšel nákladem 50 000 výtisků. Poslední, šestnáctý sešit již celého obrázkového časopisu, vyšel v červnu 1971.

Ke skautům mě přivedli rodiče v září 1968. Udrželi jsme se až do podzimu 1970. V následné době se krátce objevil útvar, junácko-tábornické oddíly při domech dětí a mládeže. Dále už nebylo v občanských, skautských, silách odolávat politickému a právními tlaku dočasně mocných lidí při postupující „normalizaci vnitřních poměrů ve státě“. Rozbřesk „jara 1968“ byl utlumen stínem, vyvolaným vpádem tanků „spřátelených armád“ cizích mocí.

Skauti se ale vesměs nikde nerozplynuli. Právně sice ano, nikoli však skutečně.

Skautské heslo „Buď připraven“ bývalo původně spojováno s přípravou na nehody v přírodě tak, aby skauti nezůstali překvapeni. Nehody se ale mohou stát různé včetně nehod politických. „Buď připraven“ – dojde-li k „nehodě“ v podobě lidmi zapříčiněných zlých časů – provést „skautské proniknutí“ do připuštěných organizací. I tak lze být prospěšní. „Buď připraven“ i k odboji nebo jiné službě, bude-li to nezbytné k obraně národa. Stačí vzpomenout odboj zpravodajský či služby kurýrní. V převratném podzimu 1918 skauti jednali jménem Národního výboru, jemuž sloužili, strážili a jinak vypomáhali. Z doby počátků československé státu v roce 1918 je známa skautská pošta. Vytištěny byly i poštovní známky s českým lvem a textem „Pošta českých skautů ve službách národní vlády“.

Kdo byl připraven, našel různá krytí „skautů bez lilie“ ve státem dovolených „dobrovolných organizacích“ neboli „společenských organizacích“. V našem případě, přes počáteční pionýrské kroky v roce 1971, se tak stalo v turistických oddílech mládeže odboru turistiky Tělovýchovné jednoty TESLA Brno. Tělovýchovná jednota spadala pod Svaz turistiky Českého svazu tělesné výchovy. Ochranná křídla se opět roztáhla. Až do opětovného povstání z „popelu“ v prosinci 1989. Nebyli jsme zdaleka sami. Úsilí skautů, manželů Libuše a Jana Navrátilových, celé jejich rodiny a dalších duchem spřízněných lidí nepřišlo vniveč. Podobná dění, pro někoho možná udivující, se odehrávala i jinde u jiných lidí povolaných ve skautském či podobném duchu. Skautská služba se nevytratila. Jen o majetek jsme několikrát přišli. Ovšem také jej nemalou měrou zase nabyli. Nikoli k osobním obohacením.

Přirozeným, civilním, avšak vnitřně neochvějným, způsobem skauti drželi „vertikálu“ lidského ducha od země k Výšinám. Anebo se o to alespoň poctivě snažili navzdor zášti, nelibosti a úkladům dočasně mocných i nezájmu některých jiných. Mnozí lidé jim však nepokrytě drželi palce a otevřeně pomáhali. Skauti nebyli jediní. Podobně se dělo v různých strukturách náboženských včetně skrytých.

Dne 20. září 1989 přineslo Rudé právo, tiskový orgán ústředního výboru KSČ, článek Vasila Mohority, předsedy ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, poslance České národní rady, že Socialistický svaz mládeže si nečiní nárok na monopol při výchově mládeže. Ihned zareagovala občanská Iniciativní skupina pro obnovu Junáka. Mělo dojít ke společnému jednání. Čas však „oponou trhnul“ rychleji a politický režim padl.

V současnosti u nás působí řada skautských spolků i s pobočnými spolky, které spoluvytvářejí právně neformální skautské hnutí. Jmenujme Junák-český skaut, z. s., který měl na konci ledna 2024 celkem 76 711 členů, dále Svaz skautů a skautek České republiky, z. s., Skaut – český skauting ABS, zapsaný spolek, Skaut-S.S.V., Skautský oddíl Velena Fanderlika, z. s., nebo Centrum Rejnok, z. s., složené z vodních skautů. Činné jsou i jiné spolky skautského zaměření. Například křesťanské organizace skautského typu jako YMCA skaut anebo organizace, které jsou ideově navázané na tři registrované křesťanské církve: Skauti Evropy, z. s., Klub Pathfinder, z. s., a Skaut Dorostové unie v právní formě pobočných spolků Dorostové unie, z. s. Opomenout nelze polské menšinové spolky. Vyznačují se polskou skautskou variantou čili harcerstvím: Harcerstwo Polskie w Republice Czeskiej nebo Harcerstwo, z. s. Ideově harcerství pramení z let 1910 až 1911. Zapomenout nelze ani na setonovskou Ligu lesní moudrosti, z. s., a její pobočné spolky.

Skautské a podobné právnické osoby obvykle splňují znaky veřejně prospěšné právnické osoby podle občanského zákoníku.

V roce 2021 si brněnská skautská Třináctka připomenula sté výročí založení. „Neviděl jsi mého mladšího bráchu?“, zeptal se mě jeden „old scout“. „Vrátil se nedávno z nemocnice, musím se o něho postarat“. Mladšímu bratrovi bylo 83 let.

Skaut je veselé mysli

Během let nastávaly i těžkosti a docházelo k úkladům. Nejen v podobě vnějšího tlaku, ale i vnitřního rázu osobního. Útoky směřovaly až ke zneužití vysokých skautských hodnot některými jedinci.

Mezi těžkosti v „brněnském případě“ patřil i zvažovaný odchod střediska, „organizační jednotky jednající svým jménem“, do jiné, ideově více původní, skautské organizace.

Děj se odehrával koncem Devadesátek. Majetkoprávní potíž spočívala v tom, že majetek „občanských sdružení“ byl ve vlastnictví organizace jako celku, ledaže by stanovy určily jinak, což se nestalo. Organizační jednotky měly k majetku, který využívaly k „plnění svých úkolů“, podle hospodářského zákoníku jen právo hospodaření v rozsahu stanov nebo opatření ústředního orgánu občanského sdružení. Československý hospodářský zákoník z roku 1964 byl sice koncem roku 1991 zrušen, ale zavedená právní praxe vycházela z jeho pojetí až do účinnosti občanského zákoníku z roku 2012, tj. do konce roku 2013.

Ještě po řadu let stanovy zpravidla vycházely z právní povahy civilního statusu „občanských sdružení“, civilních korporací, v duchu hospodářského zákoníku. Aniž by stanovy přinesly vlastní úpravy. Dnes občanský zákoník stanoví, že pobočný spolek může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku. Pobočný spolek je kladen více do popředí.

Osmý bod skautského zákona zní:

„Skaut je veselé mysli“. Rozumí se tím, že nereptá na těžkosti, není mrzutý ani neběduje. Není ochromen dočasnou nepřízní a umí se ze srdce radovat.

Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.

Kresba na obálce časopisu od Zdeňka Buriana