Případ Nagyová a spol. se stále nevyznačuje ničím mimořádným. Alespoň tak se to jeví z otevřených zdrojů. Monstrózní miliardové zpronevěry, stamilionové daňové úniky, případy pletich při prodejích státního majetku s tolika obviněnými, že si soud musel pronajmout stadión, odsouzení senátoři i poslanci, obvinění vysocí státní úředníci. Takové případy byly v Česku odhaleny, vyšetřeny i odsouzeny.
Takovým případem však Nagyová a spol., co se týče popsaných tzv. skutků, počtu obviněných či škody způsobené obviněnými, stále není.
Co ovšem za pozornost stojí, je osobní angažmá vrchního státního zástupce VSZ v Olomouci JUDr. Ivo Ištvana. Vrchní státní zástupce v Olomouci se opakovaně osobně zúčastňuje výslechů, přičemž na dotaz Českého rozhlasu, proč dochází k výslechům, odpovídá doslova, „protože ten výslech může přinést případně nějaké nové informace“. Předtím ovšem zdůrazní, že v případu Nagyová a spol. nevykonává dozor, není tedy příslušným dozorovým státním zástupcem. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci imunity tří poslanců, příslušným dozorovým státním zástupcem je státní zástupce VSZ v Olomouci, pobočka Ostrava.
Přesto vrchní státní zástupce osobně poskytuje k případu rozhovory a účastní se veřejných vystoupení, kde padají konkrétní jména potenciálně obviněných a podezřelých včetně tzv.skutků, kterých se měli dopustit, a sazeb, které jim „hrozí“. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci imunity tří poslanců pak napadne jako „rozhodnutí, které je v rozporu s mezinárodní úmluvou“.
Neobvyklé chování státního zástupce nemusí být až tak něčím výjimečným, protože s takovou situací počítá zákon o státním zastupitelství. Podle něho má každý právo na chování státního zástupce podat stížnost. A zde začíná problém a pochybnost. JUDr. Ivo Ištvan není státní zástupce, nýbrž vrchní státní zástupce, a proto má sám jako instituce ze zákona vyšší pravomoci a rozsáhlejší povinnosti, které zákon přisuzuje vedoucím státním zástupcům.
Stížnost na průtahy v řízení stejně jako stížnost na chování státního zástupce se podle zákona podává vždy do rukou vedoucího státního zástupce, který ji prověří. Stížnost na průtahy v řízení v případu Nagyová a spol. či stížnost na chování státního zástupce lze podat k rukám JUDr. Ivo Ištvana, který se ovšem po celou dobu zúčastňuje úkonů, vede výslech a komentuje záležitosti, na které si lze stěžovat. Je to podobná situace, jakoby se soudce odvolacího soudu zúčastňoval soudního jednání prvního stupně se slovy, že jednání mu může přinést nějaké nové informace. Zákon jasně říká, že takový soudce je podjatý a musí se z dalšího jednání vyloučit.
Analogicky řeší podjatost trestní řád; ten důvody k vyloučení orgánu činného v trestním řízení z účasti na daném trestním řízení vymezuje zcela jednoznačně. Každý orgán činný v trestním řízení je především vyloučen z projednávání věci, pokud by mohly vzniknout důvodné pochybnosti o jeho poměru (kladném či záporném) k projednávané věci nebo k osobám, jichž se trestní řízení týká.
Že vrchní státní zástupce, který osobně vykonává tzv. úkony v trestním řízení a vyjadřuje své názory, získává jako stížnostní instance k věci vztah, je nabíledni. Že jsou oslabena práva obviněných, ale současně vnášením opakovaných pochybností je oslaben i případ samotný, je zjevné.
Je nemožné, aby kterýkoli vrchní státní zástupce nezvažoval otázku podjatosti, která je pro případ zásadní a ohrožující. Pokud je totiž vedoucí (vrchní) státní zástupce podjatý a vyloučí se z řízení, je podle zákona automaticky vyloučeno celé státní zastupitelství.
Pokud by v případu Nagyová a spol. měly být vyloučeny pochybnosti tak, aby byl případ standardně doveden ke konci, bylo logické, aby se vrchní státní zástupce vyloučil. Což se ovšem nestane, protože pak by nadřízené státní zastupitelství muselo celý případ delegovat tam, kam podle mnoha názorů i podle zatím kuriózních stíhaných skutků a nevýznamné peněžní škody od počátku patří, totiž na Prahu 1 a na Prahu 4.
